Tvářila se přátelsky, ale ve skutečnosti mě nesnášela a snažila se mi škodit. Jak daleko nová kolegyně až zašla?

Už od prvního okamžiku jsem z té ženy měla nepříjemný pocit. Při pohledu do jejích hlubokých očí jsem měla pocit, jako bych se ocitla v plamenech!

Co si myslela moje vedoucí?

A to jsem ještě nevěděla, jak moc mi ta žena zasáhne do života. Moje vedoucí mi dokonce prozradila, co si o nové kolegyni myslí. Podle ní nová kolegyně ovládala černou magii!

Nová kolegyně

Poté, co z naší rozlehlé kanceláře odešla jedna kolegyně, nastoupila na její místo nová žena. Jmenovala se Marie, byla stejně stará jako já a zpočátku jsem k ní cítila i určité sympatie. Zdálo se, že je celkem otevřená a nekonfliktní.

Moc toho však sama nenamluvila a na její tváři nebyly patrné žádné emoce. Možná je jenom stydlivá, napadlo mě tenkrát. Netušila jsem, že pod touto maskou se skrývá skutečné zlo.

Dobrý pracovní tým

V kanceláři nás bylo osm, všechny jsme byly ženy. Věkově jsme se příliš nelišily, nejmladší z nás bylo osmačtyřicet let. Nad námi byla vedoucí, o trochu mladší Eva a ředitele úseku dělal Bořek, rozvedený muž o něco starší než já. Ten rodinný stav jsem s ním měla společný, také já jsem se před časem rozvedla.

Často mě pozorovala

S Bořkem jsem měla víc než pracovní vztah, dalo by se říct, že jsme spolu kamarádili. Nejednalo se o žádnou citovou zápletku nebo milenecký poměr, prostě jsme si ve spoustě věcí rozuměli a měli společné koníčky.

Brzy po nástupu Marie se ukázalo, že se jí Bořek líbí. Viděla, jaký k němu mám vztah, a začala dávat najevo svoji žárlivost. Povšimla jsem si, že mě často tajně pozoruje.

Necítila jsem se při tom moc příjemně, protože v jejích očích se hodně zlostně blýskalo. Nechtěla jsem jí ten pohled opětovat, připadalo by mi to nespolečenské. Můj první dobrý dojem z Marie byl ale definitivně pryč. A to byl teprve začátek.

Jasně mi řekla, co chce

Jednoho dne jsme zůstaly s Marií v kanceláři samy dvě, protože jsem něco musela dodělat. Nová kolegyně si se mnou začala povídat, ale za chvíli mi byl jasný důvod. Chtěla vědět, jak na tom jsem se vztahem k Bořkovi.

Nijak neskrývala, že o něho má sama zájem. A její slova o tom, že když někoho chce, tak jí nikdo nebude stát v cestě, zněla výhrůžně.

Náhle se mi roztočila hlava

Za chvíli jí došlo, že mě tím jen tak nepoleká. Podívala se mi do očí tak silně, že se o mě začaly pokoušet mdloby. Cítila jsem se, jako bych celá hořela. Točila se mi hlava a možná jsem na pár vteřin i ztratila vědomí.

Pak jsem se vzpamatovala, ale Marie se tvářila, jako by si ničeho nevšimla. Najednou změnila své chování, tvářila se opět přátelsky, a dokonce se za předchozí rozhovor omluvila. Byla jsem z toho celá zmatená.

Občas jsem se budila s horečkou

Brzy po tom rozhovoru jsem začala mít špatné období. Připadala jsem si najednou ve všem nejistá, unavená, občas mi bývalo špatně jen tak z ničeho. Mívala jsem hodně špatné sny, doslova noční můry. Občas jsem se dokonce probudila s horečkou. To se mi nikdy dříve nestávalo.

Lékařská prohlídka nic neukázala

Lidé kolem mě si toho začali všímat a radili mi, ať si zajdu na lékařské vyšetření. Přesvědčili mě, jenže u doktora to dopadlo podivně. Vůbec nic mi nenašli, byla jsem naprosto v pořádku. Přesto jsem se cítila každým dnem slabší a zranitelnější.

Opravdu mě uhranula?

Když jsem si o tom jednou povídala s Evou, naší vedoucí, která na mně ty změny rovněž viděla, řekla mi, co si myslí o Marii. Podle ní naše kolegyně ovládala černou magii a škodila druhým.

Prozradila mi, že ji jednoho dne přistihla, jak si hraje s nějakými tajemnými figurkami a šeptá nesmyslná slova. Řekla jsem jí o tom svém rozhovoru s Marií a Eva mínila, že mě kolegyně uhranula. Těžko se mi to ale bude dokazovat.

Záchvaty se stupňovaly

Další den jsem měla jít na večeři s Bořkem. Po cestě se mi však stala velká nepříjemnost. Omdlela jsem a málem jsem spadla na silnici, kde jel zrovna autobus.

Posměšné pohledy neskrývala

Naštěstí se mi nic vážného nestalo, „jen“ jsem se silně uhodila do hlavy. Bořkovi jsem zavolala mobilem, že večeři ruším. Podobné záchvaty jsem pak měla stále častěji.

Marie už se ani netajila tím, že za nimi stojí ona, vycítila jsem to z jejích posměšných pohledů.

Z práce jsem odešla

Bylo to neúnosné. Nevěděla jsem, co si počít. Nakonec jsem viděla jediné možné řešení – v práci jsem dala výpověď. Z doslechu jsem se pak o několik týdnů později dozvěděla, že Marie s Bořkem skutečně začala chodit.

Bylo mi to vlastně jedno, těší mě hlavně to, že jsem se po odchodu z práce dala úplně do pořádku, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce.

Vendula H. (58), Brno