Domů     Rodinná fotka odhalila pravdu
Rodinná fotka odhalila pravdu
3 minuty čtení

Když jsem se stala babičkou, těšila jsem se z každé návštěvy vnučky. Malá Evička začala hrát hru, že vidí někoho v rohu kuchyně.

S manželem Pavlem máme dceru, která nám před pěti lety nadělila vnučku. Úžasnou a velmi bystrou holčičku jménem Eva. Nemohli jsme se dočkat dnů, kdy bude starší a my ji budeme s láskou hlídat.

Dětská fantazie

Dcera se naší péči nebránila, takže už od roka jsme si vnučku brali na hlídání. Je mi jasné, že každá babička řekne o svém vnoučeti, že je to nejchytřejší a nejkrásnější dítě. Jenže Eva byla opravdu bystrá a nápaditá.

V jistém věku začala hrát takovou hru, vždy když jsme ji hlídali. Ukazovala do rohu kuchyně, že tam stojí nějaký muž. My jsme na její fantazii po čase přistoupili. Když ukázala do rohu kuchyně, vždy řekla, co zrovna pán dělá.

Někdy se usmíval, někdy jen pospával. My jsme to stále brali jako hru. Jen někdy mi přišlo, že její úvahy neodpovídají jejímu věku.

Brali jsme to jako hru

Ve chvíli, kdy nám vnučka tlumočila, co „pán“ říká, jsem z toho měla zvláštní pocit. Třeba, že polévka krásně voní nebo že nám lítá v kuchyni vosa. Nejvíc mě dostalo, když „pán“ řekl, že ze mě vyrostla krásná ženská.

Celé to působilo velmi přesvědčivě, ale současně jsem věděla, že tam nikdo nestojí. My to brali stále jako hru. Eva si asi myslela, že pána také vidíme. Znáte, jak to je. Dětská fantazie nemá hranice.

Spíš jsem se tomu snažila přijít na kloub. Jestli nemá třeba bludy, nebo je to jen vážně hra, nebo nedej bože tam vážně někdo je.

Deštivé odpoledne

Vydržela to hrát rok. Už jsem si na to zvykla a neřešila to. Během jednoho deštivého odpoledne, když byla zrovna Eva u nás, jsme vymýšleli program. Nakonec jsem se rozhodla, že ukážu vnučce půdu, to by ji mohlo bavit.

Staré fotky

Našla tam krabici starých fotografií. Byla docela zvědavá. Jednalo se převážně o moje fotky z dětství. Vzala jednu fotku do ruky a zakřičela: „Babi, to je ten pán.“ A prstíkem ťukala na fotku, kde byl můj dědeček. Ptala jsem se, jaký pán?

„No přece ten, co stojí pořád u vás v kuchyni, kdo to je?“ Vysvětlila jsem jí, že je to můj dědeček.

Dědeček je tu s námi

Začalo to do sebe zapadat. Nebyla to žádná hra z její strany. Děti jsou na  některé věci velmi citlivé. Mohou skutečně vidět to, co my dospělí ne. Popadla mě taková radost, že tu děda s námi pořád je. Současně jsem se styděla za sebe, že jsem vnučce nevěřila. Když vím, že tu děda je, denně si s ním v kuchyni při vaření povídám.

Bětka R. (60), Šumperk

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.