Mrzelo mě, že jsem se musela denně potýkat s maminčiným ponižováním. Jako bych pro ni byla méněcenná! Sestru naopak nekriticky zbožňovala.
Moje maminka je žena neuvěřitelně vitální. Táhne jí na devadesát, ale ona si svůj věk opravdu vůbec nepřipouští. Jako by jej snad ani nevnímala.
Zdraví už jí samozřejmě neslouží úplně stoprocentně, jako když byla mladá, ale žádné zásadní neduhy nemá, a dokonce je na tom fyzicky velmi dobře. Nemusí používat ani hůlku, natož chodítko. Velmi ráda chodí na dlouhé procházky, a to za každého počasí.
Dlouho bydlela sama a neměla s tím žádný problém. Je to zkrátka tvrdá ženská, která něco vydrží. Asi před rokem jsem ale mamince nabídla, aby šla bydlet ke mně.
Jen mě kritizovala
„Maminko, nemládneme, ani jedna z nás. Možná by bylo pro obě výhodné bydlet společně, co říkáš?“ zeptala jsem se jí taktně a ona přikývla. Brala to tak, že bude pomáhat ona mně, a ne já jí! Nechala jsem ji při tom a zařídila stěhování.
Každá jsme měla svůj samostatný, nově vybavený pokoj, a společnou kuchyni. O soukromí tak bylo postaráno, o náklady jsme se podělily. Jenže nebylo vše tak růžové, jak se mohlo z počátku zdát.
„Helenko, to jsem netušila, že tak špatně vaříš,“ řekla maminka u oběda a mě její slova ranila. Připravila jsem jí svíčkovou a piplala jsem se s ní celé dopoledne. Aby toho nebylo málo, zkritizovala prach na skříni a taky výběr mých pořadů v televizi.
„Prosím tě, takový kýč! Kdybys raději sledovala něco pořádného, a ne ty svoje nekonečné seriály. Vždyť to nemá hlavu ani patu!“
Byla pro ni nejlepší
Měla samozřejmě pravdu, ale byla to snad výhradně moje věc, na co koukám, no ne? Já seriály milovala, a aby jich nebylo málo, některé jsem si dokonce nahrávala. Byla jsem rozhodnutá je před maminkou uhájit a nevzdat se jich za žádnou cenu.
Neodpověděla jsem tedy a šla si koupit malou televizi do ložnice. Tady snad budu mít klid! Nejhorší bylo, že moje mladší sestra byla v očích maminky o hodně chytřejší než já. Vyzdvihovala ji, kde jen mohla.
Nejen u našich známých, ale i u lékaře, kam jsem ji vozila. „To víte, Helenka se snaží, to ano, a je na mě hodná. Ale Zuzka? To je jinačí formát. Co ta vydělá peněz! A jak se umí oblékat,“ líčila sestřičce a ta měla oči navrch hlavy.
Po příjezdu z ordinace si maminka poručila k večeři palačinky. Ale ani ty jí nebyly dost dobré. Nenapadlo ji nic lepšího než zavolat mojí sestře, aby okamžitě přijela, že potřebuje její pomoc. Sestra přijela notně nasupená.
Prý si neumím doma zjednat pořádek a nechám mámu, aby ji otravovala, když ji čekají náročné zkoušky!“ Navíc já palačinky nikdy nedělala, a teď se to učit nebudu!“ zakončila své nadávání.
Mamince se tam nelíbilo
Měla jsem toho právě dost. Zmocnil se mě pocit křivdy. Asi jsem udělala chybu, když jsem mamince nabídla společné bydlení! Navrhla jsem tedy, aby jela maminka třeba na týden k sestře. Aby si ode mne udělala něco jako dovolenou. Můj nápad se jí zalíbil!
Zato sestře už o mnoho méně. Vymlouvala se, že nemá čas, ale maminka si stála na svém. Chtěla změnit prostředí. Po týdnu se vrátila jako beránek. Za vše mi děkovala! Pátrala jsem, co v té velké změně vězí. Prozradila mi to ochotně sestra:
„Nemám tak pevné nervy, jako máš ty. Prostě jsem na ni občas vyjela, no. Mrzí mě to, ale nedokázala jsem si pomoc. A taky jsem ji nerozmazlovala teplými večeřemi. Stačil plátek chleba s tvrdým sýrem! Pochválili mě i u toho jejího lékaře. Mamince prý klesl cholesterol!“
Společně nám to už jde
Musela jsem se začít smát. Moje ségra byla vážně lepší než já. Se vším si poradila a z ničeho nedělala drama. Od té chvíle jsem si místo sebelítosti vzala ze sestry příklad. Žádné rozmazlování! Ne že bych byla na maminku protivná nebo přehnaně přísná.
Ale líbit jsem si už všechno nenechala. Dokonce jsem ji zapojila i do domácích prací. „Mami, že mi pomůžeš oloupat brambory?“ zeptala jsem se jí nevinně a viděla, jak se jí moje prosba nezamlouvá. Ale asi nechtěla odporovat.
Později jsem si vymyslela, že začneme společně luštit sudoku a taky křížovky o ceny. To ji zaujalo a mně taky! Už jsme spolu vyhrály dvě pěkné knížky, a malý mixér na ovoce a zeleninu.
Společně pijeme zdravé šťávy, a ještě bystříme mozek. Seriály si už nenahrávám. Nemáme na ně s maminkou čas!
Helena T. (69), Náchod
