Kdysi jsem se byla podívat na rituál pálení čarodějnic. Měla jsem vidiny, že mě chce někdo odtáhnout na hranici a upálit.

Pálení čarodějnic není můj oblíbený rituál. Postava hořící ženy na hranici mi připadá násilná. Význam tohoto večera vždycky šel mimo mě a nikdy jsem se podobného obřadu neúčastnila. S přáteli jsme si maximálně opekli špekáčky a zazpívali si. Pak mě ale někdo pozval na čarodky a já šla, přestože jsem vůbec neměla náladu.

Znamení jsem ignorovala

Celý den jakoby mi něco našeptávalo, ať tam nechodím. Dokonce se odehrály věci, které mi přímo bránily vyrazit. Rozbil se mi v kuchyni odpad, pes dostal další epileptický záchvat a sousedé nás vytopili.

Nakonec jsem se ale přece jen v deset hodin večer zvedla s tím, že si potřebuji vyčistit hlavu.

Nelidský křik

Akce se konala nedaleko u řeky, myslela jsem si, že alespoň na skok pozdravím kamarády. Jak jsem se ale k tomu místu blížila a z dálky viděla šlehající plameny, udělalo se mi nevolno. Jako kdyby na mě šly mdloby.

Spatřila jsem skupinu lidí, pokřikujících kolem ohně, ve kterém na kůlu hořela figurína čarodějnice. A pak jsem zaslechla děsivý nelidský křik. Vydávala ho postava v plamenech a já viděla, jak se svíjí. Podlomila se mi kolena a do očí mi vhrkly slzy.

Lidé kolem ohně radostně křičeli, smáli se. Pak vzal někdo klacek a do čarodějnice bodal. Jako bych to sama cítila. Rozbolelo mě celé tělo, klesla jsem do trávy a pak jsem měla vidiny.Nad hlavou mi létali havrani a kolem jsem slyšela dusot koňských kopyt.

Zasténala jsem, chtěla jsem volat o pomoc. Jenže ten, kdo přišel, mě svázal do kozelce, praštil mě do hlavy a v tu chvíli jsem věděla jediné: že mě upálí taky! Dali mi něco přes hlavu a já omdlela. Probrala jsem se až u ohně.

Chtěla jsem jít domů

Kolem stáli kamarádi a podávali mi vodu. „Našel jsem tě ležet kousek odtud. Asi jsi spadla a praštila se do hlavy, máš odřené čelo,“ řekl mi vyděšeně kamarád. Sáhla jsem si na čelo a sykla bolestí.

V plamenech ještě dohořívala postava a přede mnou se točil celý svět. Musela jsem požádat kamarádku, aby mě odvedla domů.

Můj minulý život?

Všechno jsem pak vyprávěla babičce a ta na to měla jasný názor. „Je to hloupá tradice. Všichni vědí, že se pálení čarodějnic zneužívalo a zemřelo mnoho nevinných žen. Všechny v sobě máme tajnou moc, dneska je ženská magie konečně zase privilegium.

Možná i ty jsi byla v minulém životě jednou z nich,“ říkala babička tajemně. „Ale, mami, dneska se pálí čarodějnice symbolicky.

Můžeš si představit, že pálíš starý nepotřebný zvyky, zlo, svoje chyby, něco nepotřebného, nebo se tak lidé loučí se zimou,“ namítla moje máma. Znělo to logicky. Pak ale nechápu, proč se mi u toho rituálu udělalo tak hrozně zle.

Šárka T. (51), Příbram