Domů     Babiččina pomsta byla sladká…
Babiččina pomsta byla sladká…
5 minut čtení

Z dnešního pohledu byla prababička ještě docela mladá, když jsem se narodila já, její první pravnučka. Vždyť jí bylo teprve sedmdesát. Pamatuji si ji jako utahanou ženu.

Babička přišla na svět v minulém století jako nejstarší z pěti dětí chudého rolníka, který měl jen malé políčko a na obživu si vydělával u bohatých sedláků stejně jako jeho žena, která k tomu musela pečovat o pět hladových krků.

Mysleli si na lepší

Podle vyprávění a podle několika málo fotek z mládí byla babička Marie krásná. Štíhlá, urostlá dívka s tmavýma očima a hustými černými vlasy. Není divu, že se kolem ní točili místní mládenci. Ona ale měla oči jen pro jednoho, pro Jaroslava.

Na rozdíl od ní se narodil v rodině zednického mistra, takže peněz tam bylo víc. Jeho matka si ale představovala, že se Jaroslav dobře ožení s dcerou nějakého řemeslníka, která do rodiny přinese věno. Slávek, jak mu říkávali, se vyučil zedníkem.

Vysoký mladík s kudrnatými vlasy a s uhrančivýma očima, který se líbil všem děvčatům a děvčata jemu. A to byl ten problém! Kromě babičky popletl hlavu ještě několika místním dívkám.

Druhé dítě a svatba

Jenže Maruška byla těhotná, a to jí chybělo několik měsíců do osmnácti! „Já si tě vezmu, Maruško,“ sliboval Slávek. Než ale svůj slib splnil, byl na světě malý Frantík. A v křestním listě měl napsáno „z lože nemanželského“.

Slávkova matka nechtěla o svatbě ani slyšet a Sláva se dál bavil se všemi dívkami, přitom docházel za babičkou a synem. Za pár měsíců tak byla znovu těhotná. Dva měsíce před porodem se konala svatba.

A pak se děda opil s místním farářem a přinesl Frantíkovi nový křestní list, kde bylo napsáno z lože manželského.

Podváděl na každém kroku

Sotva se Maruška vzpamatovala z porodu Toníka, byla opět těhotná. Narodil se Václav. Pár let žili ve svém domečku, babička se starala o domácnost a děda živil rodinu a k tomu měl ženské na každém rohu.

„Ženská má mít širokou sukni a všechny hříchy chlapa pod ni schovat,“ to byla věta, kterou často prababička opakovala a kterou se zřejmě tenkrát řídila. Vypukla první světová válka, Slávek narukoval a bída dohnala jeho rodiče ke snaše.

Tak kromě tří věčně hladových kluků pečovala i o tchyni a tchána, kteří pro ni nikdy neměli dobré slovo. Pak se vrátil Slávek. „Láska se nějak ztratila,“ povzdechla si babička. „Už zbyly jen zvyk a povinnost.“

Starala se o celou rodinu

Děda si založil stavební firmu a začalo se mu dařit, roku 1920 přišel na svět poslední syn Jaroslav. Zatímco babička zůstávala doma, pěstovala na zahrádce zeleninu, uklízela, prala a vařila pro syny, a i pro dědovy rodiče, kteří v domku zůstali, děda „žil“.

Vydělané peníze utrácel v pražských barech s mladými děvčaty. Tak často chodil pomáhat sousedce, jejíž manžel byl za prací ve Vídni, až se narodil syn, který jako by dědovi z oka vypadl.

Přehnala se druhá světová válka, pak zemi ovládli komunisté, znárodnili dědovi firmu a prababička dál tiše snášela svůj úděl.

Zlatá svatba natruc

Tu historku znám jen z vyprávění, protože tenkrát jsem ještě nebyla na světě. Praděda Slávek, venkovský frajer, se roku 1959 rozhodl velkolepě oslavit zlatou svatbu.

Svolal celou rodinu, domluvil se na místním národním výboru na svátečním obřadu a Marii jen tak mezi řečí oznámil: „Budeme mít zlatou svatbu, ať všichni vidí!“ Babička to ale rezolutně odmítla:

„Celý život ses mě natrápil dost, děti a vnoučata uvidím ráda, ale na výbor s tebou nepůjdu!“ Do domku přijížděli hosté, synové se snachami, vnoučata, Maruška je všechny hezky přivítala a pohostila, ale zůstala doma.

Byla to tenkrát velká ostuda, když Slávek běžel na národní výbor oznámit, že se vlastně nic nekoná.

Smáli se mu všichni

V očích sousedů klesl hluboko a musel si vypít pohár ostudy až do dna, protože v hospodě zůstal centrem posměchu až do smrti. „Tak je vidět, kdo u vás doma nosí kalhoty,“ posmívali se mu hospodští kumpáni.

Dalších deset let do pradědovy smrti spolu prožili tak vedle sebe. „Nikdy se, děvenko, nedej zotročit chlapem,“ říkala mi.

„Byla jsem mladá a hloupá, i když byl Sláva krásný kluk, to se musí nechat,“ zasnila se, „ale to jeho zklamání, že se nezúčastním té zlaté svatby, to bylo takové zadostiučinění pro mě, taková moje malá pomsta. Jsem ráda, že jsem to udělala!“

Šla dohlížet

V posledních letech na Slávka stále častěji vzpomínala, ty ošklivé věci vybledly a ona před sebou viděla toho krásného kudrnatého kluka. Na onen svět odešla, když jí do stovky chyběly jen dva roky. Její poslední slova byla: „Musím tam na toho dědka dohlédnout, je už dlouho sám.“

Daniela P. (56), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.