Domů     Odpustila jsem jí a zemřela!
Odpustila jsem jí a zemřela!
6 minut čtení

Dnes bych to vzala zpátky. Ty čtyři desítky let, kdy jsme spolu nemluvily. Stihly jsme se usmířit, ale pak sestra náhle odešla. Mělo to tak být? Tak krutý je osud.

Probudila jsem se do zimního rána. Vzduch byl chladný, okna pokrytá námrazou a venku se na šedé obloze míhaly mraky. Seděla jsem na okraji postele, můj pohled byl upřený na starý a omšelý rám fotografie na nočním stolku.

Byl to snímek z dětství, tehdy mi bylo pět let. Vedle stála moje sestra Tereza. Mám tu fotku už tolik let, dívám se na ni pořád dokola a mám pocit, jako by se ta ztráta sestry stala nedávno. Moc jsme se neužily.

Je tu po ní stále velké prázdno

Je to moje jediná vzpomínka na Terezu, která zemřela, když mi bylo pět. Cítím to pořád, tu prázdnotu, co zůstala. Proč jsem připomněla ono ráno? Tehdy byl ten pocit silnější. Bylo to po odchodu druhé sestry.

Já si totiž uvědomila, že jsem zůstala z rodiny sama. A litovala jsem roků, které jsme promarnily.

Je to tak nespravedlivé

Smrt byla v dětství něco, co jsem nedokázala pochopit. Tak nějak jsem brala, že staří odcházejí, většinou šlo o cizí lidi. Má rodina byla velká a všichni měli tuhý kořínek, jak se říká. A pak to najednou přišlo. Má malá sestřička. Vzpomínám si na její smích.

Na její hlavu na mém rameni i na to, jak jsme si rozuměly. Jak jsme byly dvě, na které svět nemohl. Byly jsme si blíž než s naší další sestrou Alenou. Tam to mělo jiný příběh.

Druhá ztráta sestry zprvu nebolela

S Alenou nás ztráta sestry trochu semkla. Věděly jsme, jak je život křehký, a i když jsme neměly moc společného, držely jsme nějak při sobě. Jenže když mi bylo dvacet, tak jsme se s Alenou rozhádaly. Vzpomínám si, že to začalo nějakým hloupým nedorozuměním.

Bylo to něco malého, co bychom si mohly vysvětlit, ale obě jsme to nechaly růst. Jako když nevidíte zkažené ovoce a najednou je celý koš plný much. Tehdy nám vybuchly emoce a vyčetly jsme si, co jedné na druhé vadí. A to jsme se i trochu pozurážely.

Kontakt se přerušil, nechyběly jsme si. Byl to zlom v našich životech, kterého jsem si ovšem tehdy vůbec nebyla vědoma. Byla jsem mladá, myslela jsem si, že bude dost času na smír.

Nemohly jsme si to vyříkat?

Roky šly dál, každý den jsme si mohly zavolat, být v kontaktu. Moje maminka z toho byla nešťastná, že se nebavíme. Nepomohlo, že nás prosila, abychom se smířily. Ani na Vánoce, svátky, narozeniny. Vždy jsme přijely k rodičům jedna nebo druhá.

Rodiče zemřeli s tím, že se se sestrou nebavíme. Tehdy mne to zamrzelo poprvé. Na pohřbu jsme se viděly, ale jen jsme se pozdravily.

Najednou se ozvala ona

Jednoho dne, když mi bylo 63 let, přišla zpráva, která mi znovu rozbušila srdce. Alena se ozvala. Volala mi, že si chce promluvit. Měla jsem v sobě směsici emocí, kterou jsem ani nedokázala pojmenovat.

Bylo mi to jasné, nadešla chvíle, která nám dala šanci všechno vyřešit. Bála jsem se, ale zároveň jsem věděla, že ji musím vidět. A tak jsem jela.

Byla to už úplně jiná žena

Nevěděla jsem, co nás čeká. Bála jsem se, že už to nebude stejné, že si nedokážeme odpustit. Ale potřebovala jsem to. Potřebovala jsem ji mít zpátky, alespoň na chvilku. Věděla jsem, že tohle je naše poslední šance. Když jsme se setkaly, bylo to jiné.

Alena už nebyla tou sestrou, jakou jsem si pamatovala. Byla to žena, která měla svou vlastní minulost, svůj život, svou rodinu.

Někdy jsou slova zcela zbytečná

Přesto, když jsme se dívaly do očí, tam bylo něco, co jsme obě hledaly. Jakýsi tichý okamžik, kdy všechno to napětí a všechny ty roky, co jsme strávily bez sebe, najednou ztratily význam. A já věděla, že to byla ta chvíle, na kterou jsem čekala celý život.

Konečně jsme si rozuměly, konečně jsem cítila, že naše pouto není ztraceno. Nešlo o to, co jsme si řekly, ale o to, že jsme byly zase dvě. Tehdy jsem si řekla, že konečně ji vnímám blízko jako kdysi Terezu.

