Domů     Duše se po letech znovu setkaly…
Duše se po letech znovu setkaly…
5 minut čtení

Ti, kteří věří na převtělování, říkají, že stačí někoho vidět a hned poznáte, že jste se museli potkat už někdy v minulosti. Dnes vím, že je to pravda.

Vždy jsem věřila, že už jsem kdysi na tomto světě byla, ale v jiné podobě. Svého přítele Vojtěcha znám totiž z minulých životů! Už v dávné minulosti jsme se milovali, ale naší lásce nebylo přáno. Zdá se vám to nemožné?

Vztah mi chyběl

V pětačtyřiceti letech jsem se rozvedla. Důvod ukončení našeho manželství s Karlem byl z rodu těch obvyklých: můj manžel se zamiloval jinde, do mladší, a celé ty roky, co jsme byli spolu, prostě hodil za hlavu. Dcera Jitka žila ve Vídni, kam se provdala.

Měla jsem sice dost kamarádek, ale přesto jsem se cítila sama. Chyběl mi partner, protějšek, to krásné napětí ve vztahu. Zkrátka porozumění, vzájemná opora, láska. Na to, abych někoho usilovně hledala, jsem ale nespěchala. Přišlo to pak samo.

Byla jsem toho dne navštívit svoji sestru Alenu v Rakovníku. Jela jsem vlakem. Myslela jsem, že u sestry přespím, takže jsem si koupila jízdenku jen tam.

Ukázalo se však, že Alena řeší nějaké problémy s manželem a spát tam by tedy nebylo moc vhodné, takže jsem se ještě ten samý večer vracela zpátky.

Přemýšlela jsem, odkud se známe

Stála jsem u pokladny na nádraží, když se můj pohled střetl s mužem zhruba mého věku. Seděl na lavičce a díval se na mě. Připadal mi hrozně moc povědomý, jen jsem si nedokázala vzpomenout, odkud ho můžu znát.

Koupila jsem si jízdenku a stále jsem z toho muže nemohla spustit oči. Díval se na mě stejným pohledem jako já na něho. Také to vypadalo, že pátrá v paměti, kdo jsem.

Pocházel ze stejného města

Přišel ke mně, pozdravil mě a za chvíli už jsme tu záhadu řešili společně. Jmenoval se Vojtěch, což bylo divné, protože jsem nikdy žádného muže toho jména blíž nepoznala.

Byl také z Berouna, takže mohlo být docela dobře možné, že jsme se párkrát zahlédli někde ve městě, buď v nějakém obchodě, nebo třeba na poště či na úřadě.

Cestovali jsme vlakem společně a domluvili jsme se, že v pátrání, odkud se známe, budeme pokračovat spolu. I když jsme na nic nepřišli, jeden výsledek to naše setkání mělo. Vojtěch byl rozvedený jako já a momentálně také bez partnerky.

A protože jsme si tak bezvadně rozuměli, stali se z nás přátelé a později také milenci.

Pátrali jsme v minulosti

I nadále jsme se s Vojtou v rámci našeho vztahu často trápili záhadou, kde jsme se mohli potkat, ale nedařilo se nám ji rozluštit. Probrali jsme naše životy hodně dozadu, ale nenašli jsme vůbec žádný spojovací bod.

Nijak nám to ovšem nebránilo v tom, abychom si navzájem užívali své přítomnosti. Oba jsme rádi cestovali, takže jsme podnikali i různé výlety. Jeden z nich jsme si naplánovali do Olomouce, kde jsem kupodivu ještě nikdy předtím nebyla.

Tam jsme si i zajistili nocleh. Procházeli jsme odpoledne historickou částí města, když jsem náhle cítila, jak se celá chvěji. Chytila jsem Vojtěcha za ruku a řekla mu, že to tady znám až moc dobře.

On se na mě podíval a viděla jsem, že má ten samý pocit jako já. Záhada se tím ještě prohloubila.

Napadlo ho úplně to samé!

Večer, když jsme už byli v hotelu, mě napadla jedna šílená věc. Co když jsme se nesetkali v této podobě, v jaké jsme nyní, ale třeba někdy v minulých životech? Nevěděla jsem, jak bude Vojtěch reagovat, když mu tu otázku položím.

Váhala jsem, zda to udělat, ale nakonec jsem si řekla, proč ne. Vojtěch se nedal do smíchu ani si nezaťukal na čelo, naopak přiznal, že o tom už také několikrát vážně přemýšlel.

Zajímavý sen o minulosti

Té noci se mi v hotelu zdál zvláštní sen. Odehrával se někdy v dávných dobách a já jsem patřila k vyšší společnosti, zatímco Vojtěch byl obyčejným řemeslníkem. Byli jsme do sebe velmi zamilovaní, ale naší lásce nebylo přáno.

Utekli jsme spolu, jenže nás dostihli, Vojtěcha zatkli a uvěznili. Co bylo dál, jsem netušila, protože jsem se probudila.

Už kdysi jsme se milovali

Vyprávěla jsem pak ten svůj sen Vojtěchovi a on na mě hleděl s otevřenou pusou. Pak mi začal doplňovat věci, které jsem ve snu viděla jenom já. Pochopili jsme, že se nám oběma zdálo totéž.

Jak je to možné, nevím, ale pro nás to byl poslední důkaz, že jsme už žili v jiné době a v jiných tělech, že jsme jeden druhého znali a že jsme do sebe byli už kdysi velice zamilovaní.

Věřím, že jsme si souzeni

Nedozvím se asi, jak to s námi tenkrát dopadlo, vím ale, proč jsme si s Vojtěchem od začátku tak blízcí. Ten pocit blízkosti přetrvává i dnes, po více než dvaceti letech vztahu a vím, že nikdy nezmizí.

Možná se znovu objeví, až se oba setkáme někdy v budoucích životech! Já tomu totiž věřím. Když jsou si dvě duše souzené, cestu k sobě si najdou vždycky.

Zdena S. (62), Beroun

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.