Domů     Jak nám rodiče bránili ve štěstí…
Jak nám rodiče bránili ve štěstí…
6 minut čtení

Naši mě odjakživa přesvědčovali, že jsem studijní typ. Když jsem byla po maturitě přijata na vysokou školu, skákali nadšením.

Léto zrovna vrcholilo. Vedli jsme se za ruce. Mladí poutníci s naditými batůžky. Zrovna jsme odmaturovali a oslavili osmnácté narozeniny, Vláďa v dubnu, já o měsíc později.

Nezasvěcený pozorovatel by soudil, že jdeme kamsi na celodenní výlet. Leč onen nezasvěcený pozorovatel by se divil, proč jsme tak vyplašení, když jsou prázdniny a slunečný den.

Milenci na útěku

Zatočila se mi hlava. „Chce se mi omdlít,“ hlesla jsem. Vzal mě kolem ramen: „Dobrý?“ Odpověděla jsem, že nic moc. „Teď si nemůžeme nikde sednout,“ hlesl. „Pospícháme.“ Les řídl, ocitli jsme se mezi poli.

„Fakticky jsi to nikomu neřekla?“ šeptal Vláďa a bázlivě se rozhlížel. Na obzoru se rýsovalo městečko s kostelní věží, červenými střechami baráčků a poetickou zříceninou na kopci. „Za čtvrt hodiny jsme tam,“ řekl. „Máme to akorát.“ Přidali jsme raději do kroku.

„Potřebuji alespoň deset minut na přípravu,“ šeptala jsem. „Jsi si doopravdy úplně jistá, žes to nikomu neřekla?“ vyzvídal. „Ptáš se podruhé,“ sykla jsem. Provinile zmlkl.

„Ví to jenom Jarča a Franta.“ Ostatně, Jarča už na nás čekala, zahradní branka byla pootevřená. V dálce na silnici bylo vidět blížící se Frantův moped. Vlítla jsem do koupelny. „Máš osm minut!“ volala Jarča z chodby.

Přistiženi při činu

Uháněli jsme k národnímu výboru, vzdálenému jen pár metrů. Doufala jsem, že nás nikdo neuvidí, jinak by z toho bylo pozdvižení.

Oblékla jsem si máminy svatební šaty, Vláďa tátovo kvádro, Franta vzal oblek dědovi, Jarča se nasoukala do čehosi růžového s kytičkami. Málem by to všechno dobře dopadlo.

Spousta tajných svateb přece dopadne dobře, ta naše ne. Když jsme se my čtyři vplížili do dveří národního výboru, zjistilo se, že v chodbičce nervózně přecházejí můj táta a moje máma a rovněž Vláďův táta a Vláďova máma.

Strhla se mela

Vrhli se na nás jako sršni. Nastala nepopsatelná mela. Ječelo se, nadávalo, proklínalo, hulákalo. „Kdo mluvil?“ křičel Vláďa. „Tys to někomu řekla, že jo?“ Sklopila jsem oči. Nemělo cenu zapírat. Na tancovačce to ze mě vytáhl Jarda.

Chodili jsme spolu, ale byl mi nevěrný. Chtěla jsem mu to vrátit, pochlubit se, že se vdávám a že je o mě zájem. „Řekla jsem to Jardovi,“ zapípala jsem.

Serval ze sebe sako, praštil jím o zem a práskl dveřmi. Bylo po všem. Zoufale jsem se rozbrečela. Opodál se prali můj a Vláďův táta. Ženy si pouze vynalézavě nadávaly.

Lavina výčitek

Doma jsme tátovi ošetřili krvácející obličej a vyvrtnutý kotník. Tentokrát brečela i máma. „Taková chytrá holka!“ kvílela. „Vždyť jsi přijata na vysokou školu! Ty ses musela úplně zbláznit! Já proti tomu Vláďovi nic nemám, klidně si ho vezmi, ale až z tebe něco bude!“

Půjdeš na vysokou!

Připojil se i táta. „Člověk si utrhuje od huby, aby se holka měla dobře. Za to, co jsme do tebe vrazili, jsme si klidně mohli koupit letadlo. Vystudovat jsme tě chtěli nechat. Co by za to jiní dali. Tohle je tvůj vděk?“ Což znovu rozplakalo mámu.

Pak se oba trošku uklidnili. „My ti s tatínkem odpouštíme. Jsme ochotni na vše zapomenout. Po prázdninách nastoupíš na vysokou školu a vystuduješ ji. Po promoci se vdej, za koho chceš.“

Probrečela jsem celou noc

Šla jsem brečet do pokojíčku. Brečela jsem celý večer i celou noc, až mi došly slzy. Byla jsem v zoufalé situaci, a hlavně ve třetím měsíci. Konkrétně na jeho začátku. Ještě to na mně nebylo vidět, což se však zanedlouho změní. Nikdo to nevěděl. Ani Vláďa.

Nechtěla jsem, aby se se mnou oženil, protože musí, ale protože chce. Nicméně svatba dopadla, jak dopadla. Jediný člověk, který to mohl prásknout, byl Jarda, s nímž jsem se rozešla, když jsem ho našla v posteli s nejlepší kamarádkou. A on mě teď ze msty práskl.

