Když mi Eliška poprvé řekla, že má nové zaměstnání, byla jsem šťastná. Jenže pak se ukázalo, že to není tak čistá práce. Měla jsem o ni velké obavy.

Začalo to jako normální nabídka práce. Dobře placená pozice v prestižní firmě, kde se údajně nabízela možnost rychlého kariérního růstu. Eliška byla nadšená. Vzpomínám si, jak mi přišla povědět, jaké skvělé podmínky jí nabídli. A já jsem na ni byla hrdá, že konečně našla něco, co ji bude bavit.

Měla nervové potíže

Ale už po pár týdnech se začaly objevovat první náznaky, že něco není v pořádku. Měla stále méně času na rodinu, často přicházela domů pozdě večer a byla vyčerpaná.

„To je normální, má hodně práce,“ říkala jsem si, i když v nitru jsem měla pocit, že něco není v pořádku.

Dluhy rostly

Až jednoho dne přišla s žádostí o pomoc. „Mami, mám problém. Půjčila jsem si peníze od firmy, abych zaplatila nějaké školení a další náklady,“ začala a její hlas zněl nejistě. Do toho nakoupila nějaké jejich zboží, čímž se vydala z peněz.

Padala jako to letadlo

Tehdy jsem začala tušit, že se ocitla v pasti. Ta firma, která ji měla pod svými křídly, byla ve skutečnosti jen zástěrkou pro podvodné praktiky. Místo skutečné práce ji tlačili do různých finančních závazků, které ji udržovaly v neustálé spirále dluhů.

A Eliška, která nikdy nebyla moc sebevědomá, na to naletěla. Bylo to zkrátka letadlo, jak se říká. Žádná práce. Musela si nakoupit nějaké produkty, chodit na školení.

Cesta dolů

To všechno stálo peníze. Kariérně mohla růst, když by přivedla další ovečky. Jenže s její povahou to nešlo. Bylo jí trapné někoho přemlouvat. Sama byla pod tlakem těch lidí, kteří byli jako sekta. Logicky.

Když ona přivedla někoho nového, ti nad ní rostli sami výš. Eliška byla jako ztracená. Samozřejmě jsem jí pomohla, ale nestačilo to. Dluhy rostly a ona se styděla to říct. A tak začala pít. Víc a víc.

„Mami, tohle už nezvládám,“ řekla jednou s prázdným pohledem v očích. „Cítím se tak bezmocná. Každý den je horší než ten předchozí. Už nevidím cestu ven.“

Ztratila se v pití

Přestože jsem se snažila být tu pro ni, nebyla jsem schopná jí pomoci, jak bych si přála. Byla jsem bezradná, když jsem viděla, jak se ztrácí ve víru alkoholu a beznaděje.

Málem ztratila vše

Nakonec jsem ji přemluvila, aby vyhledala pomoc, kterou odmítala. Postupně se zbavovala alkoholu i dluhů, ale trvalo to roky. Bohužel ztratila nejlepší léta života, takže kdysi perspektivní dívka má dnes ne moc lukrativní práci a nenašla ani štěstí v soukromí.

Iva I. (65), Cheb