Pracovala jsem v domově pro seniory a oblíbila jsem si tam jednu starou milou paní. Najednou se mi o ní začal zdát děsivý sen.

Před několika lety jsem chodila mamince pomáhat do domova důchodců. Náplní mé práce bylo si se staroušky povídat, číst jim nebo s nimi hrát karty nebo jiné hry. K jedné z babiček jsem si vytvořila blízký vztah.

Jako kdyby to byla moje maminka

Domov se nachází na konci vesnice v lesoparku. Krásné místo pro procházky nebo posezení na lavičce. Už první den jsem našla společnou řeč s paní Jaroslavou. Povyprávěla mi o svém životě, o svých láskách, dětech a vnoučatech.

Vždycky jsem jí přečetla pár řádků z její oblíbené knížky, společně jsme háčkovaly, hrály žolíky a ona se opět začala radovat ze života. Jeden by řekl, že jsme byly jako skutečná matka s dcerou.

Stále jsme si měly co říct

Přes léto jsem neměla tolik času do domova jezdit, a tak jsem paní Jaroslavě alespoň každý den volala. Vedly jsme dlouhý hovor a pořád si měly co říct.

Když jsem odjela s rodinou na dvoutýdenní dovolenou k moři, slíbila jsem jí, že hned jak se vrátím, přijdu za ní. Vyloženě jsem se na naše setkání těšila. To jsem ale netušila, že se málem stane neštěstí.

Třetí noc v kempu, kde jsme tehdy byli s manželem a našimi dětmi ubytovaní, jsem měla špatné spaní. Stále mě budil podivný sen.

Sen se opakoval

Jako tichý pozorovatel jsem stála v rohu pokoje paní Jaroslavy. Ona vstala z postele, obula si papuče a šla na toaletu. Když z ní vyšla, zamotala se jí hlava, chytla se za hruď a upadla na zem.

Když už se ta noční můra opakovala poněkolikáté, rozhodla jsem se, že zavolám do domova důchodců. Sloužící pečovatelka mě ale uklidňovala, že je všechno v pořádku. Znovu jsem tedy ulehla a věřila, že to byl jen zlý sen.

Ležela na zemi

Sotva jsem ale usnula, scéna se opakovala. Paní Jaroslava ležela na zemi, sípala a chrčela tak, jako by nemohla dýchat. Probudila jsem se s pocitem, že je v ohrožení života. Zalarmovala jsem kolegyni, která měla noční službu. Ta našla paní Jaroslavu na zemi přesně tak, jak říkal můj sen.

Nejlepší přítelkyně

Díky bohu za včasnou pomoc. Paní Jaroslavě klesl tlak, zamotala se jí hlava, do které se při pádu udeřila. Pobyla si pár dní v nemocnici. Odnesla si jen modřinu na čele a prášky na tlak. Jakmile jsem se vrátila, hned jsem ji navštívila. Naše přátelství trvá dodnes a nedám na něj dopustit!

Marcela P. (57), Telč