Domů     Pravda nám zničila životy…
Pravda nám zničila životy…
6 minut čtení

Když jsem byla malá, myslela jsem si, že mám normální dětství. Přitom bylo zahalené tajemstvím, které mi v budoucnu tolik zkomplikovalo život.

Měla jsem láskyplnou rodinu, která se o mě starala. Moji rodiče byli hodní, tolerantní, určitě lepší než rodiče většiny spolužáků. Maminka a tatínek mi dali domov plný lásky. Nikdy by mne nenapadlo, že přede mnou tají něco zásadního.

Dětské představy

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by něco mohlo být jinak, než se zdá. A to jsme si s kamarády dělali srandu, že naši rodiče jsou adoptivní, protože v televizi se vysílaly i takové příběhy. Je asi normální, že vás nenapadne, že to může být realita.

Měla jsem normální dětství

Byla jsem holka, která patřila do rodiny, rodiče mne hýčkali. Maminka mne rozmazlovala kupováním šatiček, táta mi ukazoval, jak opravit auto. A mne to bavilo. Byli jsme jedna rodina.

Tajili to celý život

Vyrostla jsem, založila jsem si vlastní rodinu a ta má původní se tím rozrostla. Rodiče se stále neměli k tomu, aby mi řekli to tajemství. Tatínek odešel s tím, že to nevím. Nebo netuším, jestli neměli s maminkou nějakou úmluvu. Ona pak onemocněla rakovinou. A blížil se konec, který ji donutil říct mi pravdu.

Pravda na smrtelné posteli

Vychovala mne. Nikdy ani mimikou nenaznačila, že by nás nespojovala stejná krev. Až když byla nemocná, slabým hláskem mi řekla: „Promiň, ale měla bys vědět…“ Pak mi prozradila, že biologickou rodinu mám jinde. Když mi to řekla, bylo to jako rána do hlavy.

Seděla jsem u ní v nemocnici, držela ji za ruku. Maminka byla slabá, její slova byla sotva slyšitelná, ale to, co mi říkala, se mi vrylo do paměti navždy. Aby ne. „Omlouvám se, že jsem ti to neřekla dřív,“ začala. „Nemohli jsme to říct.

Byli jsme příliš nejistí, jak to dopadne. Nechtěli jsme tě ztratit,“ pokračovala. „Jsi naše dcera. Jsi naše skutečná dcera,“ ujišťovala mne i sebe, že rodičem je ten, který lásku dá, ne ten, který má biologickou vazbu.

Byla to zrada

Co jsem mohla dělat. Byla nemocná, slabá, slzy jí tekly po tváři. Měla jsem tolik otázek, asi i trochu vztek, že jsem se to dozvěděla tak pozdě.

Ve čtyřiceti zcela jiný život

Ve chvíli, kdy mi to řekla, se všechno rozpadlo. Bylo mi něco přes čtyřicet a jako bych objevila nový život. Vzpomněla jsem si na vše, co jsem do té doby prožila, a najednou to všechno vypadalo jinak. Má maminka nebyla tou, která mne porodila.

Jak vypadá ta biologická? Žije ještě? To asi napadne každého, kdo něco takového zjistí. Pak vás ještě napadne, proč mne ti biologičtí rodiče dávali pryč. Maminku jsem nemohla zahltit otázkami, byla příliš zesláblá.

Hledání sebe sama

Když maminka zemřela, neměla jsem sílu nic dělat. Paradoxně jedna činnost mne trochu vracela do reality. Přemýšlela jsem, jak najít biologickou rodinu.

Snažila jsem se zjistit, kdo byli moji rodiče, chtěla jsem znát odpovědi. A tak jsem se vydala na cestu, která mi nakonec ukázala víc, než jsem si kdy přála.

Kdo byli moji rodiče?

Zjistila jsem, že moji biologičtí rodiče byli mladí, když jsem se narodila. Nemohli vychovávat dítě, protože na to neměli prostředky oni ani jejich rodiny. Snad to i zkoušeli, jelikož jsem nešla hned k adopci. Bylo mi teprve pár měsíců, když mě dali pryč.

Zmizeli mi ze života. Logicky. Kolik o nich věděli moji rodiče, to už jsem se nedozvěděla. Hledání kořenů tak nebylo snadné.

Podpora mé vlastní rodiny

Pravdu jsem se dozvěděla, když jsem byla dospělá, i má dcera už dospívala. Když se mi narodila, byl to pro mě nový začátek, nový smysl života a já měla pocit, že zažívám to, co moje maminka.

S manželem jsme se radovali, že máme zdravé a krásné dítě, byla jsem pyšná, že jsem matkou, a nikdy by mne nenapadlo, že má matka, čerstvá babička, nikdy nepoznala ten zázrak, když v sobě nosíte a porodíte dítě. Se vším mi pomáhala, jako by vše znala.

Nečekaný zvrat v našich osudech

Hledala jsem biologickou rodinu, život té mé zatím plynul. A tak si dcera jednoho dne přivedla domů přítele. Byl moc milý, měli se moc rádi, takže jsme se poznali i s jeho rodiči.

Časem jsem jim řekla o svém původu a maminka chlapce, Stáňa, mi řekla, že to není nic nenormálního. Sama má prý někde sestru, jelikož její rodiče se kdysi o miminko nemohli starat. Napadlo vás to?

Ano, nás také, ale spíš jsme si dělaly srandu, že bych to byla já. Stejně jako kdysi, když jsme se dívali na ty filmy.

Krutá pravda nám zničila životy

Jenže bohužel, jak jsem pátrala, ocitla jsem se na cestě, která vedla k rodině Tomáše. Tak se přítel dcery jmenoval. Ano, byl to syn mé sestry, tedy bratranec! On a jeho maminka byli potomky lidí, které jsem nikdy nepoznala.

Části mé rodiny, o které jsem tehdy ještě před pár lety neměla tušení. Srdce mi bušilo. Možná ale víc tím, že jsem nepochopitelně cítila provinění. Vůči těm mladým, jejichž vztah se rozpadl. Nikdy jsem se nedozvěděla, jaké by to bylo poznat své skutečné rodiče.

Už nežili. Měla jsem tolik otázek, tolik věcí, které bych jim chtěla říct. Možná by mi odpověděli, možná ne. To už nikdy nezjistím.

Vyvstala spousta otázek, bez odpovědí

Proč mě dali pryč, proč se rozhodli, že to opravdu nejde, přitom sestru, která je o tři roky mladší, si nechali? To, že jsem je nikdy nepoznala, bude vždy bolestivou částí mého osudu.

A co mě bolí ještě víc, je to, jak se to podepsalo na vztahu mezi mou dcerou a synem mé sestry.

Zpackané životy mladých lidí

Měli mezi sebou něco, co by mohlo být silné a krásné. Cítila jsem, že moje minulost se promítla do života mé dcery mojí vinou. I když to nebyla moje chyba, stále mě to tíží. Ptáte se, jak jsme na tom dnes?

Sestra se mi snažila pomoci s nějakými otázkami, ale tím, že vše bylo takové smutné, nenavázaly jsme nějaký hluboký vztah. Bohužel. Mrzí nás to obě.

Mirka J. (70), Kolín

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit. A nic! Zaťala jsem bezmocně ruce v pěst. Zase jsem byl
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i