Domů     Malá kočka zabránila neštěstí
Malá kočka zabránila neštěstí
4 minuty čtení

Naše rodina je posedlá domácími mazlíčky. Pamatuju si to už jako malá a vlastně nikdy nebyl náš dům bez nějakého čtyřnohého miláčka.

Když se s námi rozloučil voříšek Bobo, kterého si máma vzala z útulku, bylo to smutné. Máma říkala, že už nikdy žádného pejska nechce, což bylo pro všechny veliké překvapení.

Prázdný dům byl smutný

Respektovali jsme smutek mámy, ale stejně jsme věděli, že to dlouho bez nějaké té němé tváře nevydržíme. Ostatně to bychom nebyli snad ani my. Maminčin smutek pomalu vyprchával, ale nikdo se zatím neodvážil navrhnout, že by s námi měl sdílet dům nějaký tvor.

Jenomže prázdný dům byl smutný a cítila to i máma. „Tak jo,“ řekla nečekaně u společného nedělního oběda. „Pořídíme si kamaráda. Ale Boba nikdo nenahradí, ledaže bychom pro změnu měli kočku.“ Koukali jsme na ni s otevřenou pusou.

Máma, takový zarputilý chovatel pejsků, se najednou k nim otáčí zády a kdysi upozaděná kočka najednou přichází v úvahu. „Copak se děje?“ zeptala jsem se mámy v domnění, že jsem jenom něco přeslechla. „Co by?“ zasmála se máma. „Kočky jsou přece také kouzelné! A nebudu mít Boba před očima.“

Zchráníme kočičku

Rozhodili jsme sítě. Bývalo zvykem, že jsme se ujímali psů z útulku, možná že jsou i kočičí útulky, ale máma řekla, že chce kotě. Vždycky se prý najdou lidé, kteří koťata nabízejí. „To není o šetření, ale berme to jako záchranu života,“ uzemnila nás. Ale vlastně měla pravdu.

Byl to omyl

Naše pátrání zase nebylo tak obtížné, do týdne jsme měli doma kotě, kterému jsme začali říkat Ferda. Než se ukázalo, že to není kočičí kluk, ale holka. Ale jméno už kočičce zůstalo. „Už je to Ferda, a basta,“ rozhodla máma. „Měnit jména za pochodu může přinášet smůlu.“

Hraje si s námi

Ferda se u nás rychle zabydlela a začala objevovat všechna zákoutí. Někdy to vypadalo, že si s námi hraje na schovávanou. Jukala zpoza rohů a pak mizela. Nemohla se nějak nabažit našeho smíchu, s nímž jsme ji po domě lovili.

A pak přišla spokojená, s ocáskem nahoru a našla si někoho, kdo jí nabídne klín. A hned se uvelebila a začala spokojeně vrnět.

Vždycky se vrátila

Pak už evidentně spokojená zaběhla ke svému pelíšku a uložila se ke spánku.Máma pak jen tiše okřikovala vnoučata, aby už Ferdě dala pokoj.

Po měsíci už nám ani nepřišlo zvláštní, že se po domě prochází kočka a ne pes.Když chtěla ven, stoupla si na parapet v koupelně a třela hlavou o sklo. A vždycky u toho tak nějak kňourala, že se chce venku proběhnout a vyvenčit.

Zpočátku jsem trnula, že se může ztratit. Nebo že ji sousedův vlčák někam zažene, ale vždycky se vrátila na okno a packou dávala najevo, že chce domů.

První signál

Ten osudný den si Ferda s námi hrála jako obvykle. Jen se nějak nápadně vyhýbala kuchyni. Kolikrát loudila u ledničky, a tentokrát nic. „Co tam má?“ divila se máma. A to bylo všechno. Nevšimli jsme si, že z plynové bomby uniká plyn.

Bylo to nouzové řešení, než vyměníme sporák. Vypomohl soused, když jsme byli v nouzi. „Je to jenom provizorium,“ omlouval se.

Na poslední chvíli

Jenže si nikdo z nás nevšiml, že napojení plynu soused neuděl dobře. Náhrada za sporák nefungovala dobře, ale dalo se na ní vařit. Kdyby nad tím někdo zauvažoval, mohli jsme se vyhnout problému. Jediná Ferda vycítila, že něco není v pořádku.

Když si po večeři šel otec do kuchyně zakouřit, najednou tam byla také a byla celá rozježená. Otec ještě zavtipkoval, že ho kočka odnaučí kouřit, když Ferda vyskočila a srazila špatně upevněnou hadici plynové bomby. Z otevřeného konce začal unikat plyn.

To už i otec ucítil plyn a rychle uzavřel kohout na bombě. Už ho ani nenapadlo škrtnout zapalovačem, který měl ještě před chviličkou v ruce. Raději hned otevřel okno. Ferda stála u jeho nohou a pozorovala ho. Tak ji otec vzal do náručí a láskyplně pohladil. Ferda zabránila neštěstí a od té chvíle už na ni nedáme dopustit.

Blanka J. (56), Mikulov

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud