Domů     Švagrová nás chtěla rozeštvat
Švagrová nás chtěla rozeštvat
3 minuty čtení

Vymýšlela si a každému z nás napovídala něco jiného. Měla plán. Rozeštvat celou rodinu a zdědit peníze po naší nemocné mamince.

Nebýt mě, málem se jí to povedlo. Byla to taková nenápadná myška. Nikdo si ani nevšiml, co říká, natož aby si všímal, co za našimi zády provádí. Byla taková odjakživa, ale nikdo nad tím neměl chuť ani čas přemýšlet.

Vlastně jsem nikdy nepochopila, proč si ji bratr bral. Ale byl to jeho život a já se mu do něho nechtěla plést. A přece jsme si na ni měli dát větší pozor. Zpozorněla jsem, až když se mě bratr zeptal na maminčiny vkladní knížky.

Začali jsme se podezírat

Okolo horké kaše rozhodně dlouho nechodil. „Kde jsou všechny vkladní knížky? Musela mít nejmíň čtyři!“ vybafl na mě z ničeho nic. O ničem jsem nevěděla. Řekla jsem mu to, ale bylo na něm vidět, že mi vůbec nevěří. Musela ho naočkovat moje švagrová.

Za pár dní sestra zatelefonovala bratrovi kvůli maminčiným zlatým náušnicím. Otázka se opakovala. Taky samozřejmě o ničem nevěděl. Nakonec jsem na řadu přišla já.

Švagrová mě zřejmě vyhodnotila jako nejsilnějšího protivníka. „Co bude s barákem? Doufám, že ho nechceš shrábnout sama? Víš, že tvůj bratr má taky právo na dědictví!“

Taky jsem ji obvinila

Tak to už bylo na mě moc. Chtěla snad, abychom se začali vzájemně podezírat? Já nikoho o žádné dědictví připravit nechtěla, ale do toho jí přece nic nebylo. Naštvala jsem se. Od hádky nás dvě dělil jen malý krůček. Potom jsem si to rozmyslela.

Když ona na nás takhle, my budeme stejní. Tedy, alespoň já! „Ty, švagruše, prý jsi tahala z mamky nějaké peníze?!“ zeptala jsem jí při společném obědě. Prý je to nesmysl! Já ve své falešné hře pokračovala:

„Ale maminka říkala, že ti dala ze šuplíku rovných sto tisíc!“ Tahle lež ji dostala. Začala křičet. Bránit se. Tloukla vztekle do stolu a hledala pomoc u mého bratra. Tomu bylo divné, na co ty peníze švagrová potřebovala.

Nikdo jí nevěřil

Švagrová u toho rozčilování byla docela ošklivá. Naběhla jí žíla na čele a oči měla vyboulené jako nějaká žába. Škoda že u toho nezezelenala! To už bych se neudržela smíchy a všechno by možná prasklo.

Bránila se oprávněně, protože všechno jsem si samozřejmě vymyslela. To ale nikdo z ostatních nevěděl. Všichni se ale na ni naštvali a chtěli peníze zpět. Prý se rozdělíme rovným dílem!

„Nic se dělit nebude. Peníze jsou maminky! Ať si jich užije.“ Poslali jsme ji do lázní, za peníze, co z ní údajně vyloudila moje vychytralá švagrová!

Alice R. (57), Rakovník

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.