Kde se to v tom klukovi vzalo? Jako dítě měl tolik snů a ambicí, teď sedí doma a nic ho nebaví. Jenom tupě kouká do zdi. Už to trvá dlouho!

Už je to druhý rok, co náš Míša nepracuje. Nemá zájem ani o brigády, aby si vydělal nějaké peníze. Žije jen z toho, co mu dám občas já, protože jeho rodiče nad ním už zlomili hůl.

Syn řekl, že ho doma nechce, a snacha se od něj už odvrátila taky. Já ale toho kluka přece nemohu nechat napospas osudu. Jsem jeho babička!

Šikovný a veselý

Nemohu zapomenout na to, jak šikovný a veselý klučík to byl. Ve škole mu šlo všechno, nejen učení, ale také byl dobrý ve sportu a pěkně maloval. Dokonce hrál i ve školním divadle a od druhé třídy chodil do lidušky na flétnu.

Vodila jsem ho tam já, protože snacha byla doma na mateřské s druhým dítětem. Proto jsem také k tomuto vnukovi měla větší vztah než k druhému, často jsem ho jako dítě hlídala.

Míša se dokonce dostal na průmyslovku a možná by i pokračoval na vysoké škole, kdyby nepotkal Vladěnu. Byla to velká láska, která ho zklamala.

Zklamaný už navždy?

Věděla jsem, že je Míša citlivý chlapec. Ale, že ho to to zklamání z první lásky tak strašně poznamená, to mě v životě nenapadlo. Lidé se přece rozcházejí, takový je život.

On je ale od té chvíle jako tělo bez duše, sedí celé dny doma, nechal se vyhodit z práce, což se na něm také podepsalo. Já se ale nedivím, protože do ní celý měsíc nepřišel. Rodiče ho půl roku chápali, ale pak se s nimi pohádal a odešel z domova.

Samozřejmě ke mně. A už u mě sedí přes rok a nic se nemění. Poslední brigádu jsem mu našla já. Byl tam dvakrát, a pak už jsem ho tam nedostala. Já ale neztrácím naději. Najdu mu další brigádu a klidně mu najdu i děvče.

Už jsem domluvená se sousedkou, že mu dohodím její vnučku. Je to milá holka, krásná a šikovná. To by v tom byl čert, aby to nevyšlo!

Anna (74), Děčín