Domů     Nebyla jsem nikdy šťastná!
Nebyla jsem nikdy šťastná!
6 minut čtení

Svým dětem jsem se snažila předat jediné. Ať jdou za hlasem svého srdce. Já to neudělala a byla jsem celý život nešťastná. Dnes bych se asi zachovala jinak.

Pocházím z malého města, kde se ještě dnes na rozvod a jiné avantýry pohlíží tak trochu s despektem. Neměla jsem v úmyslu něco takového udělat. Našla jsem si přítele, naše láska byla příliš čerstvá, takže jsme ji tajili. Pak se ale stala ta osudná nehoda.

Okamžik, který změnil životy více lidem. I když se to nezdá, jsou v životě momenty, které vám ten osud změní. Moc takových příležitostí není, ale když obětujete lásku za vděk, pochopíte až později, že jste si tu životní linku měli namalovat jinak.

Osudná nehoda nás spojila

Ne, nestalo se nic mně ani Pavlovi. Tak se moje láska jmenovala. Můj tatínek měl autonehodu a bylo to s ním zlé. Moc zlé. Když ho přivezli do nemocnice, shodou okolností tam byl Petr. Chlapec, který bydlel v našem městě. Byl zde na odběru krve.

Zajímal se, jak mému tatínkovi je. Ukázalo se, že potřebuje krev. Hodně krve, která nebyla k dispozici, až si lékařka uvědomila, že Petr má stejnou krevní skupinu, protože mu ji před tím odebrali. Petr neváhal a daroval krev mému otci, čímž mu tak zachránil život.

Dcera za záchranu života

Tatínek mu byl zavázán a nevěděl, jak se mu odvděčit. Pozvali jsme Petra, jeho rodiče a sestru na oběd. Dost jsme se spřátelili, tatínek si všiml, že se Petr výtečně baví se mnou.

Dospěl k názoru, že se mu líbím, a proto mi kladl na srdce, abych na Petra byla milá. Nenaléhal, ale stačilo jediné gesto, abych pochopila, že jistým vděkem bych mohla být pro Petra já. Já, která jsem ale milovala jiného chlapce.

Byla jsem s ním šťastná, už jsem plánovala rodinu. Petr, nebo Pavel? Dnes bych se asi i vzepřela. I když jste vděční za záchranu života milované osoby, nemůžete vděk vyměnit za osobní štěstí.

Obětovala jsem svoji velkou lásku

Nekladla jsem odpor, protože jsem byla vzorově vychovaná dívka, která se nevzpírala hlavně mužům. Upřednostnila jsem jistou tatínkovu čest před vlastním štěstím.

Pavlovi jsem vše se slzami v očích řekla a on chápal. Stará škola jsme byli zřejmě všichni. Vdala jsem se za Petra, měli jsme tři děti, dva kluky a holku. Jenže jsme si nerozuměli.

Rozvod? To bylo přímo nemyslitelné!

Často jsme se hádali. Rozvod samozřejmě nepřicházel v úvahu. Já jsem od té manželské tísně utíkala k jedinému příteli, kterému jsem se svěřovala. Nebyly to kamarádky, ale Pavel. Nebyli jsme ovšem tajní milenci. Jen jsme si psali dopisy. Celých 40 let. Stěžovala jsem si na vše.

Utajené dopisy dávné lásce

Některé mám dodnes schované i proto, že jsem se je neodvážila poslat. Zdály se mi možná až moc intimní. „Pan XY přišel domů, nacpal si pupek, otevřel si pivo a za chvíli usnul…,“ stálo v jednom ze psaní. Až později mi dcera řekla, že na ta psaní narazila.

Stálo to všechno za to, když jsme se trápili já, manžel i děti? Taková byla ale doba. Ještě než děti odešly z domova, jsme si s manželem zařídili každý svoji ložnici. Žili jsme v jednom domě, ale odděleně.

