Moje sestra byla vždy ta krásnější a oblíbenější. Mohla mít kohokoliv, ale přebrala mi mého přítele. Jejich svatbu jsem nesla velmi těžce!

Moje sestra Julie je jen o dva roky mladší. Říkalo se o mně, že jsem skutečně hezká, ale Julie byla vždycky krasavice. Blonďaté vlasy a modré oči, navíc poněkud divočejší povaha, to vše kluky přitahovalo jako magnet.

Žárlily jsme na sebe

Byla jsem prý přitažlivá, ale uvědomovala jsem si, že jsem jen slabým odvarem toho, jak na lidi působí Julie. Nemohu říct, že bychom se vyloženě nesnášely, ale žárlily jsme na sebe. Já na to, jak je oblíbená všude, kam vkročí.

„Jsi matčin mazánek,“ syčela zase naopak Julie. Matka by to nikdy nepřiznala, tvrdila vždy, že nás má ráda obě stejně, ale já jsem si byla vědoma toho, že mě má přece jen raději, to přiznávám.

Snad proto, že jsem byla poddajnější než Julie, která byla hodně samostatná už od mládí. Přesto jsme s Julií vycházely, jak jen se dalo, až do puberty.

Když jsem přemluvila rodiče, aby mě s kamarádkami začali pouštět na plesy a podobné zábavy, Julie využila veškerého svého šarmu, aby je přesvědčila, že přece už může chodit ven se mnou. Já byla v šoku.

Když mě k nám domů přišla vyzvednout kamarádka, jen sevřela rty. Julie vypadala jako princezna.

Zamilovala jsem se až po uši

Toho osudného večera to slušelo, myslím, i mně. Na plese mi pak kdosi představil Adama. Od té doby jsme tancovali jenom spolu. Nestarala jsem se o to, jak se baví Julie. Zamilovala jsem se do Adama až po uši hned ten první večer.

Adam byl o pět let starší, což mu v mých očích ještě přidávalo na přitažlivosti. Zdálo se mi, že si s ním můžu povídat o čemkoliv. Ovšem hodiny plynuly a bylo načase vydat se domů.

Mobily v té době ještě nebyly, ale domluvili jsme si s Adamem schůzku na příštím plese, který se konal za týden. Já i Julie jsme v pořádku dorazily domů, naši tedy neměli nic proti tomu, abychom si plesy užívaly pravidelně.

Julie ho nezajímala

Na příštím plese mě už Adam netrpělivě očekávala a opět jsme spolu protančili celý večer. A tak to pokračovalo. To už jsem věděla, že kolem Julie se otáčí pěkná řádka nápadníků, ale nezajímalo mě to.

Důležité bylo, že mě chtěl právě Adam, který se mi zdál jako nejhezčí kluk široko daleko. Matce jsem se svěřila. Zjistila jsem, že zná Adama i jeho rodinu. Začali jsme se s mým vyvoleným vídat i mimo plesy.

Matka dokonce jednoho dne navrhla, abych ho vzala i k nám domů. Trochu jsem se obávala, jak bude Adam reagovat na Julii. Choval se k ní slušně, ale jako by ho ani moc nezajímala. Já z toho byla samozřejmě celá pryč.

Čekala jsem žádost o ruku

Chodila jsem s Adamem asi dva roky, když jsem zjistila, že jsem nejspíš těhotná. Pohltila mě směsice pocitů, od hrůzy až po radost. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo plakat.

Svěřila jsem se opět matce. Ta se právě moc neradovala, ale nebyla ani v šoku. Jen mě hnala k lékaři. A moje podezření se potvrdilo. Netušila jsem, jak zareaguje Adam.

Šok to byl pro oba!

Pokud jsem věděla, nehodlal jít nikam studovat, ale přece jen jsem si nebyla jistá, jak se k celé situaci postaví. Už nějakou dobu jsem doufala, že mě chce požádat o ruku. Následoval den, na který nikdy nezapomenu. „Cože?

Ty jsi těhotná?“ Adam byl očividně v šoku, jako by ani nevěděl, že děti nenosí čáp. Zuřivě přecházel po místnosti sem a tam. Tak nyní už jsem věděla, že radost nemá, a bylo to pro mě velkým zklamáním. To jsem ale ještě netušila, co bude následovat.

Adam ke mně přistoupil a vzal mě za ruku: „Víš, Růženko, nezlob se, ale miluju Julii. Chceme se brát.“ Tentokrát jsem byla v absolutním šoku zase já.

Vyprávěl, že jsem ho první noc na plese okouzlila, ale pak uviděl Julii a byl v koncích, hned se do ní prý zamiloval. Se mnou chodil naoko, aby jí mohl být blíž. Teď však už nějaký čas tajili, že plánují svatbu. „Proč jsi se mnou ale tedy spal?“ To už jsem se neubránila pláči.

Mám bezvadného syna

A odpovědi jsem se nedočkala. Vlastně dodnes celou tu situaci nemohu pochopit. Ani Adamovo chování, a už vůbec ne chování mé vlastní sestry! Ti dva se opravdu vzali. Podle všeho mají dvě děti a jak si žijí, nevím, nestýkám se s nimi.

Mně se narodil syn Mirek. Vychovávám ho sama, i když alimenty Adam platí. Moje velká láska skončila neslavně, ale svého syna bych nedala za nic na světě, dělá mi jen radost!

Růžena B. (52), Hodonín