Vymýšlela si a každému z nás napovídala něco jiného. Měla plán. Rozeštvat celou rodinu a zdědit peníze po naší nemocné mamince.
Nebýt mě, málem se jí to povedlo. Byla to taková nenápadná myška. Nikdo si ani nevšiml, co říká, natož aby si všímal, co za našimi zády provádí. Byla taková odjakživa, ale nikdo nad tím neměl chuť ani čas přemýšlet.
Vlastně jsem nikdy nepochopila, proč si ji bratr bral. Ale byl to jeho život a já se mu do něho nechtěla plést. A přece jsme si na ni měli dát větší pozor. Zpozorněla jsem, až když se mě bratr zeptal na maminčiny vkladní knížky.
Začali jsme se podezírat
Okolo horké kaše rozhodně dlouho nechodil. „Kde jsou všechny vkladní knížky? Musela mít nejmíň čtyři!“ vybafl na mě z ničeho nic. O ničem jsem nevěděla. Řekla jsem mu to, ale bylo na něm vidět, že mi vůbec nevěří. Musela ho naočkovat moje švagrová.
Za pár dní sestra zatelefonovala bratrovi kvůli maminčiným zlatým náušnicím. Otázka se opakovala. Taky samozřejmě o ničem nevěděl. Nakonec jsem na řadu přišla já.
Švagrová mě zřejmě vyhodnotila jako nejsilnějšího protivníka. „Co bude s barákem? Doufám, že ho nechceš shrábnout sama? Víš, že tvůj bratr má taky právo na dědictví!“
Taky jsem ji obvinila
Tak to už bylo na mě moc. Chtěla snad, abychom se začali vzájemně podezírat? Já nikoho o žádné dědictví připravit nechtěla, ale do toho jí přece nic nebylo. Naštvala jsem se. Od hádky nás dvě dělil jen malý krůček. Potom jsem si to rozmyslela.
Když ona na nás takhle, my budeme stejní. Tedy, alespoň já! „Ty, švagruše, prý jsi tahala z mamky nějaké peníze?!“ zeptala jsem jí při společném obědě. Prý je to nesmysl! Já ve své falešné hře pokračovala:
„Ale maminka říkala, že ti dala ze šuplíku rovných sto tisíc!“ Tahle lež ji dostala. Začala křičet. Bránit se. Tloukla vztekle do stolu a hledala pomoc u mého bratra. Tomu bylo divné, na co ty peníze švagrová potřebovala.
Nikdo jí nevěřil
Švagrová u toho rozčilování byla docela ošklivá. Naběhla jí žíla na čele a oči měla vyboulené jako nějaká žába. Škoda že u toho nezezelenala! To už bych se neudržela smíchy a všechno by možná prasklo.
Bránila se oprávněně, protože všechno jsem si samozřejmě vymyslela. To ale nikdo z ostatních nevěděl. Všichni se ale na ni naštvali a chtěli peníze zpět. Prý se rozdělíme rovným dílem!
„Nic se dělit nebude. Peníze jsou maminky! Ať si jich užije.“ Poslali jsme ji do lázní, za peníze, co z ní údajně vyloudila moje vychytralá švagrová!
Alice R. (57), Rakovník
