Domů     Držíme spolu, a to je nejdůležitější
Držíme spolu, a to je nejdůležitější
5 minut čtení

Někdy ten náš život vypadal už beznadějně. Díky soudržnosti a taky notné dávce štěstí se nám ale podařilo všechny nástrahy osudu úspěšně překonat.

Moji rodiče se velmi milovali a svoji vzájemnou lásku si dávali denně najevo. Tatínek třeba dal jen tak mamince pusu a ona ho jen letmo pohladila po vlasech. Vždycky jsem si přála, abych i já našla podobnou lásku.

Čtyři děti daly zabrat

Podařilo se mi to, ale život mi přichystal spoustu překvapení, z nichž po některých jsem ani trochu netoužila. Náš první syn se narodil nedonošený. Lékařům se podařilo ho zachránit, ale musel nosit silné brýle a trpěl mnoha nemocemi.

První dva roky jeho života jsem prožila jako ve snu. Nevyspalá a vyděšená. Nebýt manžela, netuším, jak bych tak náročnou péči o našeho nemocného chlapečka zvládla.

Toníček s notnou dávkou štěstí překonával jednu překážku za druhou a já mu za to porodila sestřičku, po které toužil. Byla zdravá, což jsem po předchozích zkušenostech považovala téměř za zázrak. Uplynuly dva roky a nečekaně jsem znovu otěhotněla.

Tentokrát to byla dokonce dvojčata! Přivítali jsme je na svět samozřejmě s nadšením, ale vše nebylo tak zalité sluncem, jak by se na první pohled zdálo. Nejtěžší bylo tak velkou rodinu uživit.

Pořád jsme jen šetřili

Byla jsem téměř stále na mateřské dovolené a můj muž, Radek, moc peněz nevydělal. Ne že by se nesnažil, naopak. Pracoval někdy i v noci, jen aby si nějakou tu korunu přivydělal, ale přece jen. Mladý a vyučený kluk domů po výplatě zrovna majlant nepřinese.

Moje mateřská padla celá na sušené mléko pro dvojčata, a léky pro Toníčka. Brýle, rovnátka, ortopedické pomůcky a nově i naslouchátko. Často jsme měli k večeři jen topinky nebo bramborové placky.

Byla jsem v koncích

Moji rodiče už nežili, aby nám pomohli, a Radek měl jen maminku, která, chudák, sama potřebovala pomoct. Nastěhovali jsme si ji k sobě a starali se o ni do posledních chvil života. Ona za to všem pletla krásné svetry a dětem dokonce i kamaše.

Měla jsem ji moc ráda! „Takhle to už dál nejde. Půjdu jezdit kamionem a budu vydělávat jednou tolik,“ rozhodl se můj muž a já si mu netroufla odporovat. Radost jsem neměla. Nechtěla jsem zůstávat s dětmi samotná často i týden.

Špatná i dobrá zpráva

„Váš manžel měl nehodu. Právě ho operují,“ ozvalo se jednoho dne brzy ráno z pevné linky telefonu a já málem omdlela. Přežil, ale zůstal na vozíku. Bydleli jsme až ve třetím patře, a navíc bez výtahu. Vůbec jsem nevěděla, co si počít. Vždyť on nemohl ani domů!

S vozíkem se nedostal ani do koupelny. Asi nám pomohlo samo nebe a já byla přesvědčená, že vše zařídila Radkova maminka.

„Sousedko, nechtěla byste si s námi vyměnit byt? Máme o dvě místnosti víc než vy, a navíc v přízemí. Jen je v něm zima, od sklepa,“ oslovil mě soused hned u dveří, když jsem mu otevřela.

Pomohli všichni

Zůstala jsem na něho koukat s otevřenou pusou. On se rozesmál a nebyl k utišení. Nakonec jsme se smáli oba. Byl to dobrák a pomohl mi se svými kamarády se stěhováním i s přestavbou bytu na bezbariérový.

Tenkrát toho nebylo mnoho k sehnání, ale uměl si poradit se vším. Ruce k dílu přiložil i Toníček a ukázalo se, že je velmi zručný a šikovný. Dneska je z něho architekt. Architekt, který měl původně skončit ve zvláštní škole!

Manžel nesl svoje postižení moc těžce. Měl výčitky, že je rodině na obtíž, místo toho, aby ji uživil. „Jen ti visím na krku,“ říkal a smutně dodával: „Najdi si někoho zdravějšího. Já to pochopím!“ Stále dokola jsem ho ujišťovala, že ho miluji a děti taky.

Všechny děti se vyvedly

Nevěřil tomu. Naše holčičky, které jsem od sebe rozeznala jen já, ho neustále pusinkovaly a Toníček mu maloval pěkné obrázky. I ta naše prostřední holčička nám dělala jen a jen radost. Byla nadaná na sport a závodně běhala.

Od rána do večera se u nás stále něco dělo. Večer jsem padala do postele únavou. „Víš, co mě napadlo?“ zeptal se mě jednoho dne skoro o půlnoci můj muž. Ani jsme neměla sílu mu odpovědět.

„Přihlásím se ke studiu, abych mohl pracovat z domova,“ oznámil mi a okamžitě usnul. Ráno jsem nevěděla, zda jeho rozhodnutí byl jen sen, či skutečnost.

Postavil se na nohy

Druhá možnost se ukázala být tou správnou. Radek si nejdřív udělal maturitu a později vystudoval i vysokou školu. Pracuje coby daňový poradce a slušně vydělává.

Začal být konečně sám se sebou spokojený. A my také. Díky naší vzájemné lásce a štěstí se nám všem pěkně žije. Jsme za to osudu moc vděční!

Marie R. (56), České Budějovice

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud