Zažila jsem něco, čemu se dá jen stěží věřit. Ve snu jsem zabránila matce v sebevraždě a dala rodiče dohromady.

Pomocí snu jsem dokázala ovlivnit realitu. Jenom díky tomu se rodiče nerozvedli. Když jsem byla v pubertě, rodiče se často hádali. Jednoho dne tátovi bouchly saze a řekl mamce, že nadobro odchází. Ta to podle všeho nečekala a zhroutila se.

Svěřila se mi, že i když se hádají, pořád tátu miluje. Vždy o něm mluvila jako o své drahé polovičce, nebo možná lépe řečeno jako o své spřízněné duši.

Jenom plakala

Táta si sbalil svých pár švestek a beze slov nás opustil. Ani já jsem nevěděla, co si mám vlastně myslet. Své rodiče jsem milovala oba stejně. Nikdy jsem mezi nimi nedělala rozdíly. Táta se nějaký čas neozval. S mamkou to šlo z kopce.

Pořád jen plakala a vzpomínala na tátu. Já si nepřála nic jiného, než aby se k nám vrátil. Maminka mě dost děsila. Sem tam vedla podivné řeči. Nesly se v duchu, že bez táty už život nemá smysl.

Mluvila s otcem

A pak přišel ten sen. Jasný a zřetelný sen, jak moje maminka páchá sebevraždu z nešťastné lásky. Stála na střeše našeho domu a chtěla skočit. Ten sen mě natolik vyděsil, že jsem se šla hned podívat na mamku do ložnice. Klidně spala.

Znovu jsem ulehla a snažila se děj snu ovlivnit. Mamku jsem odtáhla z té střechy a v dalším dění se vydala za otcem. Prosila jsem ho, aby dal jejich vztahu ještě šanci. „Maminka tě miluje a je nešťastná z toho, že jsi pryč.

Prosím, vrať se, nebo si ublíží,“ prosila jsem ho. Táta mi ve snu slíbil, že se vrátí, protože sám zjistil, že bez mamky nemůže žít.

Návrat domů

Když jsem se ráno probudila, doufala jsem, že to nebyl jen sen a že najdu tátu v ložnici. Šla jsem se podívat, ale byla tam jen mamka. Zklamaně jsem odešla do školy. Když jsem se odpoledne vrátila, mamka seděla šťastně v obýváku.

„Volal mi táta,“ pronesla zvesela. „Dnes večer se k nám vrátí,“ dodala a objala mě. Já v tu chvíli byla tím nejšťastnějším člověkem na světě. Táta večer skutečně dorazil. S mamkou si dlouhé hodiny povídali a usmířili se. Pak přišel ještě za mnou.

„Chci ti něco říct,“ začal šeptem. „V noci jsem měl sen. Byla jsi v něm ty, ale vypadala jsi jinak,“ zamyslel se. „Vypadala jsi jako víla. Prosila jsi mě, abych se vrátil.

Dokonce jsi tvrdila, že si chce mamka ublížit.“ Vzpomněla jsem si na sen, který jsem se snažila ovlivnit. I když o nic nešlo, tátovi jsem o svém snu neřekla.

Pouhá náhoda?

Později jsem se od mamky dozvěděla, že skutečně přemýšlela o sebevraždě. Napadlo ji, že nejlepší by bylo skočit ze střechy našeho domu. Že už je to příliš mnoho náhod?

Nikdy předtím, a vlastně ani potom, se mi nepodařilo ovlivnit sen, který následně změnil realitu. Ať už jsem to udělala jakkoliv, vyšlo to. Rodiče jsou od té doby spolu.

Kamila H. (51),Zlín