Domů     Držíme spolu, a to je nejdůležitější
Držíme spolu, a to je nejdůležitější
5 minut čtení

Někdy ten náš život vypadal už beznadějně. Díky soudržnosti a taky notné dávce štěstí se nám ale podařilo všechny nástrahy osudu úspěšně překonat.

Moji rodiče se velmi milovali a svoji vzájemnou lásku si dávali denně najevo. Tatínek třeba dal jen tak mamince pusu a ona ho jen letmo pohladila po vlasech. Vždycky jsem si přála, abych i já našla podobnou lásku.

Čtyři děti daly zabrat

Podařilo se mi to, ale život mi přichystal spoustu překvapení, z nichž po některých jsem ani trochu netoužila. Náš první syn se narodil nedonošený. Lékařům se podařilo ho zachránit, ale musel nosit silné brýle a trpěl mnoha nemocemi.

První dva roky jeho života jsem prožila jako ve snu. Nevyspalá a vyděšená. Nebýt manžela, netuším, jak bych tak náročnou péči o našeho nemocného chlapečka zvládla.

Toníček s notnou dávkou štěstí překonával jednu překážku za druhou a já mu za to porodila sestřičku, po které toužil. Byla zdravá, což jsem po předchozích zkušenostech považovala téměř za zázrak. Uplynuly dva roky a nečekaně jsem znovu otěhotněla.

Tentokrát to byla dokonce dvojčata! Přivítali jsme je na svět samozřejmě s nadšením, ale vše nebylo tak zalité sluncem, jak by se na první pohled zdálo. Nejtěžší bylo tak velkou rodinu uživit.

Pořád jsme jen šetřili

Byla jsem téměř stále na mateřské dovolené a můj muž, Radek, moc peněz nevydělal. Ne že by se nesnažil, naopak. Pracoval někdy i v noci, jen aby si nějakou tu korunu přivydělal, ale přece jen. Mladý a vyučený kluk domů po výplatě zrovna majlant nepřinese.

Moje mateřská padla celá na sušené mléko pro dvojčata, a léky pro Toníčka. Brýle, rovnátka, ortopedické pomůcky a nově i naslouchátko. Často jsme měli k večeři jen topinky nebo bramborové placky.

Byla jsem v koncích

Moji rodiče už nežili, aby nám pomohli, a Radek měl jen maminku, která, chudák, sama potřebovala pomoct. Nastěhovali jsme si ji k sobě a starali se o ni do posledních chvil života. Ona za to všem pletla krásné svetry a dětem dokonce i kamaše.

Měla jsem ji moc ráda! „Takhle to už dál nejde. Půjdu jezdit kamionem a budu vydělávat jednou tolik,“ rozhodl se můj muž a já si mu netroufla odporovat. Radost jsem neměla. Nechtěla jsem zůstávat s dětmi samotná často i týden.

Špatná i dobrá zpráva

„Váš manžel měl nehodu. Právě ho operují,“ ozvalo se jednoho dne brzy ráno z pevné linky telefonu a já málem omdlela. Přežil, ale zůstal na vozíku. Bydleli jsme až ve třetím patře, a navíc bez výtahu. Vůbec jsem nevěděla, co si počít. Vždyť on nemohl ani domů!

S vozíkem se nedostal ani do koupelny. Asi nám pomohlo samo nebe a já byla přesvědčená, že vše zařídila Radkova maminka.

„Sousedko, nechtěla byste si s námi vyměnit byt? Máme o dvě místnosti víc než vy, a navíc v přízemí. Jen je v něm zima, od sklepa,“ oslovil mě soused hned u dveří, když jsem mu otevřela.

Pomohli všichni

Zůstala jsem na něho koukat s otevřenou pusou. On se rozesmál a nebyl k utišení. Nakonec jsme se smáli oba. Byl to dobrák a pomohl mi se svými kamarády se stěhováním i s přestavbou bytu na bezbariérový.

Tenkrát toho nebylo mnoho k sehnání, ale uměl si poradit se vším. Ruce k dílu přiložil i Toníček a ukázalo se, že je velmi zručný a šikovný. Dneska je z něho architekt. Architekt, který měl původně skončit ve zvláštní škole!

Manžel nesl svoje postižení moc těžce. Měl výčitky, že je rodině na obtíž, místo toho, aby ji uživil. „Jen ti visím na krku,“ říkal a smutně dodával: „Najdi si někoho zdravějšího. Já to pochopím!“ Stále dokola jsem ho ujišťovala, že ho miluji a děti taky.

Všechny děti se vyvedly

Nevěřil tomu. Naše holčičky, které jsem od sebe rozeznala jen já, ho neustále pusinkovaly a Toníček mu maloval pěkné obrázky. I ta naše prostřední holčička nám dělala jen a jen radost. Byla nadaná na sport a závodně běhala.

Od rána do večera se u nás stále něco dělo. Večer jsem padala do postele únavou. „Víš, co mě napadlo?“ zeptal se mě jednoho dne skoro o půlnoci můj muž. Ani jsme neměla sílu mu odpovědět.

„Přihlásím se ke studiu, abych mohl pracovat z domova,“ oznámil mi a okamžitě usnul. Ráno jsem nevěděla, zda jeho rozhodnutí byl jen sen, či skutečnost.

Postavil se na nohy

Druhá možnost se ukázala být tou správnou. Radek si nejdřív udělal maturitu a později vystudoval i vysokou školu. Pracuje coby daňový poradce a slušně vydělává.

Začal být konečně sám se sebou spokojený. A my také. Díky naší vzájemné lásce a štěstí se nám všem pěkně žije. Jsme za to osudu moc vděční!

Marie R. (56), České Budějovice

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může