Byl tak vlezlý a trapný! Nakonec jsem se ale do něj zamilovala. Dokázal totiž, že je to muž, o kterého se může žena v nouzi pevně opřít.

Měla jsem o muži svého života přesnou představu a od té jsem se nehodlala vzdálit. Jakmile to nebyl pan Dokonalý, neměl šanci. A tak to bylo i s Ivanem. Potkala jsem ho v době, kdy jsem chodila s Láďou. Toho jsem nekriticky milovala. Byl to krasavec, vysportované tělo, a navíc policista.

Odpověděla jsem

Měl můj velký obdiv. Byli jsme tehdy spolu na výletě na kolech a já na něj chtěla udělat dojem. Přehnala jsem to se svým výkonem, který skončil katastrofou. Roztříštila jsem si koleno.

„Vy jste skákala ze třetího patra?“ smál se doktor na pohotovosti nad mým rentgenovým snímkem, a mně se to vůbec nezdálo vtipné. Na jeho černý humor jsem nebyla stavěná. Takové průpovídky v ordinaci jsem nečekala.

Nakonec ze mě vyloudil telefonní číslo a bombardoval mě hloupými esemeskami. Ani nevím, proč jsem mu občas odpověděla. Když jsem si vzala Láďu, můj život se změnil. Narodila se nám dcera a já doktorovi Ivanovi někdy neodpověděla celý měsíc. On ale trpělivě psal dál.

Až na dno

Malé Kačence byly čtyři roky, když mě potkala strašná věc. Rakovina! Myslela jsem si, že se mě to ještě netýká, že jsem na takovou nemoc mladá! Sesypala jsem se psychicky a potřebovala slova útěchy.

Čekala jsem oporu v manželovi, namísto toho si ale Láďa sbalil tašku a odstěhoval se k nějaké jiné, která mu vařila a skákala kolem něho. To mě dostalo na úplné dno. Takové, že jsem skončila na psychiatrii a Kačenka u mých rodičů.

Stál při mně

Pod vlivem léků na uklidnění a s vidinou operace, při níž mi měli odstranit nádor, jsem zoufale seděla na lůžku v nemocnici, když se otevřely dveře a v nich − Ivan!

Nikdy by mě nenapadlo, že po tolika letech toho člověka, kterého jsem kdysi považovala za hlupáka, tak ráda uvidím. „Tak už jsi zase skákala přes kaluže?“ řekl s tím svým typickým humorem. Od té chvíle se ode mě nehnul.

Byl tím, kdo mě vytáhl z depresí a pomohl překonat maraton náročné léčby, abych se zase vrátila do života. Už mi ten jeho černý humor nevadí a dcera si s novým tátou skvěle rozumí. Věřím, že i díky němu nad zákeřnou nemocí zatím vítězím.

Renata (51), Děčín