Byl to nádherný kousek. Všichni jsme se do zrcadla zamilovali, jen pes se ho bál. Vztahy v rodině se horšily. Naštěstí mě varoval kamarád.

Vášní mého syna jsou bazary. Nedokáže projít kolem jediného, aniž by nahlédl. Občas si něco koupí. Jednou se vrátil domů s nevšedním úlovkem. Přinesl krásné zrcadlo. Všichni jsme nádherný kousek obdivovali.

Jen náš pes byl od první chvíle, co zrcadlo spatřil, nepříčetný. Štěkal na celý dům. Museli jsme ho odvléct násilím a zavřít do pokoje. Nechápali jsme, co psa tak rozběsnilo.

Rodinné hádky

Nechápala jsem, proč se naše vztahy tak zhoršily. Manžel i syn začali být popudliví. Reagovali úsečně a podrážděně. Většinou k tomu neměli důvod, jako by je něco vnitřně žralo. Říkaly jsme si se snachou, že to nemůže být jen tak.

Ptala jsem se manžela, zda jej něco nebolí, za což jsem si vysloužila slovní útok. Snacha se pokoušela zase zjistit, zda v práci mého syna nenastaly problémy, které by jeho špatnou náladu provokovaly. Potázala se s ještě hrubšími slovy, až jsem musela zakročit.

Jejich malá dcerka začala být plačtivá, což jsme přičítali napětí, které v rodině zavládlo. Po jedné z dramatických hádek jsem zůstala doma sama s vnučkou. Pustily jsme si v obývacím pokoji pohádku. Zrcadlo jsem měla za zády. A najednou přišel ten pocit.

Mrazení v zádech, v hlavě se mi usadila hnusná myšlenka. Nemohla jsem se ovládnout a vyštěkla na vnučku, až se rozplakala. Lekla jsem se sama sebe. Snažila jsem se ovládnout, ale na jazyk se mi drala nadávka ještě nechutnější. Chtěla jsem vstát z křesla, ale tělo mi ztěžklo a nohy neposlouchaly.

Zrcadlo zničím

Vybavil se mi kamarád, který se zabývá duchy a démony. Vyvinula jsem velké úsilí, abych ho našla. Můj dávný známý vstoupil do našeho domu, vybavený kyvadly a amulety. Jakmile spatřil zrcadlo, vykřikl: „Tohle zrcadlo znám.

Řekl jsem, aby ho zničili, aby z něho ani střepy nezůstaly. Jak to, že je u vás?“ Vylíčila jsem mu, jak jsme ke starožitnému kousku přišli, jak je pes nenávidí a jak se vztahy v rodině vyhrotily.

Kamarád mi za to prozradil, jak tragicky skončil jeho předešlý majitel a jeho rodina. Slíbila jsem, že zrcadlo zničím. A taky bych to bývala udělala. Ve chvíli, kdy jsem se na jeho likvidaci chystala, však zrcadlo zmizelo.

To snacha došla ke stejnému názoru, že viníkem našich svárů je tato stará věc, využila chvilkové nepřítomnosti nás všech, a zrcadlo odnesla.

Bude dál škodit?

Běžela jsem do bazaru, kam ho prodala. Bylo však pozdě. Protože to byla výhodná koupě, stihl si ho už někdo koupit. A tak nebezpečné zrcadlo zkáze uniklo a démon přežil, aby mohl škodit dál. Kdo ví, kde v tuto chvíli je a co všechno už způsobil…

Lenka H. (56), Zlín