Žili jsme vedle sebe

Zdálo by se, že tak na sebe nebudeme narážet. Jenže nebylo to snadné. Ta alergie na sebe byla cítit na každém kroku. Denní hádky se staly už běžnou rutinou a děti mi v dospělosti řekly, že by snad byly raději, kdybychom se s jejich otcem rozešli.

Proč jsme my dospělí nedošli sami k takovému závěru? Snad i můj muž by byl šťastnější. Když děti odešly z domova, už neexistovaly ani společné dovolené. Každý jsme jezdili na výlety zvlášť. Vlastně jsem jezdila spíš já, Petr na to moc nebyl.

Po celý život s námi jezdil spíš z donucení. Jak jsem psala v dopisech, spíš byl na gaučink, jak se dnes říká.

Nejedli jsme ani u jednoho stolu

Je pravda, že když jeden z nás vařil jídlo, tak ho přinesl i tomu druhému, u společného stolu jsme ale jedli jen tehdy, když přišla návštěva nebo děti. A co Pavel?

Ten se mezitím také oženil, měl děti, kontakt prostřednictvím pošty jsme udržovali dál, ale nikdy by mne nenapadlo svého muže podvést, ačkoli jsme už jako manželé spolu nežili.

Najednou tu prostě nebyl

Po skoro 40 letech manželství Petr dostal infarkt a zemřel. Bylo mi to líto. Plakala jsem, protože přece jen to byl člověk, s nímž jsem prožila většinu svého života. Měla jsem s ním děti a najednou jsem viděla i pěkné chvilky našeho manželství.

Ty mi ale začernily jiné dopisy. Našla jsem je, když jsem později vyklízela manželovy šuplíky. Kdysi byl na operaci, a potom v lázních. Tam si zřejmě našel ženskou. Psal si s ní, jestli se s ní scházel a došlo k fyzické nevěře, netuším.

V první chvíli to byl pro mě šok. Spíš proto, že jsem o tom nevěděla, než aby mě to bolelo. A nemohla jsem se zeptat, jak to bylo. Další rána v životě. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem nebyla šťastná. Od svatby, kdy jsem si nebrala lásku.

Pocity radosti jsem zažívala s dětmi, i když mne mrzelo, že je nemám se svou láskou.

Ach, ty dopisy

Ano, i já jsem si dopisovala s jiným mužem. Ale vím, že mezi námi nic nebylo. I když jsem nebyla v manželství šťastná, nechtěla jsem kvůli svému muži být nevěrná. A pak zjistím, že můj muž měl nějaké tajemství. A byla ta ženská jediná?

Kolotoč otázek v mé hlavě jsem se rozhodla ukončit tím, že jsem napsala Pavlovi. Poprvé po těch letech jsme se znovu sešli. Po těch letech mnoha dopisů.

Myslel na mě

Stále to mezi námi fungovalo. Co však skřípalo, bylo Pavlovo manželství. Nechtěla jsem ho rozvádět, ale po čase přišel sám, že odejde od manželky. Nenamítala jsem nic. Měla jsem radost. Bohužel, než se Pavel stačil rozvést, měl autonehodu a zemřel.

Jeho žena vše zdědila. A nejspíš i ona přišla po smrti svého muže na dopisy. Ty milostné se mnou. Kontaktovala mne a dala mi najevo, že můj muž měl pro mne dárek. Prsten. Jestli mne už chtěl požádat o ruku, nevím.

V každém případě mi má sokyně dala jasně najevo, že ten šperk nikdy nebudu mít. Nešlo mi o hodnotu klenotu, ale o to, co znamenal. Šlo totiž o věrnou kopii zásnubního prstenu mé maminky.

O něm jsem básnila právě už tehdy v devatenácti. A Pavel si to pamatoval. Bylo od něj krásné gesto, že mi ho chtěl dát. Že tu památku nemám, to mne mrzí.

