Duhu jsem viděl už mockrát, ale tentokrát jsem zažil zvláštní pocit. Mohla za něj zvláštní houba, kterou jsem našel?

Prošel jsem řídký borový lesík a stanul před turistickou tabulí. Zde začínala řeka Chrudimka. Začalo slabě mrholit a já přidal do kroku. Zaškaredilo se tak, že jsem okamžitě vytáhl pláštěnku. Vykročil jsem z lesa a ocitl se na podmáčené louce.

Bouře se mi vyhnula. A jak jsem tak postával, všiml jsem si zajímavé houby. Opojně voněla, když jsem ji uřízl. Nemohl jsem se toho odéru nabažit. Měl jsem nutkání ji ochutnat, ale to jsem přece jen neudělal, zahodil jsem ji.

Vtom se přímo přede mnou objevila duha. Překrásný nebeský most, na jehož konci, podle jedné z pohádek, má čekat hrnec zlatých dukátů. Mě čekalo ovšem něco docela jiného!

V zajetí barev

Náhle jsem byl oslepen jasným světlem. Přimhouřil jsem před tou ostrou září oči. Všude kolem byla červená barva! Pak se červená změnila v oranžovou. Jako by se kolem mě vysypal náklaďák plný pomerančů. Znovu jsem přivřel oči. Rozpršelo se.

Vnímal jsem kapky, které se snášely ze zlatého nebe na mou postavu. Ostrá záře mě donutila do podřepu. Zaclonil jsem si oči. Žlutá barva se změnila v barvu trávy! Zelené bylo ovšem i nebe − prostě všechno kolem mě!

Než jsem se stačil vzpamatovat z nové barvy, která mě rovněž oslnila, objevila se modrá. Barva kamene akvamarínu byla snad ze všech barev, které se kolem mě rozzářily nejkrásnější. Pak vše ztmavlo do sytě fialové. Nenapadlo mě jiné přirovnání než barva fialek, kvetoucích na letní louce.

Už jsem to nezažil

A možná, že by mě napadlo další přirovnání, když se fialové světlo rozpilo na nebi jako inkoustová kaňka nešikovného prvňáčka. Konečně jsem se napřímil a nepřestával se rozhlížet kolem sebe. Byl jsem jako očarovaný. Šest barev mě atakovalo z nebes.

A pak mi to došlo! Mé smysly byly zřejmě neobyčejně zjitřené poté, co jsem se nadýchal spor té tajemné houby. Vydal jsem se ji hledat, ale marně.

Přesto jsem dál cítil příval radosti, že jsem byl právě já svědkem toho podivuhodného nebeského úkazu.Možná, že kdybych si k houbě nepřivoněl, ničeho bych si nevšiml.

Duhu jsem spatřil po tomto neobvyklém zážitku ještě mnohokrát, ten zážitek už ale nikdy nepřišel. Možná proto, že jsem tu zvláštní houbu už nenašel.

Petr (58), Pardubice