Hezká a oblíbená, úspěšná a sebevědomá. Moje švagrová! Na všech rodinných setkáních i oslavách mě ztrapňovala. Dokonce i v práci.

A potom dokonce i v zaměstnání, kde se stala k mému zděšení i mojí kolegyní. Když k nám nastoupila, tvářila se jako neviňátko. Všem byla zprvu velmi sympatická. Kolegyně, co seděla hned vedle mě, se divila.

„Prosím tě, to je ona, co na tebe není hodná? A nepřeháníš trochu? Vždyť je to taková sympatická ženská!“ Koukala na mě při tom, jako bych si všechno vymyslela.

Zesměšnila mě

První měsíc v práci se švagrová držela, ale potom to rozjela i tam. Na poradě přede všemi začala pokřikovat, že se i v pracovní době cpu, tak bodejť bych nebyla tlustá. „Všude kolem stolu má drobky, a občas dokonce na halence mastný flek.

Měla by sis, Zuzanko, nakrájet doma do krabičky jen jablíčko, když máš takový hlad. Já to taky tak dělám a koukej, jakou mám parádní figuru!“ A doma tuto historku s náležitým vyšperkováním přeříkala. I před svým a mým manželem, našimi rodiči i dětmi.

Koukla jsem se po očku na svého muže a bylo mi jasné, že se za mě stydí. Že je mu nepříjemné, co slyší. To ten její na ni hleděl obdivně. Jakou má doma skvělou ženskou!

Nic jí nebylo dobré

Chtělo se mi brečet, ale vztek zvítězil na celé čáře. Už jsem nechtěla být stále za chudinku, kterou tahle můra při každé příležitosti kritizuje. Nechutnalo jí moje vánoční cukroví, natož narozeninový dort. Králíka jsem prý přesolila a děti neuměla vychovat.

To byl jediný okamžik, kdy se mě manžel zastal, protože se ho to taky týkalo. Oba naši kluci se dobře učili a jejich chování bylo vzorné. Chodili na brigády a chystali se ke studiu na vysoké.

Co víc si přát? To ti její byli samý průšvih! A tak s tímhle tématem pro jistotu přestala a kritizovala výhradně můj vzhled a dovednosti.

Vzdala to

Ráno jsem si málem ani nestačila sednout v kanceláři ke stolu, když přiběhla kolegyně. Prý mě manžel vykopl z domu kvůli milenci! Kdybych prý potřebovala, můžu u ní nějaký čas být, protože má docela velký byt. Byl to nesmysl, ale já věděla, kdo si ho vymyslel.

Zvedla jsem se mlčky a namířila si to hned ke švagrové. Polila jsem jí hlavu svojí kávou. Horká už nebyla, ale tmavá ano. Hodně! Seděla tam jako mokrá slepice. Odlepily se jí umělé řasy a vlasy zplihly.

Vážně jí to moc neslušelo, a ona si na tom tak zakládala! Vzala si den volna a potom nemocenskou. Nakonec si našla jiné místo. Se mnou se prý nedá pracovat! A na oslavy už také raději nechodí. Jsme prý praštěná rodina.

Zuzana S. (56), Liberec