Domů     Našla jsem ho po 50 letech!
Našla jsem ho po 50 letech!
5 minut čtení

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem bratra opět spatřila. Byl už velký, já také. Kolik času jsme ztratili.

Jsou věci, které nepochopíte nikdy. Jako dítě nevíte, pak leckoho omlouváte, že nemohl jinak. Když však zjistíte, o co vás připravil, pochopení opět mizí.

Celý život mne to trápilo

To, co mně a Kájovi udělala rodina, jí nikdy neodpustím. Je to jako dnes. Intenzivnější pocit ze shledání než z loučení. Snad dítě unese víc.

Možná je naivní a myslí si, že to je na chvíli, i když někteří tvrdí opak. Nyní myslím na moment, kdy jsem před pěti lety čekala na nádraží, až přijede brácha.

Proč odjela beze mne?

Ironií osudu jsem stála na tom samém místě, kde jsme se před 50 lety viděli naposledy. Byla jsem moc malá a nechápala jsem, proč do toho vlaku s babičkou nenastoupíme. Jen brácha Kája šel s nějakou paní. Mávali jsme si, on se díval smutně z okýnka. Proč?

Však jede na výlet. To jsem si naivně myslela. Pak se vlak dal do pohybu a Kája mi zmizel. S babičkou jsme odcházely. Držela mne za ruku, ale nemluvila. Byla smutná a já se bála na něco zeptat. Tušila jsem, že je něco špatně. Ale v tom věku jsem si neuměla dát souvislosti dohromady.

Rozvrácená rodina

Vlastního tátu jsem jako dítě neznala, protože než jsem se stačila narodit, skončil ve vězení. Žili jsme jen s mámou a právě starším Kájou. Otce si tak nevybavuji, zato některé strejdy ano.

Jedni byli fajn, legrace s nimi byla, ti další byli protivní a asi jim děti vadily. V jistých chvílích jsme vadili s bráchou i mámě, takže se Kája o mne staral. Stala se z nás pevná dvojka. Jednoho dne jsme se s Kájou probudili a máma nikde.

Čekali jsme, že třeba přijde z nákupu, ale nic se nestalo. Když se blížila noc, bratr šel k sousedům. Ti zalarmovali bezpečnost. Máma prostě odešla neznámo kam. A co my?

Odešla bez rozloučení

Nebylo to snadné, protože se musely vyřídit nějaké formality, takže jsme si museli sbalit nějaké hračky a strávili jsme noc v dětském domově. Byli jsme oba vyděšení a celou situaci jsme nechápali. Ale jak jsem psala, byli jsme parťáci a byli jsme si oporou.

Babička, kterou jsme neznali

V dětském domově jsme naštěstí strávili jen týden. Některé děti byly fajn, našli se ale i sígři, kteří nové členy nechtěli přijmout. Však jsem na ně při odchodu vyplázla jazyk. Tehdy pro nás totiž přišla paní, která nám vysvětlila, že je naše babička.

Nikdy v životě jsme ji neviděli. Byla maminkou naší mámy. Jelikož se ale se životem své dcery nemohla smířit, nestýkala se s ní, ale ani s námi.

Bohužel jsme spolu nevydrželi

U babičky nám bylo dobře. Vím, že se o nás starala, jak nejlépe dovedla, ale přece jen byla starší a na dvě děti nestačila. Kája tak šel zpátky do dětského domova. Tehdy to byl ten okamžik, kdy odjel vlakem. Daleko, protože u nás v okolí nebylo místo.

Tehdy jsme se rozdělili. Jen kvůli tomu, že se matka rozhodla odejít. A kvůli tomu, že náš otec byl líný bídák a nezajímal se o nás.

Opět dětský domov

Babiččin zdravotní stav se bohužel velmi zhoršil. I když slibovala, že bráchu navštívíme, nebyly jsme za ním ani jednou. Ona pak skončila v nemocnici a zemřela.

Já se opět dostala do děcáku, bohužel zcela jiného, než byl bratr. A jak jsem byla ještě malá, neuměla jsem si poradit, jak ho najít. Ztratili jsme se.

Stěhování sem a tam

V dětském domově jsem nakonec zůstala až do dospělosti. Tehdy jsem byla rozhodnutá bráchu najít, jenže jsem zjistila, že ho adoptovala nějaká rodina, která pak vycestovala do Belgie. Tím se naše kontakty definitivně zpřetrhaly.

Už jsem vzdala naději to někdy zkusit obnovit. Řekla jsem si, že si zařídím novou rodinu a nikdy nedopustím, aby mé děti trpěly. Cesta to byla dlouhá. Za láskami jsem se stěhovala z Čech na Moravu, pak zase zpět.