Tolik slz jsme společně prolily

„Promiň,“ řekla mi. „Já taky,“ odpověděla jsem a cítila, jak se mi v očích zaleskly slzy. Nic víc jsme neříkaly. Bylo to, jako by se vše, co jsme si měly říct, už dávno vyjádřilo v tichu.

Navázaly jsme běžnou zvídavou konverzací, kdy jsme se bavily o našich rodinách a životech.

Myslely jsme, že máme čas

Jako kdyby se to všechno najednou srovnalo. Jako kdyby ty roky, které nám unikly, byly najednou pryč. Měly jsme pocit, že to všechno naženeme, že budeme mít spoustu času se užít.

Plánovaly jsme rodinné návštěvy, chtěly jsme vyrazit do hotelu, kam jsme jezdily s rodiči v dětství. Jenže osud vše naplánoval trochu jinak.

Vše se mi zhroutilo

Pak přišel ten nečekaný zvrat. Když mi bylo 64 let, Alena náhle zemřela. Infarkt! Proč? Když jsme si odpustily, bylo to jako zázrak. A najednou se to zhroutilo! Mám manžela, děti, díky smíření s Alenou jsem v kontaktu s její rodinou.

Ale ona byla součástí té původní rodiny. Dětství s Terezou a našimi rodiči. Když jsem o tom přemýšlela, napadlo mne, že jsem získala něco, co ne každý dostane. Smíření.

Byla to bolest, ale i velký dar

A přesto cítím, že bych byla raději, kdybych měla víc času. Na to, abychom byly znovu sestry, abychom se spolu smály a abychom mohly být zpátky tam, kde jsme kdysi skončily. Bylo to, jako by mi život dal druhou šanci, ale pak si to rozmyslel.

Vzpomínky už mi zůstanou

A tak sedím v té místnosti, kde mám fotografii mou a Terezy. Asi se ptáte, proč tam nebyla Alena. To je právě ono. Tehdy jsme si nebyly blízké. A já si nikdy nedala do rámu naši fotografii, i když nějaké mám.

Prostě mě to za ty roky nenapadlo, a teď je to vše čerstvé, protože nás osud sblížil a rychle rozdělil. Ta prázdnota, kterou cítím, nikdy nezmizí. Po každé sestře je jiná. Jako byly ony dvě jiné. A já jsem z nás třech zůstala sama.

