Domů     Nebyla jsem nikdy šťastná!
Nebyla jsem nikdy šťastná!
6 minut čtení

Svým dětem jsem se snažila předat jediné. Ať jdou za hlasem svého srdce. Já to neudělala a byla jsem celý život nešťastná. Dnes bych se asi zachovala jinak.

Pocházím z malého města, kde se ještě dnes na rozvod a jiné avantýry pohlíží tak trochu s despektem. Neměla jsem v úmyslu něco takového udělat. Našla jsem si přítele, naše láska byla příliš čerstvá, takže jsme ji tajili. Pak se ale stala ta osudná nehoda.

Okamžik, který změnil životy více lidem. I když se to nezdá, jsou v životě momenty, které vám ten osud změní. Moc takových příležitostí není, ale když obětujete lásku za vděk, pochopíte až později, že jste si tu životní linku měli namalovat jinak.

Osudná nehoda nás spojila

Ne, nestalo se nic mně ani Pavlovi. Tak se moje láska jmenovala. Můj tatínek měl autonehodu a bylo to s ním zlé. Moc zlé. Když ho přivezli do nemocnice, shodou okolností tam byl Petr. Chlapec, který bydlel v našem městě. Byl zde na odběru krve.

Zajímal se, jak mému tatínkovi je. Ukázalo se, že potřebuje krev. Hodně krve, která nebyla k dispozici, až si lékařka uvědomila, že Petr má stejnou krevní skupinu, protože mu ji před tím odebrali. Petr neváhal a daroval krev mému otci, čímž mu tak zachránil život.

Dcera za záchranu života

Tatínek mu byl zavázán a nevěděl, jak se mu odvděčit. Pozvali jsme Petra, jeho rodiče a sestru na oběd. Dost jsme se spřátelili, tatínek si všiml, že se Petr výtečně baví se mnou.

Dospěl k názoru, že se mu líbím, a proto mi kladl na srdce, abych na Petra byla milá. Nenaléhal, ale stačilo jediné gesto, abych pochopila, že jistým vděkem bych mohla být pro Petra já. Já, která jsem ale milovala jiného chlapce.

Byla jsem s ním šťastná, už jsem plánovala rodinu. Petr, nebo Pavel? Dnes bych se asi i vzepřela. I když jste vděční za záchranu života milované osoby, nemůžete vděk vyměnit za osobní štěstí.

Obětovala jsem svoji velkou lásku

Nekladla jsem odpor, protože jsem byla vzorově vychovaná dívka, která se nevzpírala hlavně mužům. Upřednostnila jsem jistou tatínkovu čest před vlastním štěstím.

Pavlovi jsem vše se slzami v očích řekla a on chápal. Stará škola jsme byli zřejmě všichni. Vdala jsem se za Petra, měli jsme tři děti, dva kluky a holku. Jenže jsme si nerozuměli.

Rozvod? To bylo přímo nemyslitelné!

Často jsme se hádali. Rozvod samozřejmě nepřicházel v úvahu. Já jsem od té manželské tísně utíkala k jedinému příteli, kterému jsem se svěřovala. Nebyly to kamarádky, ale Pavel. Nebyli jsme ovšem tajní milenci. Jen jsme si psali dopisy. Celých 40 let. Stěžovala jsem si na vše.

Utajené dopisy dávné lásce

Některé mám dodnes schované i proto, že jsem se je neodvážila poslat. Zdály se mi možná až moc intimní. „Pan XY přišel domů, nacpal si pupek, otevřel si pivo a za chvíli usnul…,“ stálo v jednom ze psaní. Až později mi dcera řekla, že na ta psaní narazila.

Stálo to všechno za to, když jsme se trápili já, manžel i děti? Taková byla ale doba. Ještě než děti odešly z domova, jsme si s manželem zařídili každý svoji ložnici. Žili jsme v jednom domě, ale odděleně.

