Zamilovala jsem se do téměř dokonalého muže. Konečně jsem se cítila šťastná. Tedy až do doby, než jsem zjistila, že je o dvacet let mladší.

Byla jsem dlouho sama, a tak jsem začala hledat partnera na seznamkách. Měla jsem nespočet schůzek, kde si to nesedlo hned od začátku. A pak jsem otevřela vzkaz od Ivana. Ze seznamky měl stejné pocity a zkušenosti jako já. Vizáží se ke mně hodil.

Vysoký, urostlý, vousatý muž. Podle fotek usedle oblečený a bylo znát, že je dlouho sám. Působil maličko zanedbaně. Zkrátka chlap, který nemá důvod se pro někoho upravit. Pracoval jako účetní a měl rád historii a knihy. Já jsem malá, plnoštíhlá úřednice.

Snažím se, abych byla upravená, ale oblečená podle nejnovějších trendů rozhodně nejsem. Ráda jezdím na hrady a zámky. Podle písmenek jsme k sobě perfektně pasovali.

Večeře

Na schůzku jsem se hodně těšila a dala si záležet, aby mi to slušelo. Když jsem přišla na místo srazu, sympatický Ivan už na mě čekal s květinou v ruce. Získal body navíc a čím byla schůzka delší, tím víc jich nasbíral. Na třetí rande mě pozval na procházku s tím, že večeři uvaříme u něj.

Vysokoškolský diplom

Jeho byt byl útulný a bylo vidět, že miluje knihy. Měl je všude. Zatímco vařil večeři, prohlížela jsem si jeho rozsáhlou knihovnu. Zrak se mi zastavil na jeho vysokoškolském diplomu, který měl zarámovaný na zdi. Nevěřícně jsem koukala na jeho datum narození.

Byl o dvacet let mladší než já. A já mu tipovala okolo čtyřiceti pěti let. Uvědomila jsem si, že jsem Ivanův věk neřešila. Vlastně jsem nezaregistrovala, kolik mu je. Z fotek mi bylo jasné, že je o něco mladší, ale působil na mě jako muž v mém věku.

V hlavě mi běželo, že to byl právě Ivan, kdo mě oslovil. Já si prohlédla fotky, vyhovoval a víc jsem se studováním jeho profilu nezabývala. Vnímala jsem jen naši konverzaci. Vrátila jsem se do kuchyně bílá jako stěna. Sedla si na židli a na ex vypila sklenku vína.

Co dál?

Ivan se na mě tázavě podíval a nechápal. „Ty jsi o dvacet let mladší než já,“ těžce jsem polkla. Odvětil: „Já vím, kde je problém?“ Problém jsem viděla ve všem. Co by na to řekly moje děti, které jsou ve stejném věku? Zcela určitě mě odsoudí rodiče.

Co by na to řeklo okolí? A hlavně – pár let by to bylo fajn a neviděli bychom výrazný problém, ale až jemu bude padesát, mně bude skoro sedmdesát.

On by byl na vrcholu sil a já stařena v naprosto jiné životní fázi, kterou bude zajímat jen to, zda ráno vstane z postele a bude se shánět po lécích. Objala jsem ho a do košile mu zavzlykala: „To přece nejde,“ a utekla jsem. Brečela jsem celou cestu domů.

Zavřela jsem za sebou dveře a brečela celý víkend. Tak moc nespravedlivý se mi svět zdál. Ivan volal. Zkoušel to celý víkend. Neměla jsem sílu mu hovor přijmout. Přijel za mnou domů a bouchal na dveře. Neotevřela jsem.

Ukončila jsem to

Napsala jsem mu zprávu, že se omlouvám, ale že ukončuji náš vztah, a ať mě nekontaktuje. Že je to jediné rozumné řešení. Dnes Ivan nevidí ty temné konce, ale já už ano. Jsem skoro o generaci starší. Už jsou to dva měsíce, ještě to nepřebolelo.

Vymazala jsem si profil ze seznamky a musím to odžít. Tak moc se mi Ivan vryl pod kůži. Vím, že povahově to byl muž, kterého jsem si přála potkat. Ale musela jsem ho nechat jít. Nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli němu.

On to zatím neví, ale jednou bychom se oba moc trápili. Víc než teď, když jsme se znali jen krátce.

Lenka J. (55), Praha