Domů     Děti se mi rozdělily
Děti se mi rozdělily
3 minuty čtení

Pro maminku je těžké sledovat trápení dítěte. Pocit se násobí, když vidíte, jak si vaši potomci ubližují navzájem.

S manželem Oldou máme dvě děti. Janičku a Oldu. Byli jsme na ně vždy pyšní. Oba se dobře učili, měli vždy dobrou práci. Jen byli každý z jiného těsta. Přiznávám, že v Oldovi jsem vždy viděla větší dravost. Je manažer, takže musí být přísný. Ale i ve vlastní rodině?

Neustále ji kritizoval a urážel

Když Olda Janičku kritizoval, brali jsme to jako takové sourozenecké popichování. I když jí dával najevo, že v mnoha praktických věcech je nepoužitelná, přimhouřili jsme s manželem oči. Přece Olda je náš syn.

Tak nějak jsme i věděli, že Olda je charismatický pro ženy. A někdy je tak trochu podváděl. S přibývajícím věkem jsme s mužem chápali, že to nejsou dobré vlastnosti, stále to ale byl náš syn.

Krásné společné chvíle nás i našich dětí

Jako rodina jsme se scházeli na chalupě v horách. Byla po našich předcích, takže se dědila z generace na generaci. Patřila tedy nám, rodičům. Můj muž, dokud mohl, ten dům obhospodařoval. Jenže s přibývajícími léty už to bylo nad naše síly. A co s domem?

Logicky nás napadlo, že bude našich dětí rovnocenně. Napadlo nás tedy chalupu na ně přepsat, ať se pak neplatí různé daně kvůli dědictví atd. Jenže jak se ukázalo, nakonec tím hořce zaplatily vztahy naše i našich dětí.

A koneckonců to odnáší i ta malebná chaloupka, která chřadne jako vazby v naší rodině.

Najednou se změnil, choval se odpudivě

Tehdy jsme poznali Oldovu obchodní tvář. Tvrdou, nekompromisní, možná až zlou. Na rodinné poradě se rozčílil, že mít něco napůl se sestrou bude peklo, protože ona se k ničemu nerozhoupe a ten dům spadne.

Rozhádané děti

K Oldovi se přidala i jeho chamtivá žena, která vymýšlela, jak se dům změní na penzion a budou z něj penízky. Jenže Janička nikoho cizího v domě nechtěla. Nešlo se domluvit. Podotýkám, že Olda a jeho žena počkali, až bude dům přepsán, před tím nic nenamítali.

Věděli, že bychom to jinak neudělali. Dnes si říkám, že jsme to měli nechat být. Chalupu by děti zdědily a ať se tu třeba sežerou, jak se říká. Já už bych neviděla to, co mi trhá srdce.

Místo už jen pustne a chátrá, až mne to bolí

Ta chaloupka je předmětem sváru mých dětí. Jednu chvíli se řeší vyplacení toho druhého, pak z plánů sejde. Ani jeden tam moc nejezdí a místečko chátrá. I když se tam seče tráva, nevětrá se a místo pustne.

Místo, kde jsme zažili tolik radosti, a já doufala, že to bude pokračovat dál. Bohužel tomu tak už nebude.

Božena K. (74), Cheb

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.