Stále tam někde byl

Nakonec jsem si vzala Karla. Náhoda? Na svatbě jsem si říkala, jaké by to bylo, kdyby mne můj ochránce (bratr) Kája předal mému muži, také Kájovi. Mrzí mne dodnes, že u toho brácha nebyl. S Karlem jsme založili rodinu, na minulost jsem skoro zapomněla.

Když ale starší děti povyrostly, chtěly vědět něco o mém dětství. O jejich babičce a dědovi. Nedalo se vyhnout ani bratrovi. „A ploč ho nehledáš?“ zeptal se naivně můj malý synek. Tehdy jsem si řekla, že to znovu zkusím.

Trvalo to tolik let

Hledání nebylo snadné. Za minulého režimu se s dokumentacemi moc nepárali, obzvlášť když nějaké zařízení skončilo. Mé hledání bylo plné neúspěchů. S přestávkami mi to trvalo další spousty let. Čas shledání nadešel po půl století.

Přesto se něco smrsklo v kratší smyčku. Vybavuje se mi blonďatá hlava brášky, jak odjíždí, když vidím, jak na mne hledí prošedivělý pán. Ano. Kája. Mávám mu na přivítanou. Přijel z Belgie.

Jitka L. (60), Tábor

Související články
3 minuty čtení
Doktoři zaveleli, že se děda musí šetřit, dávat na sebe pozor. Byl však velice neukázněný pacient a dělal si, co chtěl, na doktory kašlal. Jsou chvíle, kdy si řeknete: ještě včera jsem byl šťastný, ale nevěděl jsem o tom. Protože neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Totéž platí o nemocech. Děda byl jako řípa, vsadili bychom se, že se dožije nejméně sto dvaceti let, a zemře-li, pak při prá
5 minut čtení
Sedím na lavičce v parku, kde jsme se s Karlem poprvé políbili. Šediny mi prokvétají ve vlasech, ale srdce mi pořád buší, když si vybavím jeho tvář. Už tehdy mi tváře hořely jen jsem ho spatřila. Tahle láska jako z filmu mě navždy změnila. Našla si mě, ani nevím jak, a i po tolika letech ji cítím v každé buňce svého těla. Byl počátek devadesátých let a já byla dvaadvacetiletá prodavačka v knihk
3 minuty čtení
Zmizel jednoho letního rána. Vstal, nasnídal se, pohladil mě po vlasech a odešel. Můj bratr. Shledání po letech bylo však bolestivé. Nikdo nic nevysvětloval. Rodiče jen pokrčili rameny, že prý „potřeboval čas“. Čekala jsem týdny, měsíce, roky. Psala jsem mu dopisy, ale nikdy nepřišla žádná odpověď. Doma se o něm přestalo mluvit úplně, jako by nikdy neexistoval, ale já jsem věděla, že existuje.
5 minut čtení
Uvěřila jsem anonymnímu dopisu a připravila se o životní štěstí. Z pětiletého vztahu, z toho tři roky ve stavu manželském, byly najednou trosky! V mládí mívá člověk horkou hlavu a různé nečekané situace, které ho potkají, řeší příliš překotně. Někdy by se to chtělo nejprve nadechnout, počítat do desíti a teprve potom jednak. Jenže emoce jsou emoce. Vím dobře, o čem píšu, protože mně samotné se
3 minuty čtení
Když jsem byla v telecích letech, myslela jsem si, že když si dupnu, všechno se podaří. Dnes se tomu směju a kroutím nad tím hlavou. Teprve až asi v šestnácti letech jsem přišla na to, o čem život doopravdy je. Do té doby mi ležel u nohou jako poslušný pes, vypadal, že bude pohádkový jako knížky z dětství a růžový jako západ slunce. Byla jsem rozmazlená holka, která měla všechno, na co si pomys
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Celerová polévka s ostrými bramborovými kostičkami
tisicereceptu.cz
Celerová polévka s ostrými bramborovými kostičkami
Velmi netradiční varianta zeleninové polévky. Vyzkoušejte Suroviny 20 g másla 1 lžíce olivového oleje 2 šalotky 750 g celeru 150 g brambor ½ lžičky mletého koriandru 500 ml zeleninového
Slavníkovci doplatili na ctnostného biskupa
epochalnisvet.cz
Slavníkovci doplatili na ctnostného biskupa
Zástup mužů, žen i dětí se ubírá ke kostelíku na hradišti Libice. Od násilné smrti knížete Václava právě uplynulo 60 let, chtějí uctít jeho památku. Netuší, že je již brzy čeká podobný osud jako přemyslovského světce a mučedníka…   Rodu Slavníkovců se ve 2. polovině 10. století daří. Ovládá většinu území dnešních východních a severovýchodních
