Nejevila jsem o kluky zájem až do doby, než se na gymnáziu objevil ten hezký učitel. Háček byl v tom, že se líbil nejen mně, ale všem holkám.

Do svým bezmála osmnácti let jsem s nikým nechodila, žádný vrstevník mi nepřipadal dostatečně zajímavý. Kluci mě obléhali, ale já nosila nos nahoru a nikoho jsem si nevšímala.

Vše se změnilo, když se na našem gymnáziu objevil nový, mladý profesor, čerstvě po vysoké škole. Byli jsme jeho první působiště. Tehdy jsem zatajila dech a vykulila oči. Vysoký, usměvavý, vtipný. Zkrátka můj ideál.

Problém byl v tom, že z něj byly paf úplně všechny holky. Všelijak mu nadbíhaly, snažily se v předmětu český jazyk a literatura zářit jako hvězdy, aby přitažlivého pedagoga oslnily. A jako by to nestačilo, ukázalo se, že má profesor vážnou známost. Říkalo se, že se brzy bude ženit.

Mlčení

A tak jsem předstírala absolutní nezájem a snažila se na něj pohlížet s okázalou lhostejností. Vydrželo mi to ale jen do té doby, než se jelo na školní výlet. Stanovali jsme pár dní u řeky, opalovali se, koupali a chodili na výlety.

Nejkrásnější byly večery s táboráky. Jednou jsem vydržela koukat do ohně do pozdních nočních hodin. Všichni už odešli spát, my s profesorem jsme tu osaměli, polévali dohasínající uhlíky vodou, až to syčelo, a mlčeli.

Mlčení bylo čím dál trapnější, zoufale jsem přemýšlela, co říct, a vtom mě políbil. Byla to láska krásná, ale tajná. Scházeli jsme se po večerech, aby nás nikdo neviděl.

Avšak na začátku čtvrtého ročníku se ve třídě začalo mluvit o tom, že se bude profesor ženit s tou svou vážnou známostí. To jsem psychicky neunesla a snědla nějaké prášky na spaní, které měla v šuplíku moje máma.

To nejhorší

Skončila jsem v nemocnici. Na psychiatrii i doma mámě jsem přiznala, že jsem to udělala z nešťastné lásky. Stalo se to nejhorší: máma letěla za profesorem a vlepila mu facku. „To máte za naši holku!“ ječela na něj. Jen kroutil hlavou, vůbec ničemu nerozuměl.

Vysvětlila, že jsem si kvůli němu chtěla vzít život. „Ale proč?“ zoufal si. „Já ji mám přece rád.“ Vyšlo najevo, že žádnou vážnou známost nemá, že to byly jen povídačky. Řekl mámě, že jediná jeho vážná známost jsem já, ale že jsme to raději tajili.

Ale že to tudíž raději tajit přestaneme. „Klidně to povím celému světu,“ ujišťoval, „jen ať už nedělá žádné hlouposti.“ A tak jsme se stali oficiální dvojicí a poté, co jsem odmaturovala, byla svatba.

Michaela (64), Kroměřížsko