Věřila jsem, že to bude ideální prostředí pro psaní. Takové strašidelné doupě se jen tak nevidí! Jenže v noci se ta barabizna probudila k životu a já byla strachy bez sebe.
Opřela jsem se vší silou do dveří a vzala za kliku. Při prvním kroku jsem klopýtla přes práh a při pádu do temného prostoru se mi na tvář přilepila obří pavučina. Právě jsem učinila první seznámení se starým, opuštěným domem.
Pronajala jsem si ho na pár týdnů a hodlala v něm napsat svoji další knihu, která měla být hororem. Napadlo mě že jsem si vybrala rozhodně ten správný dům, v němž budou vznikat děsivé příběhy jako na běžícím pásu.
Podivné zvuky
Shodila jsem ze zad batoh a rozhodla se pro průzkum přízemí a následně prvního patra, jež bylo oddělené od přízemí starým dřevěným schodištěm. Už během obhlídky domu jsem slyšela podivné zvuky. Připadalo mi to, jako bych v ponurém prostoru nebyla sama.
Jako by všechno to, co bylo v domě, nějak sténalo, vzdychalo… Byla jsem tak v polovině schodiště, když se mi noha propadla do jednoho ze schodů a já se na poslední chvíli zachytila zábradlí.
Nechybělo mnoho a zřítila bych se dolů! S největší opatrností jsem vkročila do ložnice, kde byla jen holá kostra postele. Celý den jsem věnovala nejnutnějšímu úklidu.
Do rána nepřežiju
Stále jsem ale slyšela ty podivné zvuky! Chvílemi mi připadalo, že celý dům nepřátelsky vzdychá, stěny se pohybují a naříkají. Usnula jsem někdy kolem půlnoci.
Když jsem náhle otevřela oči a zahleděla se nad sebe, ze stropu nad mojí hlavou se vydrolilo kus omítky. Pak se náhle utrhl celý lustr, pověšený jen kousek od mé hlavy. Vyskočila jsem a vycouvala z pokoje na chodbu.
Sevřela jsem zábradlí, jedna z dřevěných tyček mi zůstala v ruce. Zavrávorala jsem před prázdným prostorem, do kterého jsem se mohla zřítit ze schodiště. Vše se odehrálo ve tmě, ale já měla dojem, že se schodiště pode mnou vlní.
Do přízemí jsem seběhla řádně vyděšená. Urazila jsem si málem palec na noze. Pádila jsem temným prostorem a slyšela naříkavý zvuk, který hvízdal z děravé půdy.
Z kuchyně vycházel zase naopak zvuk, podobný škrábání ocelovými drápy na stěny hrnců a dřezu. Běžela jsem ke vstupním dveřím a chtěla být co nejrychleji venku! Pryč z téhle děsivé pasti!
Rychle pryč
V panice jsem slepě šmátrala po stěnách chodby, celá jsem se třásla hrůzou, až jsem nahmatala kliku. S křikem jsem vyběhla do noci a opustila strašidelný dům. Byla jsem přesvědčena, že bych v něm do rána nepřežila.
Když jsem nasedala na konci lesní cesty do auta, tepala mi v hlavě myšlenka, že mám v hlavě hororový příběh, který bude bestseller! Pro své věci jsem se do domu už nevrátila, poslala jsem tam raději manžela.
Alice (61), Ostrava