Hana J. (65), Hradec Králové

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Babička byla nejdůležitější ženou mého života. Když se její čas naplnil, mrzelo ji, že mi nemůže nic cenného odkázat. Babička pro mě znamenala všechno na světě. Byla daleko vlídnější a mírnější než moje ambiciózní, rázná a nikdy nic neodpouštějící matka, která se stihla dvakrát rozvést. Žít s ní bylo vyčerpávající, zatímco když jsem pobývala u laskavé babičky, bylo to vysvobození. Nikdy jsem si
3 minuty čtení
Někdy se budím v noci. Mám sen. Zase sedím s Helenou na dece. Pijeme kávu z termosky a smějeme se jako kdysi. Pak se probudím... Vzbudím se do tmy. Jsem sama. A v žaludku je ten samý pocit. Bolest a tíha. Už dvacet let. Helena je moje sestra. O rok a půl mladší. Lidé říkali, že jsme jako dvojčata. Stejný smích, stejný nos, stejné pohyby. Ale uvnitř jsme byly jiné. Ona byla lehká, volná, přir
4 minuty čtení
Už pět let žiji na vozíku. Když mi lidé říkají, že jsem inspirace, jen se hořce usměju. Můj život není o hrdinských činech, ale o každodenním boji. Bylo to podzimní ráno před pěti lety. Jela jsem do práce, jako každý den. Pracovala jsem jako účetní v malé firmě, měla jsem svůj byt, přátele, plány. Ten den pršelo, silnice byla kluzká. Pamatuji si, jak jsem si v autě zpívala oblíbenou písničku, k
3 minuty čtení
Když se dnes ohlédnu za svým životem, vidím jen jedno: svoji sestru Hanu, která mi vzala vše, co mi bylo kdy drahé. Píšu to s těžkým srdcem, protože i po tom všem, co mi udělala, ji mám ráda. Ale musím to ze sebe dostat, protože ten pocit křivdy mě už roky dusí. Hana byla vždycky ta, která zářila, a já jsem v jejím stínu mizela. Hana je o tři roky mladší a vždy byla krásnější, vtipnější, oblíbe
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Po cestě do města jsem zažila milé setkání
nejsemsama.cz
Po cestě do města jsem zažila milé setkání
Neznámá dívka mi vrátila důvěru v dnešní mladé lidi. Už dlouhé roky jezdím každý pátek autobusem do města na trh. Mám ráda svoji malou rutinu: koupím čerstvé pečivo, pár kousků ovoce a když mi zbydou nějaké peníze, tak i květiny. Cesta trvá asi půl hodiny, většinou jen tak koukám z okna nebo sleduju lidi kolem
Šest latinských frází, které dodnes používáme
epochaplus.cz
Šest latinských frází, které dodnes používáme
Kdysi má punc jazyka učenců, dnes patří latina především na akademickou půdu univerzit. I mezi obyčejné lidi ale pronikne pár frází, jež dokáží naplno vystihnout aktuální rozpoložení. Alea iacta est Překlad: Kostky jsou vrženy Julius Caesar (100–44 př. n. l.) nezanechává stopu pouze v historii, ovlivní také jazyk. Když 10. ledna roku 49 př. n.
Ženy na vrcholu: Překvapivá odhalení o keltské společnosti
21stoleti.cz
Ženy na vrcholu: Překvapivá odhalení o keltské společnosti
Drsní a silní bojovníci, tak nějak bývají Keltové zapsáni v obecném povědomí. Tedy, ne že by nebyli, avšak na přelomu věků, kdy nastala zlatá keltská éra, nebyli v tomto ohledu výjimkou. Nové objevy v
Budoval Jiří IV. britský Tádž Mahal pro své milenky?
epochalnisvet.cz
Budoval Jiří IV. britský Tádž Mahal pro své milenky?
Nevypadá ani trochu jako britské královské sídlo. Spíš jako palác z Pohádek tisíce a jedné noci. V anglickém přímořském letovisku Brighton ho nechává zbudovat král Jiří IV., který si v něm chce léčit bolestivou dnu, a navíc potřebuje zázemí pro své milostné eskapády.   Zpočátku stojí na místě této extravagantní stavby letní sídlo pro prince z Walesu,
Toyota GR Yaris má novou verzi Aero Performance inspirovanou motoristickým sportem
iluxus.cz
Toyota GR Yaris má novou verzi Aero Performance inspirovanou motoristickým sportem
Společnost TOYOTA GAZOO Racing představila novou verzi modelu GR Yaris Aero Performance, která se pyšní aerodynamickými úpravami na základě praktických zkušeností z motoristického sportu. Toyota GR
Rychlá jahodová tečka
tisicereceptu.cz
Rychlá jahodová tečka
Suroviny 500 g čerstvých jahod 2 lžíce medu nebo javorového sirupu 500 ml smetany ke šlehání (33 % tuku) 2 lžičky vanilkového extraktu čerstvá máta Postup Polovinu očištěných jahod nakráj
Na hranici snů a skutečnosti
rezidenceonline.cz
Na hranici snů a skutečnosti
Prosklené stěny a stropy vnášejí do apartmánu plujícího vysoko nad velkoměstem spousty denního světla. Moderní interiér zateplují skulptury organických tvarů a dřevěné artefakty. Stále více lidí si pořizuje byty v Londýně, který je nejenom jedním z nejvýznamnějších světových finančních center, ale také přitažlivou metropolí pro hudebníky, módní návrháře a další umělce. Město na Temži si
Gdaňsk: Město plné zážitků
epochanacestach.cz
Gdaňsk: Město plné zážitků
Navštivte jedno z nejkrásnějších měst severní Evropy a zároveň jedno z nejstarších v Polsku. A až se ho nabažíte, pokračujte za krmením tuleňů a na polskou Saharu. Rádi o dovolené odpočíváte na pláži u moře nebo se procházíte malebnými uličkami plnými kaváren a stylových krámků se suvenýry? Obdivujete kostely, chrámy a historické budovy? Líbí se
Uhořel intrikánský král zaživa?
historyplus.cz
Uhořel intrikánský král zaživa?
Pach spáleného masa je cítit v královské ložnici. Uprostřed oblaku štiplavého dýmu skučí v bolestech Karel II. Navarrský. Sloužící ho obskakují, ale po straně nejeden z nich jedovatě poznamená: „Má, co si zasloužil…“   Vládce maličkého navarrského království, které leží na severu dnešního Španělska, trápí špatné zdraví. Většinu času tráví Karel II. Navarrský (1332–1387) ve
Záhada Voynichova rukopisu: Co skrývá tento nečitelný středověký text?
enigmaplus.cz
Záhada Voynichova rukopisu: Co skrývá tento nečitelný středověký text?
Představte si knihu starou stovky let, plnou podivných ilustrací neznámých rostlin, hvězdných map a lidských postav, ale napsanou písmem, které nikdo na světě nedokáže přečíst. Takový je Voynichův ruk
Díky vnukovi si plním svůj největší sen
skutecnepribehy.cz
Díky vnukovi si plním svůj největší sen
Nikdy jsem se nesmířila s tím, že nedělám práci, po které jsem už v mládí toužila. Až dnes jsem našla konečně sama sebe a jsem šťastná. Můj život býval jen o tom, že jsem se vždycky někomu podřizovala. Ten, kdo si plnil své sny, byl můj starší bratr Michal. Vystudoval vysokou, všichni mu dělali pomyšlení, aby měl k tomu ty
Nová láska Solaříkové v troskách?
nasehvezdy.cz
Nová láska Solaříkové v troskách?
Herečka Patricie Solaříková (36) ze seriálu Jedna rodina měla ukončit vztah s umělcem Alexem Grigorievem. Blízké okolí herečky tvrdí, že neshod bylo stále víc a už se to stalo neúnosným. Ale smutnit