Domů     Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
8 minut čtení

Nadbíhala jsem mu, jak se jen dalo, ale všechno to bylo marné. Ten fešák na červené motorce si mě ani nevšiml a léto už se chýlilo ke konci.

Bylo mi sedmnáct a chodila jsem s Hrochem. To byla přezdívka, ve skutečnosti se jmenoval Jirka. Hrocha připomínal zavalitější postavou a vypoulenýma očima. Spíš to bylo ovšem tak, že Hroch chodil se mnou.

Netušil, že je jen takovým náhradníkem, než si najdu někoho příhodnějšího. Na chalupě jsem bývala nekorunovanou královnou. Pokaždé, když jsem přijela z Prahy na prázdniny, místní kluci z toho byli úplně paf. To mi samozřejmě neušlo.

A hodně jsem si ten pocit užívala. Nesla jsem se jako carevna. Zajímali se o mě úplně všichni – s výjimkou toho jediného. A toho jsem zase zoufale chtěla já.

I on byl Pražák a jezdíval sem na prázdniny k babičce, které se říkalo babička Jahodová, neboť prodávala jahody, a nebyly drahé. Za těch časů nebylo nic drahé, kopeček zmrzliny stál sedmdesát haléřů a chleba dvě koruny.

Avšak mně bylo srdečně fuk, kolik co stojí, to řešili naši. Mně šlo jen o to, abych získala srdce toho Pražáka s červenou motorkou řečenou fichtl. A to mi nešlo.

Fešák pařez

Potkávala jsem ho na návsi hned po ránu, když mě naši poslali pro chleba a deset rohlíků. Předjel mě pokaždé na té červené motorce a rovněž se spořádaně postavil do fronty na čerstvé pečivo. Asi ho taky pro něj posílali.

Dospělí měli ještě půlnoc, a děti přešlapovaly ve frontě a s mrzutými výrazy čekaly na vůz z pekárny, který kolikrát přijel bůhvíkdy. Mně prostoje nevadily. Alespoň jsem mohla usilovně přemýšlet, jak to navlíknout, abych se s tím fešákem seznámila.

Vyzvěděla jsem o něm, co se dalo. Chodil na průmyslovku a byl blázen do motorek. Babičce se vším pomáhal, sekal dřevo, česal ovoce, když zatékalo, lezl na střechu a koumal, co s tím. Zjevně vzorný hoch, ideální pro rodinný život. Navíc krasavec. Ale pařez.

Dělala jsem, co jsem mohla, aby si mě všiml. Dlouze jsem za červenou motorkou hleděla, schválně jsem chodila uličkami, jimiž také chodíval či jezdíval na motocyklu, abychom se potkali. Nic platné, byl slepý a hluchý.

Všiml by si mě možná leda tehdy, kdybych se vrhla do vozovky, zastoupila mu cestu a zahulákala: „Hele, já tě strašně miluju!“

Kašli na něj

Ale všechno má svoje hranice. Hrdost má člověk jenom jednu, no ne? A to už bych s ní rovnou mohla vytřít podlahu. Doufala jsem, že mě alespoň vzal milostivě na vědomí, ale ani to nebylo jisté.

Probírala jsem to se starší sestrou Majkou, ta se nad mými starostmi mohla potrhat smíchy. „Kašli na něj, když je to takovej tupec,“ radila. „Chodíš přece s Hrochem, ne? A když dá Hroch zpátečku, přihlásí se deset dalších. Tak o co kráčí, proboha?

Vůbec ho navíc neznáš. Co když je to úchyl?“ Ani vlastní ségra mě nechápala. Tenhle nebyl úchyl, úchylové nejsou hezcí. Byl to můj ideál. Usilovala jsem o něj již druhé prázdniny, a bylo to úplně marné.

Majka si všimla, že toto už není legrace, ale vážný problém, a navrhla: „Dobře, tak běž před jeho domek, vezmi si prima hadry, minišaty třeba, nakulmuj si vlasy a korzuj tam, dokud nevyjde.“ Vyjekla jsem: „No to je strašný, to nemyslíš vážně.“ Pokrčila rameny:

„Je to blbý, ale zabere to, uvidíš.“ Myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem ve svém dosavadním krátkém životě udělala. Zachovala jsem se dle její rady.

Vyhrožoval

Se sevřeným žaludkem a třesoucíma se rukama jsem přešla ulici sem a tam. Z domu vyběhla babička mého idolu a povídá: „To budete vy, kdo tu ztratil ten přívěsek, že jo? Srdíčko.