Simona J. (70), Poděbrady

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Bydlela jsem jen s babičkou v malém venkovském baráčku, slepice někdy zabloudily i do kuchyně. Ale bylo mi tam náhodou dobře. Je to už dávno. Naši utekli do Rakouska v pevném přesvědčení, že dítě, tedy mě, za nimi československé úřady urychleně pošlou. Nevím, kdo jim to nakukal, třeba se to někdy doopravdy stalo, ale v našem případě to takhle nefungovalo. Zůstala jsem v Čechách, na krku babičce
4 minuty čtení
Nikdy bych si nemyslela, že skončím v domově důchodců. Ale stalo se to, a co bylo nejhorší, to byl fakt, že jsem tam narazila na někoho hodně zlého. Když jsem si podruhé zlomila nohu, která se ne a ne dát do pořádku, uznala jsem porážku. Sama to už nezvládám. Syn měl starosti se svou firmou, dcera léta žila s rodinou v Německu a já už nebyla schopná si sama dojít ani pro rohlíky. Domov důchodců
2 minuty čtení
Když mi dcera Tereza oznámila, že má práci, byly jsme obě nadšené. Netušily jsme, jak jí to zničí život. Vždycky jsem ji vedla k tomu, aby si věřila a šla si za svým. Věřila jsem sama, že je dost schopná na to, aby si vybudovala pevné místo ve světě. Nikdy by mě nenapadlo, že se nechá zatáhnout do něčeho, co ji bude pomalu stahovat ke dnu. Moje dcera byla rozvážná, slušná, až příliš důvěřivá
3 minuty čtení
Když jsem odemykala dveře té vilky, měla jsem v očích slzy štěstí. Vybudovala jsem si sen. A o ten mě připravila kamarádka. Roky jsem pracovala jako učitelka v mateřské škole a tajně si kreslila plány na místo, kde budou děti vyrůstat s respektem, laskavostí a radostí. Chtěla jsem školku, kde se nebude křičet. Kde budou barvy, hudba a zahrada plná bylinek. Prodala jsem auto, vzala si půjčku
5 minut čtení
Potkala jsem ji, když jsem hledala pomoc k nemocné matce, o kterou jsem se starala. V té chvíli mi přišla jako zázrak seslaný z nebe… Přišlo to nečekaně. Moji maminku před lety ranila mrtvice. Z ničeho nic. Tahle žena plná elánu a chuti do života se přímo před našimi zraky sesunula k zemi. Byli jsme právě u ní na nedělním obědě a ona se nám chystala servírovat svoji vynikající pověstnou svíčkov
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Chlebovo-cibulová polévka
tisicereceptu.cz
Chlebovo-cibulová polévka
Chlebová polévka byla považovaná za jídlo chudých, ale v kombinaci s cibulí vás její chuť mile překvapí. Potřebujete 3 cibule 1 krajíc starého chleba 1 lžíci oleje 1 lžičku másla 1 lžíci hla
Všudypřítomný a nepostradatelný papír
epochaplus.cz
Všudypřítomný a nepostradatelný papír
Lidé odjakživa touží zaznamenat své myšlenky. Jenže to není tak snadné, dokud nemají písmo. Nejstarší značky, které by mohly být písmem, nacházíme už v pravěkých jeskyních. O titul nejstaršího písma se utkává starověká Čína, neolitická kultura Vinču a starověký Sumer. Ale i když máme písmo, na co vlastně psát? V Číně pravděpodobně začínají psát v sedmém tisíciletí před
7 kroků pro zářivou a hebkou pleť
nejsemsama.cz
7 kroků pro zářivou a hebkou pleť
Chcete vědět, jak získat dokonale hebkou, svěží a rozjasněnou pleť? Poradíme vám pár skvělých triků pro každodenní pečující rutinu. Jen si to představte, hladká a rozzářená pokožka bez pupínků, rozšířených pórů i vysušených míst, to by byla krása… Jestli jste si myslela, že s perfektní pletí se zkrátka musíte narodit, rádi vás vyvedeme z omylu. 1.
