Před problémy jsem ujela do hor, abych si vyčistila hlavu. Procházela jsem se sama krajinou, až jsem potkala dvě staré ženy bylinkářky.
Můj rozchod s přítelem byl krutý. nebyl to sice můj první kluk, zato jsem ho milovala nejvíce ze všech. Nejhorší na tom ovšem bylo, že mi ho přebrala vlastní sestra. To člověk nejenže nečeká, ale považuje to za ošklivý podraz.
Nebyla jsem schopná se soustředit na práci, bylo mi čerstvě dvacet, a tak jsem si nakonec vzala na doporučení kolegů dovolenou. Jela jsem do Krkonoš, abych se tam procházela přírodou a přišla na jiné myšlenky.
Když jsem odjížděla, přáli mi všichni kolegové, abych si to nejen užila, ale našla si tam třeba rovnou i lepšího chlapa. Tomu jsem se jenom smála. První den na dovolené jsem celý prospala, až ten druhý jsem po snídani vyrazila na obhlídku okolí.
Nedaleko horské chaty, kde jsem bydlela, jsem našla pěknou louku, kde jsem se usadila a poslouchala ptáky, cvrčky a včelky, které pilně sbíraly med.
Po západu slunce
Jak dlouho jsem tam seděla, už ani nevím, když se najednou objevily dvě staré ženy. S košíčkem hub kráčely loukou a tu a tam trhaly nějaké bylinky. Když mě uviděly, zarazily se.
Slušně jsem pozdravila, a to byl pro ně podnět k tomu vyzvědět, kdo jsem a co tu dělám. Oči jsem měla stále zarudlé pláčem. „Vezmi si tuhle bylinku a přilož si ji na ty uplakané oči, to jim pomůže,“ řekla mi jedna. Druhá významně dodala:
„Kdybys chtěla, můžeš s námi po západu slunce na bylinky. Něco ti o nich povíme!“ To byla výzva, neměla jsem na večer žádný plán. Něco se dozvědět a zaměstnat mozek, to bylo to, co jsem potřebovala.
Stařenky na mě čekaly na rozcestí poblíž mého ubytování, společně jsme se pokochaly zapadajícím sluncem, a pak se daly do hledání těch správných bylin na různé neduhy − na černý kašel, na migrénu, na praskání v nohou… nestíhala jsem pobírat, co je na co. Ani nevím, jak se stalo, že jsem s nimi došla až k nim domů.
Mocný rituál
Malá chaloupka na samotě u lesa, kde obě ženy, byly to sestry, bydlely celý život. Posadily mě ke stolu, který byl pomalovaný křídou podivnými znaky a ornamenty. Zapálily svíčky a nějaké chroští, které čoudilo a páchlo.
Začaly těmi hořícími klacky kolem sebe mávat a mumlaly nějaké nesrozumitelné zaříkání. „Přičarujeme ti ženicha! Bude lepší, než ten, co tě opustil!“ řekla mi ta starší, a už mě táhly do kola.
Musela jsem taky mávat hořícím klackem, točit se jako blázen a občas něco křiknout.
Nová láska
Měla jsem hrozný strach, tak jsem si netroufala odporovat. Připadala jsem si jako ve zlém snu. Před půlnocí mě vystrčily z chalupy, že se mám jít na to vyspat. Upalovala jsem na hotel a byla ráda, že jsem v bezpečí.
Zalezla jsem do postele a přetáhla si pro jistotu peřinu přes hlavu. Po celou dobu pobytu jsem se neodvážila vytáhnout paty z horské chaty, abych ty dvě náhodou nepotkala.
Stařenky ale své čarování uměly zřejmě skvěle, protože ještě během pobytu jsem se seznámila s jedním fajn mužem. Byl také na horách na dovolené. Opravdu jsem si ho časem vzala a jsme stále spolu.
Tereza (68), Vysočina
