Domů     Dva roky vojny mi připadaly jako hrozivé nekonečno
Dva roky vojny mi připadaly jako hrozivé nekonečno
8 minut čtení

Naši lásku čekaly komplikace. Tehdy mladí kluci chodili na dva roky na vojnu a během té dlouhé doby se mohlo stát cokoli.

V naší vesnici jsme si všichni viděli až do talíře, něco tady tajit, anebo dokonce utajit byl nadlidský výkon. Všechno se skoro vždycky rozneslo. To mi vadilo. Člověk neměl soukromí. V dospívání mi to vadilo moc.

Když jsem se zamilovala do Franty, byla to jen moje a jeho věc. Představa, že to rozebírá celá vesnice, ženské v krámu, dědové v JZD, nebo že to na sebe volají výpravčí a průvodčí, když se rozjíždí vlak, mě urážela. To se pak vytratí veškerá romantika.

Franta tohle vůbec nechápal. „Ať si o tom povídají, mně je to fuk,“ krčil rameny. Mně to ale fuk nebylo. Bylo mi osmnáct a chtěla jsem si svoje tajemství hýčkat jako v peřince.

I proto jsme se s Frantou scházeli v létě až za šera, vyhýbali se pouličním lampám a sedávali až na té nejodlehlejší lavičce vzadu za potrhanými sítěmi v brance špatně udržovaného fotbalového hřiště.

Slibovali jsme si tu růžovou budoucnost a dlouhý společný život v dobrém i zlém. A věřili, že tahle naše romantická láska zůstane pouze naším tajemstvím nejmíň až do babího léta.

Načapala nás

Všechno prasklo kvůli Korejsové, která, jak se ukázalo, byla do Franty zamilovaná a rozhodla se dát mu to rázně najevo.

Vyzývavě oblečená a namalovaná courala kolem jejich domku, a tak nemohla nezaznamenat, že se při měsíčku vyplížil, utrhl na zahrádce několik kopretin a nenápadně se stínem šine dozadu k fotbalovému hřišti. Tam nás načapala a ještě týž večer vše roz­nesla.

Dala si záležet, šla to říct do hospody i výpravčímu, byl to shodou okolností její strejda. Ráno už to věděli i přespolní. Když jsem šla pro rohlíky, ozývalo se zpoza každého rohu:

„Jé, hele, ty chodíš s Frantou, že jo? Hele, ale promiň, vy se k sobě moc nehodíte. To nebude klapat. Ne že by vám to neslušelo, ale to nestačí. Hele, a nevadí ti, že jde na vojnu?“

Dva roky

Mrcha Korejsová nám všechno hezké, čím obvykle oplývají začátky, nemilosrdně zničila. A kvůli ní mi navíc zlomyslníci připomněli to nejhorší. Že Frantu čeká vojna. Tenkrát kluci chodili na dva roky.

A v té době mi dva roky připadaly jako zákeřné nekonečno, během něhož se může stát cokoli. Vyprovázet ho šla celá ves, takže naše soukromí bylo opět nulové.

Chyběla jen venkovská dechová kapela, skoro jsem se divila, že se tu dědové nesešli, ale bylo to tím, že vyspávali po tancovačce. Frantova maminka srdceryvně plakala a tatínek si sahal na srdce a tvrdil, že z toho bude mít infarkt.

Přišli i babičky, dvě tety a mnoho dalších, Franta putoval z náruče do náruče, do níž mu náhle vletěla i potvora Korejsová a dlouho se k němu tulila. Pro sebe jsme urvali asi minutu a půl, to už vlak supěl k nádražíčku.

Shodli jsme se, že si věříme a že dva roky pro nás nejsou žádná překážka. Pak mi ho vláček odvážel bůhvíkam a mně zbyly jen oči pro pláč. „Neplač, budeš mu psát dopisy,“ utěšovala mě Frantova maminka, ale brečela ještě víc než já.

„A bude na ně Franta odpovídat?“ tázala jsem se nešťastně. Smutně pokrčila rameny. Obě jsme dobře věděly, že její syn není žádný velký psavec.

Jako voda

Čekaly mě smutné roky. A ve škole maturita. Bydlela jsem jenom s mámou, táta umřel, a připadala jsem si v té době osamělá jako břízka v poli. Ještěže máma byla tak hodná a chápavá! Občas mě pohladila po hlavě a poznamenala: „Chápu, že se ti stýská.

