Byla jsem po rozvodu, sama a nic mě netěšilo. Když přišla má kamarádka s nápadem na společné podnikání, znova mě to nakoplo. A to byla chyba.
Radku jsem potkala v pro mne těžké době. Přestěhovala jsem se do nového města a změnila jsem práci. Chtěla jsem opustit starý život, ve kterém bylo hrozné manželství a domácí násilí.
Nechala jsem se týrat
Ve svazku s tyranem jsem vydržela skoro dvacet let. Chtěla jsem jen to, co chtěl on, myslela jsem na totéž, co on, a dělala jen to, co mi dovolil. Ztratila jsem zcela svou identitu a sebeúctu.
„Jsi jen nicka, co bys beze mne dělala,“ často jsem slýchala z úst muže, o kterém jsem si myslela, že je láskou mého života. Bože, jak hloupá jsem byla!
Obětovala jsem mu dobré vztahy s mou rodinou, ztratila všechny své přátele a několikrát jsem potratila poté, co mě jako těhotnou bez milosti zbil. Kolikrát jsem skončila v nemocnici, bych se ani nedopočítala. Lékaři mi už ani nenabízeli, že to nahlásí policii. Nebyla jsem schopná ho udat.
Vyhodil mě z domu
A asi bych nikdy neodešla, kdyby si on nenašel milenku, kterou si nastěhoval k nám domů a mě jednoduše vyhodil. Potřebovala jsem nové prostředí, kde nikdo nezná moji minulost.
Kamarádka Radka, kterou jsem potkala v nové práci a hned si ji oblíbila, byla jako čerstvý vítr. Hodně jsme si povídaly při naší nudné práci úřednic. Svěřila jsem jí své drsné zkušenosti a ona mně na oplátku zase ty své.
Spolu jsme snily o cestování a neobvyklých dobrodružstvích. Až jednou vběhla do naší kanceláře celá rozzářená s nápadem na podnikání.
A tak jsem do toho šla
Líčila mi to tak růžově, že jsem si připadala jako v pohádce. Mluvila o tom, jak se nám oběma zvedne životní úroveň, jak si splníme sny a budeme konečně nezávislé. Naléhala na mě, že musíme jednat rychle, abychom nepřišly o skvělou příležitost.
Moje pochybnosti rychle rozptýlila. „Věř mi, všechno mám promyšlené, bude to úspěch!“ tvrdila sebevědomě. Podepsala jsem smlouvu na pronájem kanceláří, založila firemní účet, vyřídila veškeré registrace a poskytla první finance na rozjezd.
Měla jsem nějaké po rozvodu, kdy mě můj bývalý musel vyplatit ze společného bydlení. Samozřejmě že až po dlouhých soudních tahanicích. Tehdy mě ani nenapadlo, že jsem právě jednu prohru nahradila prohrou další a že mě čekají dluhy, které možná nikdy nesplatím.
Najednou zmizela
Věřila jsem jí, vždyť jsme byly kamarádky! Radka se zdála tak zkušená, sebejistá a měla přehled. Vzhlížela jsem k ní a spoléhala na její rady. Myslela jsem si, že mi ji seslalo samo nebe. První měsíce probíhaly relativně hladce.
Měly jsme pár zákazníků a já si říkala, že jsme na dobré cestě. Jenže pak přišly problémy. Radka začala mluvit o nutnosti dalších investic, a podstatně větších. Na společný účet jsem poslala další peníze.
A pak znovu. A znovu. A pak jednoho dne zmizela. Nebrala telefony a já najednou zůstala sama s ohromnými dluhy, nezaplacenými fakturami a rozčarováním.
Jela jsem v tom sama
Všechny smlouvy byly psané jen na moje jméno a já byla jedinou odpovědnou osobou. Nemohla jsem spát, jíst, přemýšlet. Byla jsem na dně. K tomu po mně ze všech stran chtěl někdo peníze, které jsem už neměla. Postupně jsem se propadala do osamění.
Lidé, kteří mě dříve podporovali, se začali odvracet. Začala jsem navštěvovat psychologa. Ten mi pomohl uvědomit si, že za to, co se stalo, nenesu plnou odpovědnost. Byla jsem obětí manipulace a podvodu. Přestala jsem se obviňovat a začala hledat řešení. Ale ani soudní proces nebyl jednoduchý.
Tvrdá škola života
Kamarádka se pokoušela svalit vinu na mě a popírala jakoukoli zodpovědnost. Bylo to nesmírně ponižující a bolestné, když jsem slyšela, jak překrucuje pravdu a očerňuje mě před soudem.
Manipulátoři jsou mistři v přetvářce a umí dokonale předstírat zájem a podporu, jen aby dosáhli svého. Po soudním řízení jsem dlouho hledala ztracenou rovnováhu. Rozhodla jsem se změnit svůj přístup k lidem a více chránit své osobní hranice.
Naučila jsem se říkat „ne“ a nepouštět si lidi příliš blízko, dokud si nebudu jistá jejich úmysly. Musela jsem zase začínat od nuly.
Vydržím
Dluhy mne táhly ke dnu jako těžký balvan, ale rozhodla jsem se bojovat a nepodlehnout zoufalství. Našla jsem si rovnou dvě práce, abych mohla splácet dluhy a měla alespoň na bydlení a trochu jídla.
Některé závazky se mi podařilo vyřešit mimosoudně, jindy jsem se musela smířit s tím, že to bude trvat roky. Dnes už se necítím jako oběť, ale jako někdo, kdo překonal těžkou životní lekci.
A vím, že když se člověk zvedne z popela a bojuje dál, stane se silnějším. Přesto jsem neztratila víru v dobro. Říkám si, že jedna podvodnice a jeden tyran by na jeden život už mohli stačit!
Jarmila F. (63), Ostrava