Když se naši mladí hádali a jejich vztah procházel krizí, utekl malý vnouček z domova. Vnučka to řešila jinak. Volala rovnou policii i hasiče.

Každý to asi zažil. Někdy prostě emoce potřebují ven, aby se vyčistil vzduch. Ale když se k tomu přimotají děti, může to mít nedozírné následky. Že ale každé dítě reaguje jinak, to jsme pochopili až u mých vnuků. Proč ne u mých dětí?

Protože můj manžel hodně jezdil na montáže a nebýval moc doma. Když po týdnu či dvou přijel, byli jsme všichni tak nadšení, že nebylo pomyšlení na hádky. Jeden se snažil druhému dělat, co mu na očích viděl. Jenže manželství mé dcery je jiné.

Problém je i v tom, že dcera je ambiciózní žena, která si nikdy nenechá od mužů nic líbit. A její manžel, můj zeť, je taky pěkně tvrdohlavý. Oba jsou i podle horoskopu rohatá znamení, takže to je u nich doma občas jako v koridě.

Běžel ke mně

Jejich Lukáškovi, mému vnukovi, byly čtyři roky, když se dcera s manželem tak pohádali, až se zdi třásly. Lukášek to slyšel a nikdy nevíte, co takové malé dítě napadne. Nikdo v té chvíli nevnímal, že se svíjí v koutě na zemi a pláče.

Pak vyběhl z domu, cestou popadl jejich psa Žolíka, a s ním běžel do noci. Naštěstí jsem nebydlela daleko a vnuk cestu našel. Pokoušely se o mě mdloby, když jsem otevřela dveře, protože na ně tloukl pěstičkami. Na zvonek nedosáhl.

S dcerou i zetěm jsem si to vyříkala, vnuk byl dva týdny u mě, domů se bál, a pak se zdálo, že je všechno zase v pořádku. Vnučce Rozárce, jeho sestřičce, bylo tehdy jen půl roku.

Uběhlo pět let, a scéna jako z italského dramatu se opakovala. Dcera se zetěm se zase hádali. Lukáš si nasadil sluchátka na uši a zalezl si do svého pokoje. Malá Rozárka ovšem tehdy vyřešila situaci po svém.

Ostuda

Vzala tátovi mobil a zavolala na čísla, která si pamatovala ze školky, paní vychovatelka je naučila, že jsou to čísla pro případ nouze. Přijeli hasiči, policie i sanita.

Dcera se zetěm měli v okolí takovou ostudu, že si na to pamatují dodnes. Asi to bylo přesně to, co potřebovali. Od té doby se totiž už nikdy před dětmi nehádali.

Ludmila (68), Vyškov