Mně se po tátovi taky moc stýská, jenže ten se už nikdy nevrátí, zatímco tvůj Franta se vrátí dřív, než si myslíš.

Dva roky utečou jako voda, uvidíš.“ Dokonce mě naším chatrným trabantem odvezla na Frantovu přísahu, skoro dvě stě kilometrů, a tak jsem ho alespoň na pár chvil viděla a dali jsme si pusu. Dostal i krabici řízků.

Příjemně mě překvapilo, že od něj skutečně chodily dopisy, a kolikrát docela dlouhé, nikoli jen pár kratičkých vět. Prostě zprvu to vypadalo, že ty těžké časy společně překonáme, že stačí jen chtít a mít se ze srdce rádi. Kéž by to tak bylo! Ale to se asi děje jenom v pohádkách.

Hrozná osoba

Ve škole jsem nikdy nebyla žádný přeborník a zejména kolem maturity jsem potřebovala klid, stal se však bohužel pravý opak. Protože jsem na matiku úplně hloupá, asi ještě víc, než bývá zvykem, nezbylo mi než prosit spolužáka Jardu, aby mi leccos vysvětlil.

Ve škole na to nebyl čas, párkrát za mnou tedy ten dobrák přijel domů. Učili jsme se buďto u mě v pokoji nebo, když bylo pěkně, venku v zahradě na lavičce, což byla hrubá chyba, ale to mě tehdy nenapadlo.

Netušila jsem, že by se ve vsi našla osoba ochotná snížit se k tomu, že se připlíží k našemu plotu a mezerkou vyfotografuje mě a Jardu, jak se svorně skláníme nad knihou a vypadáme, že jsme si bůhvíjak blízcí.

Ta hrozná osoba snímek vložila do obálky a poslala Frantovi na vojnu. A on mi pak ihned přestal psát. Dost se divím, že jsem odmaturovala. Sice, pravda, s do krve odřenými lokty, ale sítem jsem prošla.

Více mě ale zajímalo, proč mi Franta přes dva měsíce nenapsal. Co když se mu něco stalo?

Obléhají kasárna

Vypravila jsem se dokonce za jeho matkou, ale ta nic nevěděla a připustila, že jim Franta píše stejně jako dřív. Tedy málokdy, ale píše. Ukazovala mi list, který našla ve schránce před týdnem. „A já nedostala nic,“ slzela jsem.

„Ani mi nepogratuloval k maturitě, i když jsem mu psala, že jsem to zvládla. Tak je to jasný. Našel si tam holku.“ Budoucí tchyně mě utěšovala, že takový jejich Franta rozhodně není.

A že mě má rád. „Taky přijede na dovolenku, už se nemůžeme dočkat. Copak ty to nevíš?“ podivila se.

To už jsem přes slzy neviděla, brečela jsem tak, že Frantův táta kupodivu vypnul televizi, kde vrcholil fotbalový zápas, a přišel mě také ujistit, že Franta žádnou jinou určitě nemá. Byli na mě moc hodní.

Tím víc mě mrzelo, že se zjevně nestanu součástí jejich milé rodiny, protože jejich syn se se mnou rozešel, aniž se mi to obtěžoval sdělit. Našel si holku na vojně. Určitě!

Zřejmě existují ženské, které obléhají kasárna a přes zeď vesele pokřikují na posádku, že jsou volné a k mání. A taková nějaká nepochybně klofla mého Frantu. Přijel z vojny a nezastavil se u nás ani na vteřinu. Zamířil rovnou domů k jeho rodičům.

Jako bychom spolu nikdy nechodili, jako bychom spolu ještě před pár měsíci neplánovali budoucnost, jako bychom neměli k sobě žádný vztah! Brečela jsem doma do polštáře a bála se, že tohle je mezi námi definitivní konec.

Rudá a vzteklá

Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila, jak se zpívá v Prodané nevěstě. Máma Frantu přemlouvala, ať poví, proč na mě zanevřel. Za dva dny to z něj dostala, hodil na stůl obálku s fotkou.

Prý že jsem mu byla nevěrná, že jsem si našla jiného. Budoucí tchyně byla toho názoru, že se asi jedná o spolužáka, co se se mnou občas učil k maturitě, abych nerupla z matiky. A tomu hochovi lze leda tak poděkovat, neboť jsem úspěšně odmaturovala.

