Utěšovala mě a dávala mi naději, že se můj život zlepší. Plakala jsem jí v náručí a byla jí vděčná za neutuchající podporu.

Byla mojí kamarádkou jen chvíli, seznámily jsme se na cvičení. Hned jsme si padly do oka, obě nové a dost neobratné.

Byla mi  sympatická

Všechny ženské cvičily bez sebemenších problémů. Měly na sobě nejmodernější úbory, čelenky a boty, které byly možná dražší než lecjaké kozačky. My si vzaly obyčejné elastické kamaše a tričko z tržnice.

V zádech nám lupalo, a já se dokonce nemohla zvednout z tureckého sedu. Ostuda! Ona mi pomohla a já ji za to po cvičení pozvala na minerálku. Víc prý nemohla. Držela nějakou přísnou dietu.

Zastyděla jsem se. Taky bych měla se sebou něco udělat! Seznámila jsem ji i se svým manželem, který mě chodil večer ze cvičení vyzvedávat.

Důvěřovala jsem jí

Vždycky jsme šli, dýchali večerní ostrý vzduch a poslouchali, jak se pod náporem větru ohýbají stromy. Jarmila šla s námi a celou cestu nezavřela pusu. Byla vtipná a zábavná. I manžel se usmíval, a to bylo při jeho tiché, téměř zasmušilé povaze co říct.

Bohužel, za měsíc už bylo všechno jinak. Manžel se stále usmíval a já tajně plakala. Někoho měl! To ženská vycítí. Už se na mě ani nepodíval a trávil před zrcadlem víc času než já. Nechal se obarvit a narostlo mu strniště. Moc mu to slušelo!

Toužila jsem po jeho dotecích, ale on se tvářil, jako bych měla snad lepru. Dokonce si ustlal v obýváku. „Chrápeš!“ řekl s takovým despektem v hlase, že jsem se málem propadla hanbou.

Svěřila jsem se Jarmile, která se mezi tím stala mojí důvěrnicí a nejlepší kamarádkou, ale ona mě utěšovala. „Je to jen přechodná krize,“ říkala a dala mi dokonce pusu do vlasů. Byla na mě tak hodná! Vlídná!

„Takovou kamarádku bych jen tak nenašla,“ říkala jsem si. „Ještě že ji mám!“ Potom jsem je nachytala. V našem parku! Líbali se jako o život, div nepadli rovnou do trávy.

Nemohla jsem uvěřit té zradě

Stála jsem jenom kousek od nich a nemohla se hnout. Nohy mě odmítly poslouchat. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Nemohla jsem té zradě uvěřit. Musela jsem se jí pomstít. Prostě musela! Hned při příští lekci jsem uskutečnila svoji pomstu.

Použila jsem k tomu svoji nejdražší soupravu náušnic, řetízku a prstýnku, která stála téměř sto tisíc a dostala jsem ji od manžela k padesátinám. Všechny šperky jsem měla na sobě a hlasitě to komentovala.

Jako že jsem si je zapomněla sundat doma po příchodu ze zaměstnání, kde jsem je opravdu taky měla pro jistotu na sobě. Bylo to dokonalé!

Pomsta se mi povedla

Potom jsem vše zabalila do papírového kapesníku a strčila na dno jejího sportovního batohu. Po cvičení jsem spustila povyk. „Moje šperky! Někdo mi je ukradl!“ křičela jsem a v šatně nastal zmatek. Zasáhla naše lektorka.

Zamkla dveře a poručila, abychom vysypaly obsahy zavazadel. Jarmila s údivem zjistila, že šperky má ona. Začala se bránit, ale lektorka už vytáčela číslo policie. Byla to obrovská ostuda! Dva chlapi sepsali s Jarmilou protokol. Nevím, jaký trest ji čeká.

Ale manžel dal od ní ruce pryč a z práce dostala také nucený vyhazov dohodou. Je znemožněná. Už se zase vodíme s manželem za ruku. Odpustila jsem mu!

Lenka D. (58), Ostrava