Domů     Málem jsem přišla o dcerku
Málem jsem přišla o dcerku
3 minuty čtení

Když mi Eliška poprvé řekla, že má nové zaměstnání, byla jsem šťastná. Jenže pak se ukázalo, že to není tak čistá práce. Měla jsem o ni velké obavy.

Začalo to jako normální nabídka práce. Dobře placená pozice v prestižní firmě, kde se údajně nabízela možnost rychlého kariérního růstu. Eliška byla nadšená. Vzpomínám si, jak mi přišla povědět, jaké skvělé podmínky jí nabídli. A já jsem na ni byla hrdá, že konečně našla něco, co ji bude bavit.

Měla nervové potíže

Ale už po pár týdnech se začaly objevovat první náznaky, že něco není v pořádku. Měla stále méně času na rodinu, často přicházela domů pozdě večer a byla vyčerpaná.

„To je normální, má hodně práce,“ říkala jsem si, i když v nitru jsem měla pocit, že něco není v pořádku.

Dluhy rostly

Až jednoho dne přišla s žádostí o pomoc. „Mami, mám problém. Půjčila jsem si peníze od firmy, abych zaplatila nějaké školení a další náklady,“ začala a její hlas zněl nejistě. Do toho nakoupila nějaké jejich zboží, čímž se vydala z peněz.

Padala jako to letadlo

Tehdy jsem začala tušit, že se ocitla v pasti. Ta firma, která ji měla pod svými křídly, byla ve skutečnosti jen zástěrkou pro podvodné praktiky. Místo skutečné práce ji tlačili do různých finančních závazků, které ji udržovaly v neustálé spirále dluhů.

A Eliška, která nikdy nebyla moc sebevědomá, na to naletěla. Bylo to zkrátka letadlo, jak se říká. Žádná práce. Musela si nakoupit nějaké produkty, chodit na školení.

Cesta dolů

To všechno stálo peníze. Kariérně mohla růst, když by přivedla další ovečky. Jenže s její povahou to nešlo. Bylo jí trapné někoho přemlouvat. Sama byla pod tlakem těch lidí, kteří byli jako sekta. Logicky.

Když ona přivedla někoho nového, ti nad ní rostli sami výš. Eliška byla jako ztracená. Samozřejmě jsem jí pomohla, ale nestačilo to. Dluhy rostly a ona se styděla to říct. A tak začala pít. Víc a víc.

„Mami, tohle už nezvládám,“ řekla jednou s prázdným pohledem v očích. „Cítím se tak bezmocná. Každý den je horší než ten předchozí. Už nevidím cestu ven.“

Ztratila se v pití

Přestože jsem se snažila být tu pro ni, nebyla jsem schopná jí pomoci, jak bych si přála. Byla jsem bezradná, když jsem viděla, jak se ztrácí ve víru alkoholu a beznaděje.

Málem ztratila vše

Nakonec jsem ji přemluvila, aby vyhledala pomoc, kterou odmítala. Postupně se zbavovala alkoholu i dluhů, ale trvalo to roky. Bohužel ztratila nejlepší léta života, takže kdysi perspektivní dívka má dnes ne moc lukrativní práci a nenašla ani štěstí v soukromí.

Iva I. (65), Cheb

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.