Dodala, že na obálce, kterou Franta dostal, jasně poznává písmo žárlivé Korejsové, kterou učila dva roky na ekonomce účetnictví. Franta zíral. Budoucí tchyně ho přiměla, ať natrhá obvyklou kytku kopretin a maže se mi omluvit a poblahopřát k maturitě.

Když u nás zazvonil a vysvětlil, jak se věci mají, chtěla jsem nejdřív dělat uraženou za to, jak mi nevěřil. Dlouho mi to ale nevydrželo. Tak jsme si přece jen padli do náruče a slíbili, že už nikdy nedovolíme, aby se mezi nás pletl někdo třetí.

Za Korejsovou jsme si nazítří zašli. Nezapírala, byla rudá a vzteklá. Dobře jí tak. Když Franta odsloužil zbývající měsíce na vojně, vzali jsme se. To už Korejsové bylo jasné, že tuhle bitvu definitivně prohrála. Franta byl, je, a věřím, že už navždy bude, jen můj!

Kateřina (62), západní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako v době, kdy mě opustil ma
5 minut čtení
Až po letech vztahu jsem pochopila, že jsem pro Roberta jenom služka. Naštěstí jsem včas otevřela oči a odešla od něj. Byla jsem ve vztahu deset let. Až po několika letech mi došlo, že byl můj bývalý přítel manipulátor a sebestředný narcis. Když jsem konečně prozřela a došlo mi, že jsem pro něj jenom služka, vztah s ním jsem ukončila. A dobře jsem udělala. Hned následující den jsem totiž potkal
7 minut čtení
Babička s tátou se hodně snažili, aby mě udrželi doma. Bála jsem se, že se nikdy s nikým neseznámím a tajně prosila, ať se stane zázrak. Táta mě držel zkrátka. Z dnešního pohledu se mu ani moc nedivím, všechno se mu v té době vymykalo z rukou. Máma umřela a starší ségra se musela vdávat. Obojí považoval za své selhání, kladl si bůhvíproč za vinu mámin odchod na věčnost i sestřino uklouznutí, kt
2 minuty čtení
Přes moji první lásku se přehnaly dějiny a na dlouhá desetiletí ji pohřbily. Nikdy ale není pozdě! Po padesáti letech vzplála znovu a snad už navždy. Narodila jsem se už hodně dávno, v době, kdy byly vztahy ještě krásně romantické. Se svou první láskou jsem chodila za ruku podél naší říčky a vyprávěli jsme si třeba o tom, co jsme naposledy četli za knihu. Dvakrát jsme byli v biografu, což tehdy
4 minuty čtení
K našemu velkému překvapení jsem porodila dvojčata. Po půl roce manžel neunesl starost o dvě uplakané dcery a utekl. Sice jsem měla břicho jako sud a sotva chodila, ale jinak jsem celé těhotenství zvládala dobře. Měsíc před termínem se mi císařským řezem narodily děti. K mému šoku dvě. Po celou dobu v porodnici jsem přemýšlela nad systémem, se kterým zvládnu péči o dvě holčičky. Sice mi bylo už
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Blboun nejapný 2.0: Bude se mít kam vrátit?
21stoleti.cz
Blboun nejapný 2.0: Bude se mít kam vrátit?
Když u břehů Mauriciu poprvé přistála evropská loď, námořníci se mohli potrhat smíchy: Jídlo jim tam chodilo samo naproti! Ptáci velcí jako krocani se dali bezelstně ubíjet, neutíkali a svá vejce nech
Opečené škubánky s mákem
tisicereceptu.cz
Opečené škubánky s mákem
Jednoduché sladké jídlo připravené z mouky a brambor buď milujete, nebo nenávidíte. Specifickou chuť jídlu propůjčuje také mák, kterým se šišky sypou. Potřebujete 1 kg brambor 220 g hladké mouk
Nový život pro starobylou usedlost
rezidenceonline.cz
Nový život pro starobylou usedlost
Původní lovecký zámeček, už tak trošku trochu staromódní, byl zcela zrekonstruován, aby se proměnil v elegantní, moderní a příjemné útočiště. Jsou místa, která nás okouzlí na první pohled; mají ono těžko uchopitelné kouzlo přitažlivosti. Stejně tak tomu bylo i s malým, tak trochu zanedbaným zámečkem, vzdáleným několik málo kilometrů západně od francouzského Lyonu. Když mladí manželé poprvé tuto romantickou stavbu
