Domů     Teď už nastal čas pomsty…
Teď už nastal čas pomsty…
5 minut čtení

Pozvánka na sraz spolužáků po čtyřiceti letech ve mně vyvolala ty nejhorší vzpomínky. Ve třídě mě všichni měli za otloukánka a šeredu.

Nejhorší bylo, že rodiče o tom nechtěli ani slyšet. Prý musím něco vydržet! Bylo to k nevydržení a nikde jsem neměla zastání. Ve škole mě zatím oslovovali: Ty šeredo! a já si na to opravdu zvykla.

Někdy jsem si říkala, že to snad ani nikdo z nich nemyslí vážně, ale myslel. Každý den jsem chodila ráno do školy se strachem, co mě čeká. A vždycky mě opravdu něco čekalo.

Utrpení na střední

Ztracené přezůvky, židle umazaná od voskových pastelek, zdemolovaná skříňka a mnoho dalších maličkostí, jak moji spolužáci hodnotili tyto své zlé počiny. Jako by se předháněli, kdo mi co udělá horšího. Ale vždy jen tak, aby jim to všechno prošlo.

Nikdo neměl nikdy žádný průšvih. Já ale nežalovala, věděla jsem, že by to bylo marné. Nenašel se nikdo, kdo by se mě zastal. Bylo nás ve třídě jen dvanáct, z toho deset děvčat, a ta držela při sobě.

Taky to nebyly žádné krasavice, ale docela normální holky s pupínky na obličeji a občas i nějakou tou nadváhou. Nakonec měli ale moji rodiče pravdu. Vydržela jsem, ale tak tak.

Kolem pololetí ve čtvrtém ročníku jsem se, naštěstí neúspěšně, pokusila o sebevraždu.

Donutil mě manžel

Skončila jsem na psychiatrii, kde mě dali celkem dohromady. Učila jsem se, jak takovým útokům čelit. Spoustu věcí jsem pochopila a dokázala se s nimi vyrovnat. Možná právě tento zážitek mi pomohl k normálnímu životu.

Po několika letech jsem se šťastně vdala a s manželem vydržela až do důchodu. Právě on mi domluvil. „Na ten sraz oproti svému letitému zvyku jdi. Ukaž jim, že tě nezlomili a jaká je z tebe pěkná a úspěšná ženská!“

Děti mě držely nad vodou

Samozřejmě přeháněl. Byla jsem úplně obyčejná a úspěšná jsem byla taky jen tak napůl. Vlastně úplně normálně. V průběhu let jsem si udělala rekvalifikaci a šla pracovat do školky. Tam mě to moc bavilo.

Hlavně kvůli dětem, které byly bezelstné a řekly, co si doopravdy myslí. Nic nepředstíraly, tak jediné, co mi na povolání učitelky vadilo, byli občas rodiče dětí. Někteří jako kdyby mi připomínali moje dávné spolužáky.

Na ten sraz jsem se náležitě připravila, ostatně asi jako každá ženská, co se jde předvádět před ostatními po tolika letech.

Změna se mi povedla

Nové šaty i boty, účes, kosmetika. A taky brýle. Notně drahé a moderní. Musela jsem se divit, jak mi změnily obličej k lepšímu. S jejich výběrem mi poradil takový mladý kluk, já bych si je nikdy ani nevyzkoušela.

Ale asi svému oboru opravdu rozuměl, protože mi sedly jako ulité. Na srazu mě přivítalo pár uštěpačných poznámek i pár falešných lichotek. Potom se ke mně přitočila taková jedna holka, byla to mrcha už tenkrát, a pod nos mi strčila obálku.

Prý se na útratu skládáme předem, abychom v noci nemuseli nic řešit. Rovnou tisícovku. Beze slova jsem ji zastrčila do obálky a víc si jí nevšímala. Sedla jsem si až dozadu a tiše pozorovala, co se děje kolem.

Někoho jsem poznala a u dalších jsem ani vzdáleně nebyla schopna odhadnout, o koho se jedná.

Někoho jsem ani nepoznala

Z kluků byli bachratí dědci, z holek otylé babky nebo i kočky k pohledání. Z výstřihů vykukovala umělá ňadra a na prstech téměř všech se blýskaly dlouhé umělohmotné drápky. Nastal můj čas. Nenápadně jsem se odebrala na recepci. Chtěla jsem zvýšit útratu.

A pořádně. Počítala jsem s tím, že ve stavu ovíněnosti spolužáky nenapadne, že není něco v pořádku. Všem jsem na stůl objednala drahé šampaňské. Ale pozor, to pravé, co stojí mnohem víc než naše perlivé napodobeniny. K tomu obložené mísy. Notně drahé.

Měla jsem je předobjednané v jiném podniku, tak jsem jen domluvila dopravu. Spočítala jsem, že útrata by měla být vyšší o takových třicet i víc tisíc. Nakonec byl ještě domluvený fotograf. Profesionální a na úrovni.

Měl začít fotit o půlnoci, protože jsem počítala, že už nikdo nebude klást žádný odpor.

Alespoň malá pomsta

Všichni se skvěle bavili, moc jim chutnalo a všechno do nic padalo. Hned, jak bylo dílo mojí zkázy dokonáno, jsem se zvedla a obešla většinu spolužáků a oznámila jim, že odcházím. Divili se, proč jim to říkám. Já ale věděla, proč.

Svůj odchod jsem si nechala podepsat i od vedoucího recepce. Jako že se už ničeho nezúčastním! Domů jsem přišla spokojená a usměvavá. Další den jsem absolvovala několik telefonátů. Všechny si byly podobné. Líčily, kolik sraz stál a zda přispěji.

Samozřejmě jsem odmítla. Taky proč, vždyť jsem tam skoro nebyla? A za jeden přípitek bylo mých tisíc korun dostatečných. A tak jsem svým trýznitelům připravila alespoň malou odvetu. Taky trýzeň. V podobě hodně velkého doplatku!

Eva B. (59), Brno

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.