Domů     Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
8 minut čtení

Nadbíhala jsem mu, jak se jen dalo, ale všechno to bylo marné. Ten fešák na červené motorce si mě ani nevšiml a léto už se chýlilo ke konci.

Bylo mi sedmnáct a chodila jsem s Hrochem. To byla přezdívka, ve skutečnosti se jmenoval Jirka. Hrocha připomínal zavalitější postavou a vypoulenýma očima. Spíš to bylo ovšem tak, že Hroch chodil se mnou.

Netušil, že je jen takovým náhradníkem, než si najdu někoho příhodnějšího. Na chalupě jsem bývala nekorunovanou královnou. Pokaždé, když jsem přijela z Prahy na prázdniny, místní kluci z toho byli úplně paf. To mi samozřejmě neušlo.

A hodně jsem si ten pocit užívala. Nesla jsem se jako carevna. Zajímali se o mě úplně všichni – s výjimkou toho jediného. A toho jsem zase zoufale chtěla já.

I on byl Pražák a jezdíval sem na prázdniny k babičce, které se říkalo babička Jahodová, neboť prodávala jahody, a nebyly drahé. Za těch časů nebylo nic drahé, kopeček zmrzliny stál sedmdesát haléřů a chleba dvě koruny.

Avšak mně bylo srdečně fuk, kolik co stojí, to řešili naši. Mně šlo jen o to, abych získala srdce toho Pražáka s červenou motorkou řečenou fichtl. A to mi nešlo.

Fešák pařez

Potkávala jsem ho na návsi hned po ránu, když mě naši poslali pro chleba a deset rohlíků. Předjel mě pokaždé na té červené motorce a rovněž se spořádaně postavil do fronty na čerstvé pečivo. Asi ho taky pro něj posílali.

Dospělí měli ještě půlnoc, a děti přešlapovaly ve frontě a s mrzutými výrazy čekaly na vůz z pekárny, který kolikrát přijel bůhvíkdy. Mně prostoje nevadily. Alespoň jsem mohla usilovně přemýšlet, jak to navlíknout, abych se s tím fešákem seznámila.

Vyzvěděla jsem o něm, co se dalo. Chodil na průmyslovku a byl blázen do motorek. Babičce se vším pomáhal, sekal dřevo, česal ovoce, když zatékalo, lezl na střechu a koumal, co s tím. Zjevně vzorný hoch, ideální pro rodinný život. Navíc krasavec. Ale pařez.

Dělala jsem, co jsem mohla, aby si mě všiml. Dlouze jsem za červenou motorkou hleděla, schválně jsem chodila uličkami, jimiž také chodíval či jezdíval na motocyklu, abychom se potkali. Nic platné, byl slepý a hluchý.

Všiml by si mě možná leda tehdy, kdybych se vrhla do vozovky, zastoupila mu cestu a zahulákala: „Hele, já tě strašně miluju!“

Kašli na něj

Ale všechno má svoje hranice. Hrdost má člověk jenom jednu, no ne? A to už bych s ní rovnou mohla vytřít podlahu. Doufala jsem, že mě alespoň vzal milostivě na vědomí, ale ani to nebylo jisté.

Probírala jsem to se starší sestrou Majkou, ta se nad mými starostmi mohla potrhat smíchy. „Kašli na něj, když je to takovej tupec,“ radila. „Chodíš přece s Hrochem, ne? A když dá Hroch zpátečku, přihlásí se deset dalších. Tak o co kráčí, proboha?

Vůbec ho navíc neznáš. Co když je to úchyl?“ Ani vlastní ségra mě nechápala. Tenhle nebyl úchyl, úchylové nejsou hezcí. Byl to můj ideál. Usilovala jsem o něj již druhé prázdniny, a bylo to úplně marné.

Majka si všimla, že toto už není legrace, ale vážný problém, a navrhla: „Dobře, tak běž před jeho domek, vezmi si prima hadry, minišaty třeba, nakulmuj si vlasy a korzuj tam, dokud nevyjde.“ Vyjekla jsem: „No to je strašný, to nemyslíš vážně.“ Pokrčila rameny:

„Je to blbý, ale zabere to, uvidíš.“ Myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem ve svém dosavadním krátkém životě udělala. Zachovala jsem se dle její rady.

Vyhrožoval

Se sevřeným žaludkem a třesoucíma se rukama jsem přešla ulici sem a tam. Z domu vyběhla babička mého idolu a povídá: „To budete vy, kdo tu ztratil ten přívěsek, že jo? Srdíčko.

Tady ho máte.“ Vtiskla mi cetku do ruky a vzápětí se na konci ulice objevil Hroch a hulákal: „Všude tě hledám! No kde jsi? Přijel jsem za tebou, a ty nikde!

