Slavili jsme bujarého silvestra a po půlnoci nás napadlo věštit budoucnost. V opilosti jsme vyprávěli, co vidíme v plamenech. Všem nám to nakonec vyšlo, až nás to vyděsilo.
S manželem jsme byli spolu jen krátce, dva roky, když jsme získali vlastní byt a rozhodli se, že v něm uspořádáme velký silvestr pro naše přátele. Byli jsme mladí a měli přátel spoustu, neměli jsme žádné děti, tak jsme to mohli parádně rozjet.
Všichni jsme se na ten večer těšili. Sešlo se nás devět nejlepších přátel, každý přinesl nějaké občerstvení, a hlavně hodně pití. Lahve se nám hromadily na balkoně, kde začalo pomalu mrznout. U krbu, který jsme zapálili, bylo moc příjemně.
Krb byl náš sen, proto se do jeho stavby pustil manžel hned, jak jsme byt získali. Bez krbu se neobejdeme! Jak večer plynul v příjemném rozpoložení a skvělé náladě při hudbě a s tanečky, tak se přiblížila půlnoc, ani jsme nevěděli jak.
Najednou odbíjela a my se chopili šampaňského. Většina z nás už byla společensky hodně rozjařená. Stihli jsme toho vypít poměrně dost. Po půlnoci jsme vyrazili ven a při mrazíku tam lehce vystřízlivěli, což nám rozhodně neuškodilo.
Magická noc
Na obloze svítil nádherně měsíc i hvězdy. Byla sice zima, ale nás hřálo mládí a alkohol. Zavěšeni do sebe jsme doklopýtali zpět do bytu a tam se rozesadili kolem krbu. Nastalo ticho a my se zadívali do ohně.
Byla to Julie, která jako první řekla, že v tom ohni vidí nějaké postavy a před očima se jí odehrává děj. „Vidím svatbu! Asi se do roka a do dne vdám!“ smála se. Všechny nás to inspirovalo, začali jsme vyprávět jeden přes druhého, co v těch plamenech vidíme.
Co v nás evokují za představy. Já tam viděla, jak držím dítě v náručí. Manžel jel na kole a spadl. Kamarád Richard spatřil svou mrtvou babičku, jak na něj hrozí. Ondřej se viděl letět v letadle.
Jak jsme tam tak seděli opilí, smáli jsme se těm přeludům jako blázni. A dělali si z nich legraci. Nakonec jsme pousínali na různých místech našeho bytu. Někdo na gauči, jiný v křesle, třetí si ustlal na koberci a přikryl se kabátem.
Ráno jsem uvařila kotel česnečky, aby nás postavila na nohy.Na naše věštby jsme nepomysleli. Až téměř po roce.
Probudila se intuice?
Jak čas šel, začaly se věštby naplňovat, až nás to děsilo. Už v únoru jsem zjistila, že jsem těhotná, když jsem to nadšeně vyprávěla kamarádce, která viděla v ohni svatbu, řekla mi na plátku, že se bude vdávat a že mě s manželem zve.
Když v létě havaroval můj muž na kole, zlomil si klíční kost a měl otřes mozku, najednou jsme si vzpomněli. Tohle jsme přece všechno viděli v našem krbu! Jak se to mohlo stát? Vyvolaly snad ty plameny ve spojení s alkoholem naši jasnozřivost?
Svolali jsme naši partu, abychom si upřesnili, co kdo tu noc viděl. Jeden z nás se ale účasnit nemohl, protože den před naším srazem odlétal pracovat do Ameriky. Byl to samozřejmě Ondřej, který viděl to letadlo. To už nemohla být náhoda.
„Proč na mě hrozila mrtvá babička?“ děsil se své představy Richard. A měl ty nejhororovější představy o svém tragickém bídném konci. I pivo mu přestalo chutnat. Když ale nakonec nechtěně rozbil starožitnou vázu po babičce, tak se mu ulevilo. Tu vázu měla babička totiž moc ráda!
Hana (64), Strakonice