Tady ho máte.“ Vtiskla mi cetku do ruky a vzápětí se na konci ulice objevil Hroch a hulákal: „Všude tě hledám! No kde jsi? Přijel jsem za tebou, a ty nikde!

Jestli ses mi tady spustila s nějakým chlápkem, tak ho zabiju!“A tak se moje katastrofální situace o něco zhoršila. Hlídal mě Hroch. Jak jsme se lépe poznávali, ukazovalo se, že má žárlivou, agresivní, majetnickou povahu. Hrozně vyváděl.

Zbavit se Hrocha se začalo stávat téměř prio­ritou, možná naléhavější než získat Pražáka s červenou motorkou. Všelijak mi vyhrožoval. Vycítil, že jsem duchem někde úplně jinde než u něj, a dělal scény.

Jednoho letního večera, kdy popil v místní nálevně, se nám pokusil vlézt do chalupy, konkrétně do mého okna s muškáty na římse, ale nepočítal s bdělými obyvateli zapadlé dědiny, kde dávaly lišky dobrou noc.

Myslel si, že když vyšel měsíc, všichni už jsou pod peřinou, avšak jeden ještě nespal. Kolem se zrovna jakousi neuvěřitelnou náhodou projížděl Pražák na fichtlu, a když spatřil zavalité opilé individuum, jak se nám sápe do okna, dramaticky vzkřikl: „Zloději!“

Vylekaný Hroch

A tak jsme vyběhli z chaloupky všichni čtyři: táta s brokovnicí, bledá máma v noční košili, Majka v teplákách a s mokrými vlasy, zrovna si je myla, a já ve starém dětském pyžamku s usmívajícími se medvídky. Vytřeštila jsem oči na Pražáka.

Nesměle kývl hlavou na pozdrav. Do toho se vylekaný Hroch přehoupl přes plot, až to zadunělo, pustil se na útěk a otec za ním srdnatě volal:

„Ještě jednou přijď, a jsi mrtvej muž!“ Potom jsme všichni čtyři postupně motorizovanému fešákovi dojatě děkovali za záchranu našeho majetku i životů, já se sklopenou hlavou.

Seznámení

Dala bych všechno na světě, abych na sobě neměla pyžamo s medvídky, ale něco normálního. Tak takhle jsme se konečně seznámili, což rozhodně nebylo podle mých představ.

Daleko lepší by bývalo potkat se na rozkvetlé louce plné kopretin, nikoli během podivného incidentu s opilým Hrochem. Ale ani toto absurdní seznámení nezapříčinilo, že bychom si s fešákem padli do náruče. Jen jsme se začali alespoň nesměle zdravit.

Zbývala poslední naděje v podobě obvyklého divadelního představení, které se hrálo vždy na konci sezony v místním přírodním divadélku.

Hry psal a režíroval pokrývač Houdek, nadšený ochotník, a od mých cirka patnácti let bylo samozřejmostí, že ztvárním hlavní ženskou postavu. Tak tomu mělo být i letos.

Bonifác

Doufala jsem, že bych mohla mladíka s červenou motorkou rolí krásné Isabely z dalekých tropických krajů okouzlit, ale pak se něco pokazilo. Houdek začal reptat, že prý huhlám a kuňkám a lidi si stěžují. Nebyla to pravda, mluvila jsem výrazně a nahlas.

Pravá příčina záhy vyšla najevo: dvakrát rozvedený pokrývač se seznámil s vnadnou paničkou a rozhodl se zavděčit se své nové vyvolené úlohou krásné Isabely. Byla jsem namydlená. Obrečela jsem to.

Přidělil mi roli lesního strašidýlka Bonifáce s tím, že tam to moje huhlání vadit nebude, ba naopak. Zdálo se, že se můj život řítí do bezedné propasti.

Strašidýlku předepsal autor textu bílé roucho, mourem začerněné tváře, čertovský ocas, černé zuby a dlouhé zelené vlasy. Houdek řekl, že pokud roli odmítnu, půjde představení do kopru, protože to nikdo jiný hrát nechce. Což jsem se upřímně řečeno ani nedivila.

Na procházku

A tak jsem poskakovala po jevišti s dlouhými zelenými vlasy, něco skřehotala a mimoto zaznamenala, že v první řadě sedí Hroch. Co se to jenom s mým životem děje? Po potlesku mi Hroch řekl, že vypadám strašně, a vydal se „okouzlovat“ Houdkovu paničku.

