Domů     Záchranu jsem už ani nečekala
Záchranu jsem už ani nečekala
5 minut čtení

Nebyla to nějaká romantická láska, jen racionální rozhodnutí, tak trochu z nouze. Nakonec jsem ale našla štěstí a klid!

Byl to takový nenápadný pán. O trochu starší a vyšší asi o půl metru. Nemohu říct, že by mě něčím zvláštním zaujal. Zprvu mi dokonce přišel spíš jako bratr než adept na budoucího partnera.

Stále jen nadávali

Přesto mě nějakým zvláštním způsobem přitahoval. Možná pro svůj vnitřní klid, možná pro pohodu, která z něho vyzařovala, aniž by si to on sám nějak uvědomoval. Byl prostě v pohodě, což se o mně snad nikdy říci nedalo.

Já byla taková vystrašená stará třasořitka. Pořád jsem očekávala nějaký průšvih a vždy se dočkala. Ne že bych něco vyvedla já, ale moji blízcí! Děti za mnou přišly, jen když měly průšvih. Syn dlužil, kam se podíval. A dcera byla stále bez zaměstnání.

Naštěstí byli oba bezdětní. A ještě moje maminka. Táhlo jí na devadesát a stále si na něco stěžovala. I kdyby to mělo být jen špatné počasí. Ale mezi její bestselery patřil nedostatek peněz, špatné zdraví, program v televizi.

Našla jsem bohatýra

Pracovala jsem mnoho let jako uklízečka v nemocnici a práce mě moc bavila. Popovídala jsem si s pacienty, vytřela podlahy, umyla okna a stále dokola. Na nervy učiněný balzám! Výplata byla sice malá, ale stačila mi. Jenže potom už ne.

Přišel mi nedoplatek za energie tak velký, že jsem si musela půjčit. Splácela jsem měsíčně tolik, že mi zbývalo sotva na chleba. A to doslova. Seděla jsem dopoledne o pauze v naší kuchyňce a jedla suchou housku.

„Nabídněte si!“ oslovil mě jakýsi obr v bílém oblečení. Byl to nový zřízenec, věkem v důchodu, ale se silou mladíka. Karel. Choval se ke mně jako nějaký bohatýr z pohádky.

Na tácku měl nějaké dortíky od pacientky. Byl na mě moc hodný, a to mě dostalo. Nemohla jsem na něho přestat myslet. Začal za mnou o pauzách chodit pravidelně a vždycky mi přinesl nějaký pamlsek.

Na nabídku jsem kývla

Jednou si všiml modřiny na ruce, kterou mi udělal syn, když mě dost neurvale za ni chytil. Ani mě to nebolelo, ale on byl zděšený. Prý takhle nemohu žít! „Vezmeme se, co říkáš?“ navrhl a já málem omdlela.

Znali jsme se sotva pár měsíců a dali si jen pár polibků. Nic víc! Samozřejmě jsem nesouhlasila, co by asi tak tomu řekla jeho rodina? Staral se o dva vnuky, rodiče je opustili kvůli drogám.

On si svůj nápad nedal vymluvit a já, po jednom dost velkém incidentu se svými dětmi, nakonec souhlasila. Vlastně tak trochu z vypočítavosti, abych si polepšila.

Šaty jsem si pořídila v bazaru. Nebyly přímo svatební, jen takové letní. A boty mi dala kolegyně, protože ji tlačily. To ostatní zařídil Karel a jeho kluci.

Nikoho jsem nepozvala

V den svatby jsem měla obrovskou trému. Jak se budou tvářit? Nebudou na mě naštvaní? A přijmou mě mezi sebe? Vždyť budu manželkou jejich milovaného dědy! Svoje děti jsem nepozvala ze strachu před ostudou. Jen maminku, která byla po dlouhé době spokojená a na nic si nestěžovala.

Dojali mě

Dobré vztahy jsem neměla ani se svými sourozenci. Mezi námi totiž už od dětství panovala rivalita. Soutěž o neexistující lásku rodičů. A taky strach o bezvýznamné výhody. Třeba o to, kdo nebude muset vytírat, nebo naopak, kdo bude muset jít nakoupit.

V dospělosti jsme se vůbec vzájemně nestýkali. Karlovi kluci mi vlastnoručně upekli dort a moc se jim povedl. Byl trochu křivý, ale o to víc dojemný. Dělaný s láskou. Naše společná ložnice byla vyzdobená nafukovacími balónky a květinami.

Nechyběly ani chlebíčky. Rozplakala jsem se dojetím. Něco tak krásného jsem vůbec nečekala! Já napekla svatební koláčky, což zase překvapilo kluky. Prý ještě nikdy nejedli něco tak dobrého.

Všimla jsem si té proměny

Karlovi to náramně slušelo, i když mu byl jeho starý oblek tak o číslo menší. Za jiných okolností bych se musela smát, ale začal se mi líbit i jako muž. Už pro mě nebyl jen jako sourozenec.

Nechápala jsem, že jsem si nevšimla už dřív jeho krásných očí a úsměvu. Měl krásně vykrojená ústa a na bradě dolíček.

Moc je všechny miluji

Zprvu jsem si dokonce myslela, že vše myslí ironicky. Že si ze mě dělá legraci, když mi tvrdí, jak jsem šikovná a hezká. Že se mu moc líbím. Vůbec jsem nemohla uvěřit, že mluví vážně. Ale on to opravdu vážně myslel. Zamilovala jsem se.

Do Karla i celé jeho rodiny. Konečně jsem se cítila milovaná a šťastná. Stalo se něco, v co jsem nikdy ani nedoufala. Netroufla jsem si! O svatbě jsem řekla svým potomkům skoro s dvouměsíčním zpožděním. Byli uražení a nemluví se mnou. Prý o tom už dávno vědí. Je mi to jedno, nikdy jsem se necítila lépe!

Táňa S. (62), Zlín

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud