Domů     Musím se starat o bratra
Musím se starat o bratra
4 minuty čtení

Nikdy mi neudělal nic dobrého, dokonce ani v mládí. Teď je z něho pomatený stařík a já se musím starat.

Moji pomoc potřebuje stále, ve dne i v noci. Nemohu jinak, rodina by mě odsoudila! Když zazvonil u našich dveří, skoro jsem ho nepoznala. Byl to vlastně docela šok, co jsem viděla.

Těžce onemocněl

Z pohledného muže, který nenechal jedinou sukni na pokoji, se stala roztřesená troska. Opíral se o hůl, ale i tak jsem se bála, že každou chvíli upadne, a co já s ním? Blesklo mi hlavou, že jsem zrovna doma úplně sama, protože manžel odešel na noční.

Neměla bych sílu ho zvedat! Jirka byl kdysi velký a silný chlap. Samý sval. Široká ramena a rozložitá záda, ruce jako dvě lopaty. Teď byl jako věchýtek. Ale přesto bych s ním měla potíže třeba ho zvedat ze země, kdyby upadl.

Rychle jsem ho pozvala dál, aby si sedl. On mlčky kývl a po chvíli se dal do vyprávění. Lékaři mu diagnostikovali alzheimera a jeho žena, kolikátá už jsem netušila, ho okamžitě opustila.

Neměli jsme se vůbec rádi

Prý za ty jeho nevěry mu nebude dělat služku. V duchu jsem jí dala za pravdu. Jiří nikdy nebyl věrný. Bohužel nebyl ani hodný, nebo dokonce čestný. Poznala jsem to už v mládí. Byla jsem jen o dva roky mladší a o hodně menší a slabší.

Dával mi to náležitě najevo. Neuplynul den, kdy bych od něho neslízla nějakou tu facku, nebo dokonce kopanec.

Nikdy nebyl hodný

Před rodiči se potom tvářil, že se nic nestalo. Že si na něho vymýšlím. Když mu máma uvěřila, a bylo to téměř pokaždé, tak jsem dostala nandáno i od ní, abych nelhala. Přestala jsem si stěžovat a snažila se bráchovi vyhnout. Šlo to těžce.

Bydleli jsme tehdy v jednopokojovém bytě a postele jsme měli od sebe oddělené jen závěsem. Mamka spala v kuchyni, tam bylo nejtepleji. Topili jsme v kamnech na uhlí, které jsem musela denně nosit v kyblících ze sklepa.

Moc jsem se bála, když jsem tam musela jít. Jednou mě tam bratr zamkl a nechal mě tam celé odpoledne. Někdy mám ještě z toho zážitku noční můru. Teď tady seděl v mém bytě a dožadoval se pomoci.

„Uvidíme, co tomu řekne manžel,“ zmohla jsem se na odpověď a doufala, že až přijde ráno z práce, všechno vyřeší. Vyhodí ho na ulici!

Dostal, na co si vzpomněl

Opak byl pravdou. Zmocnila se ho lítost. Prostě se mu zalíbila role zachránce. „No přece ho nevyhodíme!“ domlouval mi. Asi mu nedošlo, že hlavní starost bude spočívat na mně, nikoli na něm. Jen jsem si vzdychla a netroufla jsem si mu odporovat.

Ti dva se asi našli. Hráli spolu karty a popíjeli pivo z lahve. Bratr dostal, na co si vzpomněl. Malou televizi k posteli a vlastně taky tu postel. Polohovací. I jídlo musel mít podle svého gusta. Miloval tlačenku a jitrnice.

A taky nejrůznější tvarohové krémy určené dětem. Ty snědl klidně tři za odpoledne. „Jen mu dopřej, chudákovi. To nevidíš, jak je hubený?“ domlouval mi muž. Zní to ošklivě, ale bylo mi proti mysli mu takhle podstrojovat.

Jeho nemoc se zhoršovala rychlým a možná i pro nás dost nečekaným tempem. Občas nám totiž utekl z domova. Najednou se postavil a odkráčel. Musela jsem ho jít hledat.

Musím se podřídit

Naposled seděl na náměstí a krmil holuby. Prý to dělal kdysi v dětství, ale vůbec jsem mu to nevěřila. Tehdy měl úplně jiné zájmy než krmení ptáčků! Když nás přijela navštívit dcera s manželem, doslova mnou cloumala zlost.

Můj zeť mě začal poučovat, co taková těžká choroba obnáší. Byl chytrý až na půdu. „Tak si ho na chvíli vezmi k sobě, když jsi tak chytrý!“ vyjela jsem na něho. Dcera se urazila. Kvůli bratrovi bych málem přišla i o vnoučata. Nade vše jsem je milovala.

Až v tuto vypjatou chvíli mi došlo, že s nimi možná nebudeme moct jet ani na dovolenou. Jezdili jsme do chatiček k rybníku a moc si to tam užívali. Samým zklamáním se mi chtělo brečet.

Když jsem pohlédla na toho chlapa, co je mým bratrem, nejraději bych mu taky jednu ubalila, za to zkažené dětství. Ale musím se krotit, jinak by mě všichni odsoudili.

Alena M. (65), Kutná Hora

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika