Naše dcera nám vždy dělala jen samou radost. Od patnácti chodila po brigádách a za vydělané peníze si kupovala parádu, po které toužila.
Dostala se na vysokou a my viděli její budoucnost v zářivých barvách. Až do osudného seznámení. „Mami, tati, to je David,“ oznámila nám jednou.
Vedle ní stál vysoký pohledný mladík s nápadným tetováním. Že je instalatér a nemá ani maturitu, to nám nevadilo, že ale nepracuje, to nám vadilo!
Podivná minulost
„Nechápu, že zdravý kluk nedělá a je na pracáku?“ ptal se dcery manžel. „Ale tati, vždyť jsem ti říkala, že je nemocný,“ zastávala se své lásky Petra. „Má něco se srdcem.“ Tak často David u dcery přespával v jejím podkrovním pokojíčku, až u nás vlastně bydlel.
„Ten poslední pronájem mu skončil,“ vysvětlovala Petra. „Když je teď bez práce, z čeho by to taky platil?“ zeptala se nás ještě s výčitkou, jako že jsme úplně nechápaví.
Tehdy jsme zřejmě propásli jedinečnou příležitost nastavit pravidla: bydlíš u nás, tak plať, a jestli nemáš z čeho, jdi pracovat. Pár měsíců se David snažil aspoň pomáhat na zahradě, a protože je manuálně zručný, opravil v domě spoustu věcí.
Postará se o dítě?
„Ty se nestýkáš s rodiči, Davide?“ zeptala jsem se, protože mi bylo divné, že nikam nejezdí, o rodině nemluví. „Máma umřela, tátu jsem neznal,“ odpověděl a bylo vidět, že se o tom nechce víc bavit. Tak jsem se dál nevyptávala.
Petra měla před bakalářskými státnicemi, když nám oznámila „radostnou“ novinku, že je těhotná. Ve mně se mísily slzy štěstí se slzami obav a strachu. „Tak teď si musíš konečně najít místo, když budeš živit rodinu,“ nekompromisně řekl manžel Davidovi.
Zdálo se, že to snad pochopil. Začal chodit na pohovory. Překvapivě rychle si našel práci ve firmě, která zajišťovala drobné opravy v domácnostech. Klárka mezitím složila státnice a necelé dva měsíce poté přišel na svět Jeník.
Mladí si začali s naší pomocí upravovat podkroví, aby tam měli víc místa a soukromí.
Odmítli jsme ho živit
Krátce po šestinedělí David přestal pracovat. „Nenechám se buzerovat od šéfa, a ještě od těch pitomých ženských, co si nás volají a ničemu nerozumí.“
„Asi jsi nepochopil, že ty podle tebe pitomé ženské jsou klientky, od kterých máš peníze,“ rozčileně reagoval manžel. „Pokud si rychle neseženeš jinou práci, hledej si i jiné bydlení.“ Naše dcera začala plakat. „Vy nás chcete vyhodit?“ vzlykala.
Snažili jsme se jí vysvětlit, že ji rozhodně ne, ale nechceme živit mladého kluka, kterému se nechce pracovat! O její informaci, že je nemocný, jsme si mysleli své.
Šel na mateřskou
„Uděláme to jinak,“ vesele nám sdělila dcera. „Já nastupuju na poloviční úvazek do účtárny, pak si najdu nějaké klienty, abych mohla ještě pracovat doma. A David bude hlídat.“ Tahle idylka vydržela přesně dva měsíce.
Pak měl David horečku, pak ho bolela hlava nebo byl unavený. „Mami, nemohla by sis vzít dovolenou?“ škemrala Petra. Dovolenou jsem si vzala pětkrát. „A dost,“ rozčílil se Petr. „Přece si nevyplácáš dovolenou po dnech na hlídání?
Ať se stará David.“ Oběma nám bylo líto dcery a vnuk si nás samozřejmě omotal kolem prstu. Za tátu nemohl. Ten měl buď covid, nebo chřipku. A taky prý není pro něj nikde žádná práce. Jednoho dne u nás zazvonila starší paní.
Babička nás varovala
„To je moje babička,“ představil nám ji David. „Vždyť si říkal, že nikoho nemáš?!“ podivila jsem se.
„Co by neměl?“ zareagovala jeho babička, která nám vzápětí vysvětlila, že máma s tátou o něm nechtějí ani slyšet, dokud nebude pracovat, protože jim dluží aspoň půl milionu. A jí taky! „Každou chvíli si ode mě chodí půjčovat.
Dejte si na něj pozor,“ upozornila nás. V tu chvíli v manželovi bouchly saze a Davida vyhodil z domu. „Dva roky na nás parazituješ! Tak se koukej starat!“
Příživničí dál
Dcera nám to dlouho nemohla odpustit. Od Davidova odchodu uplynul rok. Petře pomáháme, jak to jde. Naštěstí je šikovná a začala dělat účetnictví doma, klientů má dost.
Pracuje hlavně po večerech, když malý usne, za pár měsíců půjde do školky, tak se jí trochu uleví. A David? Pokud vím, Klárka se s ním stýká. Údajně kvůli malému. Spíš mu ale nosí peníze, protože bydlí v podnájmu a z čeho by ho platil, když stále nepracuje?
Dagmara H. (55)