Středověké hrady krále Václava IV.: Historické legendy i strašidelné příběhy ze současnosti…
enigmaplus.cz
Středověké hrady krále Václava IV.: Historické legendy i strašidelné příběhy ze současnosti…
Bezprostřední příčinou ke stavbě nového hradu Točníka byl bezpochyby požár, který roku 1395 poškodil původní králův hrad Žebrák. Nedlouho poté si tedy začal král Václav IV. stavět honosnější a pohodln
Nakonec neskončím sama!
skutecnepribehy.cz
Nakonec neskončím sama!
Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako
Konec muže nenásilného odporu: Mahátma Gándhí
epochaplus.cz
Konec muže nenásilného odporu: Mahátma Gándhí
Mahátma Gándhí, známý jako „Velký duch“, byl jedním z nejvýznamnějších vůdců indického boje za nezávislost. Jeho filozofie nenásilného odporu inspirovala miliony lidí po celém světě. Přestože jeho život skončil tragicky, jeho odkaz žije dál jako symbol míru a svobody. Po první světové válce je stále více lidem zřejmé, že se éra britské koloniální velmoci chýlí
Pojďte se projít po mostě
epochanacestach.cz
Pojďte se projít po mostě
K čemu jsou mosty přes řeku? Aby měl člověk blíž k člověku přece! Mnohé z nich si zaslouží pro svou krásu, jedinečnost nebo architektonické provedení naši bližší pozornost. Často po nich projdeme a ani si jich nevšímáme. Přitom jsou tak zajímavé. Nejeden fotograf by možná kvůli jejich kráse a pořízení snímku před nimi padl i
Ruský Kolumbus: Na moře ho znovu vyhnala carevna
historyplus.cz
Ruský Kolumbus: Na moře ho znovu vyhnala carevna
Loď dánského kapitána si proráží cestu chladnými vlnami stále dál na sever. Všichni s napětím hledí kupředu. Postaví se lodi do cesty pevnina? Žádná tu ale není a cesta je volná. Svět se konečně dozví, že Asie není spojena s Amerikou. Rodina celního inspektora, do níž se v dánském přístavním městě Horsens narodil chlapec Vitus Bering (1681–1741),
V nové kavárně na Pankráci zaplatíte kryptoměnami
iluxus.cz
V nové kavárně na Pankráci zaplatíte kryptoměnami
V OC Arkády Pankrác byla otevřena unikátní kavárna BITmarkets Café by CAFÉ LEVEL, která propojuje lásku ke kvalitní kávě s fascinujícím světem kryptoměn a technologických inovací. Návštěvníci si zde m
Jak se vyhnout nachlazení? Pomůže strava a otužování!
nejsemsama.cz
Jak se vyhnout nachlazení? Pomůže strava a otužování!
Podzim přináší nejen chlad, ale i virózy a nachlazení a další nemoci. Můžete se jim ale vyhnout, když posílíte svou imunitu. Imunitní systém, pokud dobře funguje, nás chrání před škodlivými mikroorganismy. Pokud ale dojde k jeho oslabení, je potřeba mu pomoci. Jezte s rozmyslem Pestrý jídelníček je jedním z nejdůležitějších předpokladů. Zařaďte do něj co nejvíce čerstvé zeleniny a
Nejzáhadnější rytina všech dob: Lze Melancholii vůbec rozluštit?
epochalnisvet.cz
Nejzáhadnější rytina všech dob: Lze Melancholii vůbec rozluštit?
Rok 1514 je v životě německého renesančního umělce Albrechta Dürera nesmírně krutý. Umírá mu jeho milovaná matka. „Smutek, který jsem kvůli ní cítil, se nedá ani popsat,“ zaznamenává si tehdy. A pak stvoří Melancholii I, mědiryt zhruba ve formátu A4, který dodnes mate historiky umění.   Podle znalce renesančních umělců Giorgia Vasariho (1511–1574) Dürerova Melancholie
Šťastná novinka u Marešů?
nasehvezdy.cz
Šťastná novinka u Marešů?
Během dovolené v Las Vegas zamířil moderátor Leoš Mareš (48) do tetovacího salónu a na ruku si nechal zvěčnit jména svých tří dětí – Jakuba, Matěje a Alex. Pochlubil se tím svým fanouškům, kteří