Domů     Malá kočka zabránila neštěstí
Malá kočka zabránila neštěstí
4 minuty čtení

Naše rodina je posedlá domácími mazlíčky. Pamatuju si to už jako malá a vlastně nikdy nebyl náš dům bez nějakého čtyřnohého miláčka.

Když se s námi rozloučil voříšek Bobo, kterého si máma vzala z útulku, bylo to smutné. Máma říkala, že už nikdy žádného pejska nechce, což bylo pro všechny veliké překvapení.

Prázdný dům byl smutný

Respektovali jsme smutek mámy, ale stejně jsme věděli, že to dlouho bez nějaké té němé tváře nevydržíme. Ostatně to bychom nebyli snad ani my. Maminčin smutek pomalu vyprchával, ale nikdo se zatím neodvážil navrhnout, že by s námi měl sdílet dům nějaký tvor.

Jenomže prázdný dům byl smutný a cítila to i máma. „Tak jo,“ řekla nečekaně u společného nedělního oběda. „Pořídíme si kamaráda. Ale Boba nikdo nenahradí, ledaže bychom pro změnu měli kočku.“ Koukali jsme na ni s otevřenou pusou.

Máma, takový zarputilý chovatel pejsků, se najednou k nim otáčí zády a kdysi upozaděná kočka najednou přichází v úvahu. „Copak se děje?“ zeptala jsem se mámy v domnění, že jsem jenom něco přeslechla. „Co by?“ zasmála se máma. „Kočky jsou přece také kouzelné! A nebudu mít Boba před očima.“

Zchráníme kočičku

Rozhodili jsme sítě. Bývalo zvykem, že jsme se ujímali psů z útulku, možná že jsou i kočičí útulky, ale máma řekla, že chce kotě. Vždycky se prý najdou lidé, kteří koťata nabízejí. „To není o šetření, ale berme to jako záchranu života,“ uzemnila nás. Ale vlastně měla pravdu.

Byl to omyl

Naše pátrání zase nebylo tak obtížné, do týdne jsme měli doma kotě, kterému jsme začali říkat Ferda. Než se ukázalo, že to není kočičí kluk, ale holka. Ale jméno už kočičce zůstalo. „Už je to Ferda, a basta,“ rozhodla máma. „Měnit jména za pochodu může přinášet smůlu.“

Hraje si s námi

Ferda se u nás rychle zabydlela a začala objevovat všechna zákoutí. Někdy to vypadalo, že si s námi hraje na schovávanou. Jukala zpoza rohů a pak mizela. Nemohla se nějak nabažit našeho smíchu, s nímž jsme ji po domě lovili.

A pak přišla spokojená, s ocáskem nahoru a našla si někoho, kdo jí nabídne klín. A hned se uvelebila a začala spokojeně vrnět.

Vždycky se vrátila

Pak už evidentně spokojená zaběhla ke svému pelíšku a uložila se ke spánku.Máma pak jen tiše okřikovala vnoučata, aby už Ferdě dala pokoj.

Po měsíci už nám ani nepřišlo zvláštní, že se po domě prochází kočka a ne pes.Když chtěla ven, stoupla si na parapet v koupelně a třela hlavou o sklo. A vždycky u toho tak nějak kňourala, že se chce venku proběhnout a vyvenčit.

Zpočátku jsem trnula, že se může ztratit. Nebo že ji sousedův vlčák někam zažene, ale vždycky se vrátila na okno a packou dávala najevo, že chce domů.

První signál

Ten osudný den si Ferda s námi hrála jako obvykle. Jen se nějak nápadně vyhýbala kuchyni. Kolikrát loudila u ledničky, a tentokrát nic. „Co tam má?“ divila se máma. A to bylo všechno. Nevšimli jsme si, že z plynové bomby uniká plyn.

Bylo to nouzové řešení, než vyměníme sporák. Vypomohl soused, když jsme byli v nouzi. „Je to jenom provizorium,“ omlouval se.

Na poslední chvíli

Jenže si nikdo z nás nevšiml, že napojení plynu soused neuděl dobře. Náhrada za sporák nefungovala dobře, ale dalo se na ní vařit. Kdyby nad tím někdo zauvažoval, mohli jsme se vyhnout problému. Jediná Ferda vycítila, že něco není v pořádku.

Když si po večeři šel otec do kuchyně zakouřit, najednou tam byla také a byla celá rozježená. Otec ještě zavtipkoval, že ho kočka odnaučí kouřit, když Ferda vyskočila a srazila špatně upevněnou hadici plynové bomby. Z otevřeného konce začal unikat plyn.

To už i otec ucítil plyn a rychle uzavřel kohout na bombě. Už ho ani nenapadlo škrtnout zapalovačem, který měl ještě před chviličkou v ruce. Raději hned otevřel okno. Ferda stála u jeho nohou a pozorovala ho. Tak ji otec vzal do náručí a láskyplně pohladil. Ferda zabránila neštěstí a od té chvíle už na ni nedáme dopustit.

Blanka J. (56), Mikulov

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.