Domů     Na okně se objevila ruka maminky
Na okně se objevila ruka maminky
5 minut čtení

Když moje maminka zemřela, nebyl den, který bych neprobrečela. Pak se ale jednoho zimního dne stalo něco, co považuji za zázrak.

Byla jsem ještě velmi mladá dívka, dalo by se říct, že dítě, když nás maminka navždy opustila. Byla nemocná, snažila se bojovat, ale nemoc nakonec zvítězila.

Dotek na skle

Bylo to pro mě velmi bolestivé. S tou ztrátou jsem se nemohla smířit, až se najednou u našeho okna jednoho dne zjevil stín a mé ruky na skle se dotkl kdosi zvenčí.

Nejmilovanější člověk na světě

Zemřela mi maminka! Bylo mi pouhých dvanáct let a já se definitivně rozloučila s dětstvím. Ve svém pokojíku jsem se stulila do klubíčka a přikryla se dekou. Dlouhou dobu jsem jen tak ležela a plakala.

Lítost byla taková, že jsem pod dekou vydržela i celé hodiny. Jindy jsem jen tak seděla u svého stolku a prohlížela si starší hračky, které jsem od maminky dostala.

Měla jsem je všechny ve velké krabici, která byla zabydlena pod mým stolkem. Maminku jsem hrozně moc milovala. Byla pro mě nejbližším a nejdůležitějším člověkem na světě.

Starala jsem se o domácnost

Táta byl pořád v práci a já jako jedináček měla na starost vedení domácnosti. Maminka mě toho už jako malou hodně naučila a já jsem se postupně doučila všemu, co bylo potřeba.

Třeba prát prádlo, žehlit, vysávat po celém bytě a chodit nakupovat i do velkého supermarketu. Také jsem se naučila vařit několik jídel, aby měl tatínek něco teplého k obědu, a péct nějaké koláče.

Můj vytvořený svět

Volný čas jsem věnovala učení nebo jsem si často také ráda četla, a pak také svým snům, se kterými jsem vstupovala do světa, ve kterém byla moje maminka. Velmi jsem si přála, aby se vrátila z míst, která jsou pro živé bytosti nedosažitelná.

Přála jsem si to tak intenzivně, že mi z očí tryskaly slzy jako vodopád. Ale pod velkou huňatou dekou mně nikdo neviděl. Bylo mi tak moc smutno a moje srdce zelo prázdnotou. Podzim se rozloučil několika dny krásného babího léta a o své se přihlásila zima.

Ladovská zima

Byla tuhá a náš domek na konci vesnice brzy seděl zasazený do hluboké závěje jako nějaký hříbek, kterému vykukovala jen hnědá hlavička.

Stála jsem a sledovala, jak mé okno v pokojíku zvenku zarostlo mrazivými šmouhami, z nichž některé byly nádherné a podobaly se obrazům moderních malířů. Zima byla se svým zázračným ledovým a větrným koštětem nepopsatelně krásná. Jako z ladovské pohádky.

Přiložila jsem dlaň na okno

Jednou jsem přistoupila ke svému oknu. Mělo tvar čtverce, rozděleného dřevěnými latěmi, natřených krémovou barvou, na stejné plochy. V několika místech se barva odloupla a visela jako šupiny svlékajícího se hada.

„Maminko!“ pronesla jsem smutně a přiložila svoji dlaň na studené okno. Cítila jsem mráz, který se prohryzával zvenčí. Ruku, přilepenou dlaní na okno, jsem držela celou věčnost.

Snad jsem si myslela, že můj dotyk způsobí, že se mrazivé obrázky, namalované kouzelným štětcem, rozplynou.

Přivřela jsem oči a pronesla přání

Druhého dne jsem hleděla překvapeně na otisk dlaně, který byl ale zvenčí. Něčí ruka byla obtisknutá přesně v místech, kde jsem ruku měla včera já. Ale byla z druhé strany. A podle velikosti patřila dospělému!

Týž večer, kdy západ slunce nad zasněženými kopci rozpálil chladivý zbytek dne do červených tónů, jsem ruku na okno přitiskla znovu. A přivřela jsem oči. Moc a moc jsem si přála, aby tu mohla být moje maminka s námi.

Mé tělo zaplavil neuvěřitelný klid

Najednou jsem cítila teplo! Prazvláštní! Přicházelo zvenčí a já měla pocit, že se mé dlaně dotýká druhá ruka. Jako by sklo neexistovalo! Dvě dlaně, přitisknuté k sobě. „Maminko!“ zašeptala jsem se slzami v očích a pak jsem pocítila u srdce náhle krásný pocit. Moje tělo zaplavil klid.

Smutek pomalu odcházel

Moje maminka tady byla se mnou! Dotýkala se mě svojí dlaní. Byla bych přísahala, že za mým oknem stojí lidská postava, která má dlouhé vlasy jako medový pramen. Jako moje maminka. Tak se to dělo každý den.

Maminka se dotýkala mé dlaně a já najednou ztratila většinu smutku. Tušila jsem, že moje maminka se vrací, aby mě z druhého světa svojí přítomností znovu vrátila do šťastného a bezstarostného dětství. A to se po nějaké době skutečně i stalo.

Nakonec přišlo smíření

Čas běžel dál. Zima pominula a přišlo jaro zaplavené barevnými květinami. Slunce zahřívalo moji tvář, když jsem se dívala na kvetoucí louku za naším domem. Přišlo smíření.

Konečně jsem se byla se smrtí mojí maminka schopná vyrovnat a ve svém srdci jsem po dlouhé době konečně zase našla radost a chuť do života.

Blanka P. (62), Beskydy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.