Velikonoce na sjezdovkách? Ano, v Jižním Tyrolsku se stále lyžuje
iluxus.cz
Velikonoce na sjezdovkách? Ano, v Jižním Tyrolsku se stále lyžuje
Svátky jara si užijte ještě se zimními radostmi. Lyžovačka na sluncem zalitých svazích s panoramatem nádherných skalních útvarů jižních Alp či Dolomit, k tomu bezva jídlo a pití. A po návratu rozmazlu
Kde řádí Černá paní, temnější protějšek Bílé paní? Najdete ji nejenom na hradě Buchlově
enigmaplus.cz
Kde řádí Černá paní, temnější protějšek Bílé paní? Najdete ji nejenom na hradě Buchlově
Temná silueta v černém závoji se tiše pohybuje po hradních chodbách. Neohlásí se zvukem kroků, jen náhlým chladem a tíživým pocitem, že se něco blíží. Černá paní není jen legenda – její příběh má konk
Ruský tanečník skočil za železnou oponu
historyplus.cz
Ruský tanečník skočil za železnou oponu
Na letišti si ještě najde čas na skleničku s francouzskými přáteli. Za chvíli už ruský balet odlétá z Paříže do Londýna. Tanečník Rudolf Nurejev je v povznesené náladě. Až do chvíle, než se k němu skloní ředitel baletu a špitne mu do ucha: „Ty s námi neletíš.“   Jako by do něj udeřil blesk. I když jistý neklid pronásledoval Rudolfa
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
epochanacestach.cz
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
Až do 22. května 2026 se v pražském PVA EXPO PRAHA v Letňanech koná výstava Titanic – The Artifact Exhibition, která představuje stovky originálních artefaktů vyzvednutých z vraku legendární lodi. Díky autentickým exponátům a silným lidským příběhům zažijete historii Titaniku, legendárního parníku, který se v roce 1912 (15. 4. ve 2:20) potopil ke dnu Atlantiku.
Dobývá vdanou Vlasákovou  tajemný kamarád?
nasehvezdy.cz
Dobývá vdanou Vlasákovou tajemný kamarád?
Tohle by asi nikdo z nás nečekal. Často se mluvilo o tom, že herečka ze seriálu Bratři a sestry Lenka Vlasáková (53) by si vůbec neměla být jistá svým manželem, hercem ze seriálu Ulice Janem Dolanským
Rozezvučel bojovný mnich nebeské varhany?
epochalnisvet.cz
Rozezvučel bojovný mnich nebeské varhany?
Na pódium vystupuje za ovací davu mnich v bílé říze. Přichází vyzvat všechny přítomné, aby šli na smrt ve jménu své víry. Pod vlivem jeho slov lidé klesají na kolena a zanedlouho se ochotně vydají do války v daleké zemi.   Druhá křížová výprava do Svaté země je papežem vyhlášena, ale to neznamená, že se všichni do
Létavka černoblanná: žába, co plachtí mezi stromy
21stoleti.cz
Létavka černoblanná: žába, co plachtí mezi stromy
Létavka černoblanná je skutečně fascinujícím tvorem. Tahle žába žije v oblasti jihovýchodní Asie v tropických deštných pralesích. Jak její název napovídá, je doma spíš ve vzduchu než ve vodě. [capt
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
V odlehlé uličce jsem zažila hrůzu
skutecnepribehy.cz
V odlehlé uličce jsem zažila hrůzu
Kousek od domu mám uličku, do které jsem vstoupila třikrát. Věřím, že se tam stalo něco hrozného. V té ulici totiž straší. Na nové adrese jsem bydlela skoro rok a jednoho večera, kdy lilo jako z konve, jsem se rozhodla použít zkratku. Ulička spojující dva bloky se mi nelíbila ani za bílého dne a do té doby jsem se