Už to nešlo vydržet. Ta ženská nebyla jen drzá, ale ponižovala mě před celou rodinou. Její výmysly byly tak věrohodné, že bych jim snad uvěřila i já.

Rozhodla jsem se udělat největší hanebnost ve svém životě a napsat o té, co mi tak ležela v žaludku, anonym. Musela jsem uznat, že je moje švagrová opravdu hezká a chytrá.

Celé její okolí ji bralo jako skvělou ženskou, pracovitou a čestnou. Vzornou mámu i manželku. Uměla pěkně mluvit a tvářila se jako nějaký svatoušek.

Nevěřili mi

I já jí to zpočátku baštila i s navijákem. Později mě nadšení přešlo a občas jsem si dovolila s ní v něčem nesouhlasit. To jsem ale neměla dělat. Začala se mi mstít! Nesnesla, když jí někdo odporoval, byť jen v maličkostech.

Třeba v tom, jak se oblékat do zaměstnání. Ona musela mít zásadně vysoké podpatky a krátkou sukni. Já, stejně stará, to měla přesně naopak. Když mi vyčetla můj údajný nedostatek vkusu, ozvala jsem se a řekla, že to je moje věc. A už to začalo.

Při společném obědě u mých rodičů se do mě začala navážet. Oni poslouchali s otevřenou pusou. Místo toho, aby se zastali mě, svojí dcery, věřili mojí švagrové!

Anonym se mi povedl

Domnívala jsem se, že to je náhoda, ale nebyla. Hned vzápětí si mě začala dobírat znovu. Prý jsem přibrala, zestárla, nepečuji o sebe a ani neumím pořádně vařit. Začala se pitvořit a napodobovat mě. Já totiž trochu ráčkuji a jsem na to citlivá. Kdo by nebyl!

Všichni se tomu jejímu výstupu smáli a já se odběhla vybrečet do koupelny. Nejraději bych jí dala facku, jak jsem ji v tu chvíli nenáviděla. Vybrečela jsem se a měla jsem jasno. V duchu jsem už vymýšlela anonym, který napíšu.

Chodila i se svým šéfem

Byl určen jejímu šéfovi, mému bývalému spolužákovi. Chvíli jsme spolu dokonce na základce chodili, tak jsem toho o něm dost věděla. Od něho a taky od naší spolužačky, kterou si nakonec vzal za ženu.

Napsala jsem mu, že je v jejích očích hlupák, kterého využívá. Jediné, co ji zajímá, jsou peníze. Vysmívá se mu, že má pupek a vypadá jako moula. Prý udělá všechno, co chce.

Vyhodil ji

Bylo mi ho trochu líto, ale ne zas tak moc. On to byl vážně pěkně namyšlený pitomec. Svoji ženu taky jen peskoval, jako švagrová mě! Nepopírám, že se mi ulevilo. Čekala jsem, co se bude dít. Na dalším společném obědě mi připadala skleslá.

Dokonce do mě po dlouhém čase ani neryla. „Není ti něco?“ zeptala jsem se a dostala krásnou odpověď: „Dostala jsem padáka!“ Od té chvíle mám pocit, že už méně ráčkuji a vypadám nějak lépe. Spokojeně!

Slávka V. (57), Klatovy