Seděla jsem v zákulisí jako hromádka neštěstí, když se objevil nečekaný host. Pražák si sedl vedle mě a povídá, že vypadám bezvadně a mám talent. Vyrazil mi dech, když mi vzápětí dal velikou kytici kopretin. Byla jsem radostí bez sebe.

A to jsem ještě netušila, že mě druhý den pozve na procházku. Léto se chýlilo ke konci, když se mi splnilo to největší přání. Začala jsem chodi se svým idolem, do kterého jsem byla zamilovaná až po uši.

Dva roky nato jsme se brali, a svatební kytičku jsem měla pochopitelně jen ze samých kopretin, které mi na louce natrhal můj budoucí muž.

Hana (61), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sladký dort s karamelem
nejsemsama.cz
Sladký dort s karamelem
Suroviny: Na korpus: 200 g máslových sušenek 100 g másla Na karamel: 1 plechovka karamelového kondenzovaného mléka 2 lžíce másla Na krém: 250 g smetany ke šlehání 250 g mascarpone 2 lžíce moučkového cukru ½ lžičky vanilkového extraktu 3 banány Postup: Sušenky rozdrťte v mixéru na jemný prášek, smíchejte je s rozpuštěným máslem a natlačte
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
historyplus.cz
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
Z hradeb pretoriánského tábora se do Věčného města nese zvučná výzva. „Císařský titul je na prodej!“ křičí hlásný. Pretoriáni, tedy osobní strážci panovníka, svrhli císaře a hledají jiného. „Moc bude svěřena tomu, kdo nabídne nejvíc,“ dodává hlásný. Píše se rok 193 a v Římě se dějí neslýchané věci – mimo jiné dojde i na licitování
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
21stoleti.cz
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
Břevnovský klášter v Praze patří k významným českým památkám. To je známá věc. Ne každý ale ví, že nejstarší český mužský klášter, založený v roce 993, má temné tajemství. Respektive má ho pozemek za
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
nasehvezdy.cz
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
Tohle o nerozlučné lásce moc nesvědčí! Na akcích v noblesním oděvu herec z Inkognita Ondřej Brzobohatý (42) a moderátorka Daniela Brzobohatá (46) vypadají jako dokonalý pár, speciálně on pak jako prav
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém s brambory
tisicereceptu.cz
Chřestový krém s brambory
Smetanová polévka ze zeleného chřestu a brambor je velmi jemná a chutná. Suroviny na 6 porcí 500 g brambor 1 lžička soli 500 g zeleného chřestu 300 ml smetany na vaření 1,3 l vody 4 lžíce h
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
epochaplus.cz
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
Rok 1968. Válka ve Vietnamu eskaluje a Američané mají těžké ztráty. Vietkong je všude, situace je napjatá. Americké velení se všemi silami snaží situaci zvrátit. A s neúspěchy přichází frustrace a s frustrací násilí. Ale skutečnou podstatu násilí v Americe tuší málokdo. Armáda si informace hlídá. Když novinář Seymour Hersh (*1973) dostane od svého známého zajímavý tip, neváhá
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
enigmaplus.cz
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
Před dvěma lety Antarktický poloostrov vydal stovky mumifikovaných těl tučňáků. Nález působí zlověstným dojmem. Jako by zvířata v jeden okamžik hromadně uhynula a tento okamžik byl poté zmražen v čase
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
epochalnisvet.cz
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
Uvnitř malebné Kaple milosti v bavorském Altöttingu stojí ikonická soška Černé Madony. Ročně za ní přicházejí miliony věřících, neboť podle místní legendy do sebe dokáže nasáknout bolest, smutek a trápení každého, kdo ji o to požádá. Skutečně její barva odráží právě její zázračné umění?   Soška vysoká asi 66 cm, oblečená v bohatě zdobeném barokním rouchu, pochází
Pátek třináctého se stal prokletým!
skutecnepribehy.cz
Pátek třináctého se stal prokletým!
Lidové pověry mi nic neříkaly a nikdy jsem se podle nich neřídila. Pak ale nastal v mém životě jeden den, který všechno změnil. Většina lidí na pověry nevěří. Také jsem k nim dlouhou dobu patřila, dokonce jsem se jim smála. Jednoho dne mě ale smích přešel. Temné síly se spikly Před několika lety se stalo
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
iluxus.cz
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
Prázdniny jsou sice u konce, ale příjemné dny ještě ne. A protože jsme si letos opravdu horkého léta příliš neužili, stojí za to prodloužit si ho – tentokrát už bez spalujících veder i davů turistů. P