Bál se i na žebříku, do letadla by nikdy nenastoupil… Nakonec děti dostaly nápad. A se svou fobií manžel zatočil.

Z mého manželství jsem se sice radovala, co mě však trápilo, byla skutečnost, že byl můj muž Bohouš posedlý strachem z výšek. Přišla jsem na to až dva roky po svatbě, když jsme se vydali jednou na nedělní procházku s kočárkem.

Byl krásný den a já zamířila k vyhlídce, kam jsem ráda chodívala. Kdyby mi to přiznal dopředu, tak z toho nemusela být taková ostuda. On se tam najednou skácel a třásl se strachy jako ratlík. Nevěděla jsem, co se děje.

Až po několika minutách z něho vypadlo, že má strašnou fobii z výšek. Děti ve škole se mu kvůli tomu prý kdysi smály, proto nebyl nikdy ani na pionýrském táboře.

Jak mu pomoct?

Milující partner se s takovým problémem samozřejmě dokáže smířit. Ale třeba letecky na dovolenou k moři jsem mohla rovnou zapomenout. Mrzelo mě to i kvůli němu, přemýšlela jsem, jak mu pomoct. Bál se vylézt i na zahradě po žebříku.

Všechny tyhle práce jsem musela dělat já. Když oslavil můj muž padesát, dostali jsme od našich děti dovolenou v horách s jogíny.

Na terapii

Naše děti přesvědčily svého tátu, že tato terapie pomohla už jiným, tak proč ne jemu? Budeme v horách zažívat příjemné chvíle, dívat se do údolí, zhluboka dýchat, cvičit a zpívat. Aby příjemné zážitky přebily tu zafixovanou hrůzu z výšky.

Manžel k tomu přistupoval s nechutí, nechtěl ale děti urazit, a tak jsme na hory vyrazili. Když jsme se po týdnu vraceli domů, Bohouš tvrdil, že se mu opravdu trochu ulevilo.

Absolvovali jsme tuto terapii ještě dvakrát, až se manžel rozhodl, že musí vyzkoušet, zda se svého strachu opravdu definitivně zbavil.

Koupil zájezd do Egypta, pochopitelně letecky. Manžel to nakonec zvládl statečně, a tak jsme se poprvé podívali mimo Evropu. A rozhodně ne naposledy. I letos poletíme někam za teplem.

Marta (62), Znojmo