Domů     Šest dětí nám dává zabrat
Šest dětí nám dává zabrat
4 minuty čtení

Roztomilí andílci se během krátké doby změnili ve smečku dravých šelem. Šarvátky, křik a neustálé boje o hračky byly u nás denně.

Stáli jsme před rozhodnutím, zda jsme schopni šest dětí zvládnout. O pěstounství jsme nikdy neuvažovali. Vychovali jsme s manželem tři slušné holky.

Všechny vystudovaly a získaly práci, která je baví a přináší jim i slušný zisk. Od nás nic nechtěly, ani půjčit! Natož nějaké drahé dárky.

Měli tři sourozence

Život ale přináší překvapení a nám se jedno, hodně nečekané, přihodilo. Díky svému zaměstnání jsem měla možnost zachránit tři chlapce před dětským domovem, kde by museli pobývat dlouhých deset a víc let. Až do svých osmnácti.

Pěstounů je málo a v pubertě si už tolik chlapců vezme málokdo. Moc dlouho jsme se nerozhodovali. Děvčata v té době studovala vysokou školu a my se s manželem odpoledne tak trochu nudili. Říkali jsme si, že si s chlapci budeme vzájemně prospěšní.

Oni získají domov, my parťáky ke sportu. Vyřízení žádosti proběhlo nečekaně rychle. Hned, co k nám kluci přišli, se objevili jejich tři nevlastní bratři z otcovy strany.

Kluci nebyli k zvládnutí

Děti se neznaly, ale nám bylo líto těm dalším třem nevyhovět. Stali jsme se pěstouny šesti dětí. Pořídit postele, skříně, vybavení a taky uzpůsobit obývák a kuchyň tolika lidem nebylo nijak snadné. Finančně ani prostorově.

Měli jsme sice domek, ale malý a stísněný. Bylo zřejmé, že manžel bude muset zrekonstruovat podkroví, aby měli všichni noví členové rodiny příjemné pohodlí. Se vším, i s množstvím hrnců a nádobí, které jsme nutně museli nakoupit, jsme počítali.

Co nás ale dost nemile překvapilo, bylo chování přijatých chlapců. Jako kdyby zkoušeli, co všechno vydržíme! Třeba při nakupování nových bot jsme nebyli schopni jim je ani v klidu vyzkoušet, jak zlobili.

Nikoho jsme nezajímali

S holičem to bylo podobné a s oblečením taky. Bylo mi do pláče. Došlo mi, že jsme svoje síly hodně přecenili! Už jsme zapomněli na pubertu svých dcer, která taky nebyla právě ideální, a to jsme měli holky odmalička.

Natož kluci, kteří zažili těžké dětství s matkou alkoholičkou a otcem drogově závislým. Matka se léčila a získala pěkný sociální byt i invalidní důchod. Žila si jako v bavlnce a výživné neplatila. Nemusela, soud jí žádné nestanovil.

Z péče o děti jsem byla čím dál víc unavená. Vyčerpaná a vystresovaná. Neuplynul týden, kdy by se k nám nepřišla podívat sociální pracovnice z úřadu. Prý zda jsou u nás chlapci spokojení!

Podržel mě manžel

Na povinném školení pěstounů jsem se dozvěděla, že přijaté děti potřebují telefony té nejdražší značky, aby zapadly dobře mezi svoje vrstevníky ve třídě. To by v našem případě činilo rovných sto dvacet tisíc! Připadala jsem si jako ve snu.

Manžel byl rovněž dost zklamaný. Čekal, že bude s chlapci sportovat, hrát fotbal, běhat a jezdit na bruslích, které jim i sobě pořídil. Jenže oni chtěli jen koukat do tabletů.

Jednou večer, když jsme mlčky seděli u televize, aniž bychom vnímali, co dávají, mě manžel z ničeho nic pohladil po ruce. Dal mi pusu a pohladil mě po tváři. Nic hezčího jsem dlouho nezažila. „Neboj, my to zvládneme. Jen musíme vymyslet, co na kluky bude platit!“

Vše bylo na seznamu

Měl pravdu, ale co bychom vymysleli, mě nenapadlo. Ráno mi předložil písemný rozpis všech denních úkonů a povinností. Nejen jejich, ale i našich! Pěkně přehledně, aby i oni viděli, že se nenudíme. Bylo toho hodně, když to člověk viděl takhle na papíře.

I kluci koukali. Připadala jsem si trochu jako v tom filmu Pelíšky, ale legrace to nebyla. Zprvu se nám dařila plnit sotva polovina vytyčených povinností. Později se vše začalo zlepšovat.

Kluci už nepřipomínali dravé šelmy. Beránci nebyli, to bych přeháněla, ale k rozverným štěňátkům by se snad přirovnat dali.

I ona dostala úkol

Když přišla opět ona sociální pracovnice, předala jsem i jí seznam úkolů, které jsem od ní potřebovala. Koukala dost vyjeveně, co si to dovoluji, ale odporovat si netroufla.

Uběhlo dost let a kluci jsou dospělí. Rádi s námi na začátky u nás vzpomínají. Zvu je na nedělní obědy a oni přicházejí i se svými děvčaty. Zavládla pohoda a klid.

Zdeňka P. (68), Liberec

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může