S Václavem jsme se seznámili, když jsem pracovala jako servírka v hospodě. Václav tu sedával málem každý den.
Kdyby mi tehdy někdo řekl: toho si jednou vezmeš za muže, zaťukám si na čelo. Vypadal jako ztracená existence. Vůbec jsem si ho tehdy nevšímala, jen jsem mu nosila jedno pivo za druhým. Často seděl v tmavém koutě úplně sám, jindy s kamarády podobného ražení.
Šikovná jako poleno
Bylo mi devatenáct, rozhodnutím nejít studovat vysokou školu jsem šokovala celou rodinu. Nechtělo se mi. Máma plakala, dokonce i profesorka matematiky se divila, tvrdila, že jsem její nejlepší studentka.
Ale to se může hodit i v praktickém životě, například právě v hospodě při placení. A pak se to stalo, polila jsem jednoho hosta pivem. Nebyla jsem vyučená, byla jsem neobratná, prostě poleno. Jenže ten chlap se rozzuřil.
Srazil ho k zemi
Kajícně jsem se omlouvala, chlap se celý roztřásl, nejdřív jsem se domnívala, že chladem, ale byl strašně vzteklý. Řval, že mu zaplatím čistírnu. Byla jsem drzá – řekla jsem mu, ať ty příšerné montérky raději vyhodí, žádná škoda jich nebude.
Vztekloun vyskočil a hnal se po mně. Vzápětí vyskočil i Václav, tehdy jsem ještě nevěděla, že se tak jmenuje, udělal bleskurychlý pohyb, který nedokážu popsat, a chlap se válel na zemi. Poprvé jsem se na Václava podívala s uznáním, tiše jsem mu poděkovala.
Odpověděl: „Kdykoli k službám, kdysi jsem boxoval.“ Náš vztah se od té doby změnil, usmívali jsme se na sebe, občas prohodili pár slov. Vyrozuměla jsem, že je rozvedený, bývalá manželka bydlí daleko a brání mu vídat jejich společnou dceru.
Z toho se div nezhroutil, děvčátku bylo deset, viděl jej naposledy před rokem. Vyrozuměla jsem, že problémy s alkoholem má už několik let. Vyvrcholily vyhazovem z práce.
Oběd u rodičů
Nebylo těžké zjistit, že je o dvacet let starší než já. Když jsem byla na vrcholu zamilovanosti, rozhodla jsem se přivést ho ukázat rodičům. Dobrý nápad to nebyl.
Máma, stále ještě zahořklá kvůli mému rozhodnutí nejít studovat, se zřejmě domnívala, že se tedy alespoň dobře vdám. Začala se na nedělní seznamovací oběd naivně těšit. Ani táta, který stál vždycky nohama pevně na zemi, netušil, co se chystá.
Já myslela, že když se Václav líbí mně, bude se líbit i jim. Však jsem také dbala na to, aby se slušně oblékl a zašel k holiči. On to všechno kvůli mně udělal, ale nějak to nestačilo. Atmosféra na nedělním obědě byla nepopsatelně hrozná.
Dusno, jaké by se dalo krájet
Máma, když spatřila mého vyvoleného, jen lapala po dechu. Táta se snažil konverzovat, ale později přiznal, že si vlastně hned na začátku uvědomil, že Václava zná od vidění z práce a že si živě vzpomíná na to, jak o ni přišel kvůli alkoholismu.
Byl zázrak, že jsme se všichni dokázali najíst, aniž jsme se zalkli. Po kávě jsem rodičům řekla, že už s Václavem odcházíme, protože se mi udělalo špatně a musím na vzduch. Odešli jsme v pravý čas.
Naše tajná svatba
Málem každý den se mě rodiče ptali, jestli jsem to už s Václavem skončila. Nakonec jsem řekla, že ano, abych od nich měla pokoj. S Václavem jsme se domluvili, že se vezmeme tajně. Bylo to tehdy tak romantické.
Oblékla jsem si bílou minisukni a k ní bílou halenku, snubní prstýnky byly z trávy, za svědky nám šly dvě ženy, které jsme uprosili před radnicí.
Máme i několik černobílých fotografií, na louce za městem jsme poprosili důchodce venčícího jezevčíka, aby nás zvěčnil u keřů šípkových růží. Hezčí svatební fotku jsem nikdy neviděla.
Život v garsonce
Měli jsme štěstí, že jeden z Václavových kamarádů odjížděl na dva roky do ciziny, a tak jsme mohli bydlet ve vypůjčené garsonce. Rodičům jsem jen sdělila, že prostě s někým bydlím.
Máma ječela, že doufá, že to není tamten alkoholik, protože ten je schopen do měsíce propít postel i s peřinami a sváteční lustr navrch. Občas jsem se v noci vzbudila a myslela na to, co si počnu, pokud se máminy nepříznivé předpovědi naplní.
Miminko je usmířilo
Ale pak se stalo něco, co nikdo z nás nijak zvlášť neplánoval. A právě to nás všechny zachránilo. Omdlela jsem v práci přímo na place, zatočila se mi hlava, upadlo mi několik prázdných půllitrů, naštěstí šel kolem šéf a zachytil mě.
Hlavou mi běželo: no nazdar, ještě ke všemu jsem nevyléčitelně nemocná. Ve skutečnosti jsem byla těhotná, což mě nejdřív vylekalo: neměli jsme vlastní byt, peníze, podporu mých rodičů.
Neměli jsme nic, jen pochmurnou možnost, že Václav se opět spřátelí s alkoholem. Stal se však zázrak. Vidina, že bude otcem, Václava úplně proměnila.
Spokojený rodinný život
Když pak moji rodiče viděli, jaký se z něho stal vzorný otec, a hlavně když viděli své vnouče, byla to holčička, úplně rozkvetli. Dovolili nám nastěhovat se do domku po babičce, kde se ukázalo, že je Václav ještě ke všemu šikovný kutil.
Ze starého baráčku, kde nebyl ani záchod, chodilo se na dvorek do domečku se srdíčkem, a koupelnu suploval lavor, vlastníma rukama vykouzlil krásnou vilku. Do obývacího pokoje jsme si pověsili zarámované černobílé fotografie z naší nádherné tajné svatby.
Moji rodiče dodnes litují, že tam nebyli, kromě toho se Václavovi mnohokrát omluvili za to, že si o něm původně mysleli, že je nenapravitelný alkoholik. Rodinný život ho ze všech trápení naštěstí vyléčil.
Kristýna H. (54), jižní Morava
