Nemohu o tom mluvit, ale tíží mne to. Snad mi pomůže se vypsat. Moje milovaná dcera je nemocná. Těžce. A už to vzdává.
Hned byste to vzali na sebe. To trápení dítěte. Je jedno, jestli mu jsou tři roky, nebo třicet. Stále je to vaše dítě. Lucka se potýká s těžkou nemocí. Nedávno přišla o jedno prso a pravděpodobně přijde i o druhé. Rakovina. Nikdo ji u nás neměl, tak proč ona?
Mohla jsem za to já?
Kdyby to šlo, vzala bych tu nemoc na sebe. Stejně si vyčítám, jestli jsem k tomu všemu nepřispěla. Proč? Mohu začít už u otce Lucky. Mirka jsem si vzala velice rychle.
Manželství? Velká chyba
Chtěla jsem rodinu, netoužila jsem ani najít pana Dokonalého. Moc jsem chtěla děti. Jenže Mirek se po čase ukázal jako agresivní muž, časem se přidal alkohol, takže jeho výlevy sílily. A právě nejvíce to odnesla naše dcera, která v tom musela žít.
Byla stále nemocná
Říkáte si, proč? Proč jsem neodešla? Proč jsem to trpěla? Tenkrát se to ještě moc nenosilo. A nyní? Lucka si následky traumatu nese celým životem. Manžel Lucce neustále něco nařizoval a nakazoval, a když to neudělala, trestal ji velmi tvrdě.
Sice ji ani nebil, to spíš mě, ale psychicky ji deptal. Navíc ji trýznilo i to, když viděla, jak ničí mne.
Následky v dospělosti
Lucka z toho ale pak vždy onemocněla, těch promeškaných hodin ve škole, co měla. Když už sama řekla, že nechce, aby otec žil s námi, rozhodla jsem se podat žádost o rozvod. Na některé věci ale bylo asi pozdě.
Lucka měla zdraví podlomené, nicméně častější virózy nebo bolesti žaludku byly čajíček oproti dnešku. Také na tom nebyla dobře psychicky, ani moc nevěřila mužům.
Podceňovala se a dlouho nemohla najít partnera. Nakonec se ale zdálo, že se vše zklidnilo. Vdala se, narodily se jí dvě děti. A pak to přišlo. Nelítostná diagnóza.
Musí tu být pro ně
Rakovina prsu byla pro všechny šokem. Jak jsem psala, u nás v rodině nic takového nebylo. Když nám lékaři sdělili, že to mohlo být způsobeno i psychickou zátěží, rozplakala jsem se.
Tehdy jsem i zvedla telefon a vše vyčetla svému muži. K mému údivu nebyl agresivní. Jen hlesl, že mu to je líto. Měla jsem mu ale věřit?
Ztratí děti maminku?
Byl permanentní alkoholik. Asi mu to bylo jedno. Mně ale ne. Má dcera je na pokraji sil, už nemá sílu žít, ani kvůli rodině, a já se bojím, že ji moje vnoučátka brzy ztratí!
Marie L., (63), Karlovy Vary