Žili jsme vedle sebe

Zdálo by se, že tak na sebe nebudeme narážet. Jenže nebylo to snadné. Ta alergie na sebe byla cítit na každém kroku. Denní hádky se staly už běžnou rutinou a děti mi v dospělosti řekly, že by snad byly raději, kdybychom se s jejich otcem rozešli.

Proč jsme my dospělí nedošli sami k takovému závěru? Snad i můj muž by byl šťastnější. Když děti odešly z domova, už neexistovaly ani společné dovolené. Každý jsme jezdili na výlety zvlášť. Vlastně jsem jezdila spíš já, Petr na to moc nebyl.

Po celý život s námi jezdil spíš z donucení. Jak jsem psala v dopisech, spíš byl na gaučink, jak se dnes říká.

Nejedli jsme ani u jednoho stolu

Je pravda, že když jeden z nás vařil jídlo, tak ho přinesl i tomu druhému, u společného stolu jsme ale jedli jen tehdy, když přišla návštěva nebo děti. A co Pavel?

Ten se mezitím také oženil, měl děti, kontakt prostřednictvím pošty jsme udržovali dál, ale nikdy by mne nenapadlo svého muže podvést, ačkoli jsme už jako manželé spolu nežili.

Najednou tu prostě nebyl

Po skoro 40 letech manželství Petr dostal infarkt a zemřel. Bylo mi to líto. Plakala jsem, protože přece jen to byl člověk, s nímž jsem prožila většinu svého života. Měla jsem s ním děti a najednou jsem viděla i pěkné chvilky našeho manželství.

Ty mi ale začernily jiné dopisy. Našla jsem je, když jsem později vyklízela manželovy šuplíky. Kdysi byl na operaci, a potom v lázních. Tam si zřejmě našel ženskou. Psal si s ní, jestli se s ní scházel a došlo k fyzické nevěře, netuším.

V první chvíli to byl pro mě šok. Spíš proto, že jsem o tom nevěděla, než aby mě to bolelo. A nemohla jsem se zeptat, jak to bylo. Další rána v životě. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem nebyla šťastná. Od svatby, kdy jsem si nebrala lásku.

Pocity radosti jsem zažívala s dětmi, i když mne mrzelo, že je nemám se svou láskou.

Ach, ty dopisy

Ano, i já jsem si dopisovala s jiným mužem. Ale vím, že mezi námi nic nebylo. I když jsem nebyla v manželství šťastná, nechtěla jsem kvůli svému muži být nevěrná. A pak zjistím, že můj muž měl nějaké tajemství. A byla ta ženská jediná?

Kolotoč otázek v mé hlavě jsem se rozhodla ukončit tím, že jsem napsala Pavlovi. Poprvé po těch letech jsme se znovu sešli. Po těch letech mnoha dopisů.

Myslel na mě

Stále to mezi námi fungovalo. Co však skřípalo, bylo Pavlovo manželství. Nechtěla jsem ho rozvádět, ale po čase přišel sám, že odejde od manželky. Nenamítala jsem nic. Měla jsem radost. Bohužel, než se Pavel stačil rozvést, měl autonehodu a zemřel.

Jeho žena vše zdědila. A nejspíš i ona přišla po smrti svého muže na dopisy. Ty milostné se mnou. Kontaktovala mne a dala mi najevo, že můj muž měl pro mne dárek. Prsten. Jestli mne už chtěl požádat o ruku, nevím.

V každém případě mi má sokyně dala jasně najevo, že ten šperk nikdy nebudu mít. Nešlo mi o hodnotu klenotu, ale o to, co znamenal. Šlo totiž o věrnou kopii zásnubního prstenu mé maminky.

O něm jsem básnila právě už tehdy v devatenácti. A Pavel si to pamatoval. Bylo od něj krásné gesto, že mi ho chtěl dát. Že tu památku nemám, to mne mrzí.

Simona J. (70), Poděbrady

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i