Fackoval carův našeptávač důstojníky?
historyplus.cz
Fackoval carův našeptávač důstojníky?
Marja se bojí, co s ní bude dál. Rok po svatbě a oni ještě nemají děcko. Pravidla ve vojenské kolonii, vynálezu nelítostného našeptávače cara Alexandra, jsou přísná. Když každý rok neporodíš, stihne tě trest!   Věci i lidé potřebují řád, neposlušné je třeba tvrdě trestat. V tom se utvrzuje Alexej Arakčejev (1769–1834) už odmala. Jen o dost
Historie Prašné brány: Majestátní věž s králem po boku
epochanacestach.cz
Historie Prašné brány: Majestátní věž s králem po boku
Měla být chloubou Prahy, ale dlouho to vypadalo, že se vlastně ani nedostaví. Jenže to by Praha o hodně přišla stejně jako její návštěvníci. Prašnou bránu se naštěstí podařilo dostavět, a tak dnes tou pýchou města opravdu je. Za sídlo českých panovníků je samozřejmě považován Pražský hrad, ale nebylo tomu tak vždycky. Králi Václavu IV.
Šok! Dancingerová to zase peče se svým bývalým?
nasehvezdy.cz
Šok! Dancingerová to zase peče se svým bývalým?
Opět je to táhne k sobě? Jsou to sotva tři měsíce, co tvář z Kukaček Marta Dancingerová (33) oznámila rozchod s hercem Markem Pospíchalem (47). Teď ale přichází nečekané svědectví, že k sobě mají ti
Pozoruhodné látky v houbách: Jedny pomáhají, další nás mohou zabít
epochaplus.cz
Pozoruhodné látky v houbách: Jedny pomáhají, další nás mohou zabít
Jsme považováni za nejvášnivější houbaře světa. S košíčkem do lesa vyrazí alespoň jednou ročně až 70 % obyvatel, což z nás dělá unikát. EpochaPlus si posvítí na chemické látky, které s houbami souvisí. A je čemu se podivit!   Involutin: Pozor na krvinky Kdo se ponoří do archivních zavařenin babiččina sklepa, možná ji tam ještě
Panenka, která podpálila osud: Strašidelná historie Ústavu sociální péče v Měděnci
enigmaplus.cz
Panenka, která podpálila osud: Strašidelná historie Ústavu sociální péče v Měděnci
Zima 1984. Ústav sociální péče v Měděnci na Chomutovsku se stal svědkem jedné z největších tragédií v novodobých českých dějinách. Vše začalo banální nedbalostí jediné dívky, která se rozhodla zapálit
Je to pravda, střepy opravdu nosí štěstí!
skutecnepribehy.cz
Je to pravda, střepy opravdu nosí štěstí!
Ještě v září může být voda na koupališti příjemná, a tehdy tomu tak doopravdy bylo. Ale to nebyl jediný důvod, proč jsem tam chodila. Léto si podávalo pomalu ruku s podzimem, ale maličké koupaliště v našem městečku ještě nezavřelo. Bylo totiž krásně. Tak krásně, až to lákalo ke koupání. A čistá, až překvapivě teplá voda, vůně dřevěných převlékacích kabinek, vyhřátých sluncem,
DS Automobiles partnerem Paris Fashion Week
iluxus.cz
DS Automobiles partnerem Paris Fashion Week
Společnost DS Automobiles, která je od roku 2019 partnerem PARIS FASHION WEEK®, obnovuje svou podporu této významné události a svůj mezinárodní dosah ve světě módy. DS N°8, symbol francouzské excelenc
Projekt Averze: Na homosexualitu elektrošoky a operace
21stoleti.cz
Projekt Averze: Na homosexualitu elektrošoky a operace
Politika apartheidu, tedy segregace a utiskování černošských obyvatel mezi roky 1948 až 1994, přestavuje temnou kaňku na historii Jihoafrické republiky. V době apartheidu byl navíc pod vedením psychia
Jindřichův Hradec: Krása, jež se houpe na klidné vodě
nejsemsama.cz
Jindřichův Hradec: Krása, jež se houpe na klidné vodě
Z jedné strany ho svírá řeka Nežárka a z druhé rybník Vajgar. Centrum Jindřichova Hradce vás i proto krásně ukolébá. Navíc je v něm vážně hodně věcí k vidění. Malebný, kouzelný, ale i hrdý a plný historie. Takový je Jindřichův Hradec. To, že v něm v podstatě všude slyšíte nenápadné šplouchání vlnek, mu dává velmi