Hromádka neštěstí

K ránu jsem zázrakem usnula. Zdálo se mi, že mi dal Vláďa kopačky a chodí s nějakou úplně cizí blondýnou. A že kupuji kočárek a prodavač mi ho odmítá vydat, jelikož se ukazuje, že mám v peněžence jen sedmnáct korun a dvě kapří šupiny.

Ráno jsem seděla u snídaně jako hromádka neštěstí. Máma na to nemohla koukat, povídá: „Nebuď už smutná. My jsme ti s tatínkem odpustili. Všechno je zapomenuto. Utíkala jsem ti hned brzy ráno koupit šlehačkový zákusek. Nemáš třeba chuť na kávu? Se šlehačkou?“

Udělalo se mi špatně, odstrčila jsem židli a letěla do koupelny. „Jo tak princezna je pořád uražená!“ volal za mnou táta.

Co budeme dělat?

Když se snesla tma, házela jsem Vláďovi kamínky na okno. Trvalo dlouho, než vykoukl. Věděla jsem, že se urazil kvůli tomu, že jsem se se svatbou svěřila Jardovi, příšerně na něj žárlil.

Naštěstí sešel dolů, sedli jsme si na lavičku pod stoletou lípu a on povídá: „Tak máme po svatbě. S Jardou si to vyřídím.“ Zřejmě se domníval, že tím se náš problém uspokojivě vyřeší. Muži už jsou takoví, vidí věci zjednodušeně.

Raději jsem mu tedy vysvětlila, jak se věci mají doopravdy. Vytřeštil oči. „Co budeme dělat?“ zajíkl se vyděšeně. „Svatba je vyloučená. Tentokrát by se naši otcové prali do roztrhání těla.“

Tajná svatba číslo dvě se už vydařila

Odpověděla jsem, že máme jedinou možnost. Uspořádat tajnou svatbu číslo dvě. Nikoho nenapadne, že bychom byli schopni to zopakovat. Třeba někdy brzy ráno. A to jsme také udělali.

Jakmile na mně bylo těhotenství znát, mohla jsem sdělit rodičům, ať nevyvádějí, že jsem počestně vdaná žena. Přesto vyváděli, a pekelně.

Když jsem však později přistihla mámu, jak plete čepičku, a tátu, jak vyrábí postýlku, věděla jsem, že všechno je přesně tak, jak má být.

Magda V. (61), Trutnov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Země divů i relaxu – Albánie
nejsemsama.cz
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém
tisicereceptu.cz
Chřestový krém
Chřest se do polévek či krémů hodí skvěle. Zkuste tento recept. Suroviny na 4 porce 400 g odřezků z chřestu (stonky, slupky) 8 stonků celého chřestu 80 g másla 2 lžíce mouky 1 l zeleninového
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
epochaplus.cz
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže. Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
21stoleti.cz
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
Všichni obratlovci disponují pánví, ale jen jediný druh ji využívá pro vzpřímenou chůzi po dvou končetinách, a tím je člověk. Příběh odlišného vývoje lidské pánve a bipedalismu se začíná psát před 5 m
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
historyplus.cz
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
Patří mezi sedm novodobých divů Ukrajiny. Řeč je o obřím černovickém areálu, za jehož vznikem stál slavný český architekt Josef Hlávka. Ten si na něm dal mimořádně záležet. Jeho stavební plány by při rozložení pokryly plochu fotbalového hřiště. S nesmírným zápalem rozkládá architekt Josef Hlávka (1831–1908) na stůl plány na stavbu velkolepé budovy. V kalendáři je březen
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
enigmaplus.cz
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
Jaká významná výročí ve světě záhad a událostí, které se dodnes nepodařilo objasnit, si připomínáme v září? EnigmaPlus.cz vám je představí! [gallery ids="158070,158071,158072"] 5. září 2013: UFO
Do manželství jsem se hrnout neměla
skutecnepribehy.cz
Do manželství jsem se hrnout neměla
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
iluxus.cz
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
Značka Tiffany & Co. dnes odhaluje novou kampaň, jež oslavuje exkluzivní a luxusní kolekci šperků inspirovanou Bird on the Rock, která bude uvedena na trh 2. září. Současnou podobu ikonického moti
Bršlice není jen plevel
epochalnisvet.cz
Bršlice není jen plevel
Máte-li alespoň malou zahrádku, pak víte, o jaké rostlině je řeč. Ano, je to ten téměř nevymýtitelný plevel s dlouhými oddenky, časem vykvétající do vysokých bílých květenství, s nímž už léta marně bojujete.   Ale co se na bršlici kozí nohu podívat trochu jiným pohledem? Uvidíte, že hned změníte názor. Je totiž nejen jedlá a
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
nasehvezdy.cz
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
V kuloárech se šušká, že herečka známá ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) má novou lásku. Údajně jde o jejího letitého kamaráda, který ji vždycky platonicky miloval. Zřejmě tak nyní využi