Jestli ses mi tady spustila s nějakým chlápkem, tak ho zabiju!“A tak se moje katastrofální situace o něco zhoršila. Hlídal mě Hroch. Jak jsme se lépe poznávali, ukazovalo se, že má žárlivou, agresivní, majetnickou povahu. Hrozně vyváděl.

Zbavit se Hrocha se začalo stávat téměř prio­ritou, možná naléhavější než získat Pražáka s červenou motorkou. Všelijak mi vyhrožoval. Vycítil, že jsem duchem někde úplně jinde než u něj, a dělal scény.

Jednoho letního večera, kdy popil v místní nálevně, se nám pokusil vlézt do chalupy, konkrétně do mého okna s muškáty na římse, ale nepočítal s bdělými obyvateli zapadlé dědiny, kde dávaly lišky dobrou noc.

Myslel si, že když vyšel měsíc, všichni už jsou pod peřinou, avšak jeden ještě nespal. Kolem se zrovna jakousi neuvěřitelnou náhodou projížděl Pražák na fichtlu, a když spatřil zavalité opilé individuum, jak se nám sápe do okna, dramaticky vzkřikl: „Zloději!“

Vylekaný Hroch

A tak jsme vyběhli z chaloupky všichni čtyři: táta s brokovnicí, bledá máma v noční košili, Majka v teplákách a s mokrými vlasy, zrovna si je myla, a já ve starém dětském pyžamku s usmívajícími se medvídky. Vytřeštila jsem oči na Pražáka.

Nesměle kývl hlavou na pozdrav. Do toho se vylekaný Hroch přehoupl přes plot, až to zadunělo, pustil se na útěk a otec za ním srdnatě volal:

„Ještě jednou přijď, a jsi mrtvej muž!“ Potom jsme všichni čtyři postupně motorizovanému fešákovi dojatě děkovali za záchranu našeho majetku i životů, já se sklopenou hlavou.

Seznámení

Dala bych všechno na světě, abych na sobě neměla pyžamo s medvídky, ale něco normálního. Tak takhle jsme se konečně seznámili, což rozhodně nebylo podle mých představ.

Daleko lepší by bývalo potkat se na rozkvetlé louce plné kopretin, nikoli během podivného incidentu s opilým Hrochem. Ale ani toto absurdní seznámení nezapříčinilo, že bychom si s fešákem padli do náruče. Jen jsme se začali alespoň nesměle zdravit.

Zbývala poslední naděje v podobě obvyklého divadelního představení, které se hrálo vždy na konci sezony v místním přírodním divadélku.

Hry psal a režíroval pokrývač Houdek, nadšený ochotník, a od mých cirka patnácti let bylo samozřejmostí, že ztvárním hlavní ženskou postavu. Tak tomu mělo být i letos.

Bonifác

Doufala jsem, že bych mohla mladíka s červenou motorkou rolí krásné Isabely z dalekých tropických krajů okouzlit, ale pak se něco pokazilo. Houdek začal reptat, že prý huhlám a kuňkám a lidi si stěžují. Nebyla to pravda, mluvila jsem výrazně a nahlas.

Pravá příčina záhy vyšla najevo: dvakrát rozvedený pokrývač se seznámil s vnadnou paničkou a rozhodl se zavděčit se své nové vyvolené úlohou krásné Isabely. Byla jsem namydlená. Obrečela jsem to.

Přidělil mi roli lesního strašidýlka Bonifáce s tím, že tam to moje huhlání vadit nebude, ba naopak. Zdálo se, že se můj život řítí do bezedné propasti.

Strašidýlku předepsal autor textu bílé roucho, mourem začerněné tváře, čertovský ocas, černé zuby a dlouhé zelené vlasy. Houdek řekl, že pokud roli odmítnu, půjde představení do kopru, protože to nikdo jiný hrát nechce. Což jsem se upřímně řečeno ani nedivila.

Na procházku

A tak jsem poskakovala po jevišti s dlouhými zelenými vlasy, něco skřehotala a mimoto zaznamenala, že v první řadě sedí Hroch. Co se to jenom s mým životem děje? Po potlesku mi Hroch řekl, že vypadám strašně, a vydal se „okouzlovat“ Houdkovu paničku.

Seděla jsem v zákulisí jako hromádka neštěstí, když se objevil nečekaný host. Pražák si sedl vedle mě a povídá, že vypadám bezvadně a mám talent. Vyrazil mi dech, když mi vzápětí dal velikou kytici kopretin. Byla jsem radostí bez sebe.

A to jsem ještě netušila, že mě druhý den pozve na procházku. Léto se chýlilo ke konci, když se mi splnilo to největší přání. Začala jsem chodi se svým idolem, do kterého jsem byla zamilovaná až po uši.

Dva roky nato jsme se brali, a svatební kytičku jsem měla pochopitelně jen ze samých kopretin, které mi na louce natrhal můj budoucí muž.

Hana (61), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Vůbec by mě tehdy napadlo, že se naše manželství otřese v základech už tak brzy. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se d
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i