Domů     Děti se mi rozdělily
Děti se mi rozdělily
3 minuty čtení

Pro maminku je těžké sledovat trápení dítěte. Pocit se násobí, když vidíte, jak si vaši potomci ubližují navzájem.

S manželem Oldou máme dvě děti. Janičku a Oldu. Byli jsme na ně vždy pyšní. Oba se dobře učili, měli vždy dobrou práci. Jen byli každý z jiného těsta. Přiznávám, že v Oldovi jsem vždy viděla větší dravost. Je manažer, takže musí být přísný. Ale i ve vlastní rodině?

Neustále ji kritizoval a urážel

Když Olda Janičku kritizoval, brali jsme to jako takové sourozenecké popichování. I když jí dával najevo, že v mnoha praktických věcech je nepoužitelná, přimhouřili jsme s manželem oči. Přece Olda je náš syn.

Tak nějak jsme i věděli, že Olda je charismatický pro ženy. A někdy je tak trochu podváděl. S přibývajícím věkem jsme s mužem chápali, že to nejsou dobré vlastnosti, stále to ale byl náš syn.

Krásné společné chvíle nás i našich dětí

Jako rodina jsme se scházeli na chalupě v horách. Byla po našich předcích, takže se dědila z generace na generaci. Patřila tedy nám, rodičům. Můj muž, dokud mohl, ten dům obhospodařoval. Jenže s přibývajícími léty už to bylo nad naše síly. A co s domem?

Logicky nás napadlo, že bude našich dětí rovnocenně. Napadlo nás tedy chalupu na ně přepsat, ať se pak neplatí různé daně kvůli dědictví atd. Jenže jak se ukázalo, nakonec tím hořce zaplatily vztahy naše i našich dětí.

A koneckonců to odnáší i ta malebná chaloupka, která chřadne jako vazby v naší rodině.

Najednou se změnil, choval se odpudivě

Tehdy jsme poznali Oldovu obchodní tvář. Tvrdou, nekompromisní, možná až zlou. Na rodinné poradě se rozčílil, že mít něco napůl se sestrou bude peklo, protože ona se k ničemu nerozhoupe a ten dům spadne.

Rozhádané děti

K Oldovi se přidala i jeho chamtivá žena, která vymýšlela, jak se dům změní na penzion a budou z něj penízky. Jenže Janička nikoho cizího v domě nechtěla. Nešlo se domluvit. Podotýkám, že Olda a jeho žena počkali, až bude dům přepsán, před tím nic nenamítali.

Věděli, že bychom to jinak neudělali. Dnes si říkám, že jsme to měli nechat být. Chalupu by děti zdědily a ať se tu třeba sežerou, jak se říká. Já už bych neviděla to, co mi trhá srdce.

Místo už jen pustne a chátrá, až mne to bolí

Ta chaloupka je předmětem sváru mých dětí. Jednu chvíli se řeší vyplacení toho druhého, pak z plánů sejde. Ani jeden tam moc nejezdí a místečko chátrá. I když se tam seče tráva, nevětrá se a místo pustne.

Místo, kde jsme zažili tolik radosti, a já doufala, že to bude pokračovat dál. Bohužel tomu tak už nebude.

Božena K. (74), Cheb

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud