Zříceniny i jeskyně mě vždycky lákaly. Musí v nich být ukryto tolik úžasných pokladů, které čekají na své nalezení! Někdo je ale hlídá.

Kdo by nechtěl najít opravdový poklad? Každý o tom sní alespoň jako dítě. Mně to vydrželo celý život, a někdy na to myslím i dnes, když se v noci probudím. Vždyť musí existovat tolik dosud nenalezených pokladů, že z toho nemůžu spát!

Jednou jsem byla pokladu hodně blízko. Nebylo to v mém dětství, ale v dětství mého syna. Tehdy jsme jen já a můj syn pobývali na dovolené v Krušných horách. Jeden den jsme se vypravili na výlet, já se ale špatně podívala na jízdní řády.

Autobus, který nás měl dovézt zpět k hotelu, kde jsme byli ubytovaní, nejel. Nezbylo nám, než vyrazit pěšky. Už se šeřilo. Nějací starousedlíci nám poradili, ať se vydáme zkratkou přes nedaleký les, dokonce mi dali baterku.

Filipovi bylo už patnáct let a byl to už rozumný a silný chlap, tak jsem se s ním nebála. Když jsme v lese procházeli kolem nějaké zříceniny, měsíc krásně osvětloval okolí. Míjeli jsme právě skálu, když se cosi zalesklo na zemi.

Chodba ve skále

K našemu překvapení to byl peníz. Byl zlatý. „Mami, myslíš, že to je pravé?“ zeptal se Filip, a já už viděla další a po něm další, zlaté mince vedly ke skále, ve které byla puklina. „Filipe, nelez tam!“ křikla jsem, ale bylo už pozdě.

Vlezla jsem do toho otvoru také. Byla to nějaká chodba ve skále. Chodba ústila do malého kulatého prostoru, uprostřed kterého leželo na zemi něco, co připomínalo truhlu. Hrnuli jsme se k ní, když vtom jsme uslyšeli vrčení a rychle se k nám blížil temný stín.

Nevím, jestli to bylo vlk či toulavý pes. Baterka mi v tom leknutí vypadla z ruky. Otočili jsme se a rychle běželi zpátky.

Neohlížej se!

Naštěstí jsme našli rychle cestu ze skály ven. Neodvážili jsme se zastavit ani ohlédnout. Běželi jsme ještě dlouho, než jsme se zastavili na silnici. Tam jsme stopli auto, které nás dovezlo k hotelu.

Když jsme se druhý den vrátili ke skále, žádný otvor tam nebyl. Ani ty peníze, které jsme našli a zase poztráceli při svém útěku.

Eva (61), Zlín