Všichni jsme byli na vesnickém bále a náramně se bavili. Najednou se ale v sále objevil nečekaný host. Naše koza Róza nás hledala, abychom zachránili babičku.

Na ten bál se každý náramně těší. Nejenže hraje skvělá kapela, ale také tombola je štědrá. Každý z vesnice do ní něco dá, věci, které jedni nepotřebují a druhým udělají radost. Tak tomu bylo i před dvaceti lety.

Tehdy jsme se rozhodli s manželem, že s sebou na bál vezmeme obě děti. Kačence bylo patnáct, tak si už zasloužila zažít vesnickou veselici. Bohoušek byl o něco málo starší, na bále už s námi párkrát byl.

Jejich babičku, mou matku, jsme nechali doma, řekla, že se bude raději dívat na televizi. Na vesnici i obyčejný bál je akcí, která si zaslouží velkou přípravu, a dlouho se o ní vypráví.

Mohlo být k půlnoci, zábava v nejlepším, když se ve dveřích sálu objevil nezvaný a dost překvapivý host. Koza. Zprvu jsem myslela, že je to nějaký nejapný žert, že nějaký vtipálek dal do tomboly živou kozu, která teď utekla.

Utrhla se

Po chviličce jsem ale poznala, že to byla naše kozička Róza. Byla už pěkně stará, říkali jsme si, že má opravdu tuhý kořínek. Občas se sice utrhla ze řetězu, nikdy se ale nevypravila z našeho dvorku až do vesnice. Proč to udělala nyní? A v noci?

Všichni se kolem té naší rohaté seběhli a šprýmovali. Už značně připitý soused, který postával u vstupu, se dožadoval od nás vstupného za kozu a našemu Bohouškovi se kamarádi posmívali, že si pro něj přišla snoubenka.

Róza se stala zdrojem vše­obecného veselí a někdo ji táhl za rohy na pódium, že bude soutěž MISS. Nikoho z nás nenapadlo, že by za tím vším mohlo být něco víc. Až to napadlo dceru.

Možná proto, že byla na rozdíl od nás střízlivá, a navíc měla odjakživa dobrou intuici. Začala na nás apelovat, abychom se běželi podívat domů.

Babička v ohrožení

Róza byla babiččiným miláčkem, co když nás přišla varovat, že se s babičkou něco děje? Tak mě dcera vyděsila, že jsem propadla panice a vyběhla s ní do noci. Babičku jsme našly ležet v obýváku na zemi, těžce dýchala. Nemohla se pohnout, na prsou ji píchalo.

Dcera volala záchranku, já omývala babičku studenou vodou. V tom zmatku vběhla do domu i naše koza Róza, která vyděšeně mečela. Sanita přijela rychle, což bylo štěstí. Jak jsme se později dozvěděli, další zpoždění by babičce už život nezachránilo.

A tak tady díky naší Róze babička byla s námi ještě pěkných pár roků. Za ten hrdinský čin jsem koze odpustila i to, že během té popůlnoční záchranné akce rozžvýkala v kuchyni vyšívaný ubrus.

Magda (63), Teplicko