Byla to láska z pionýrského tábora. Jardovi bylo devatenáct let a dělal vedoucího malým klukům. Byli z něj úplně paf a já taky.

Zamilovala jsem se do něj na pionýrském táboře. Všechny holky to věděly, protože neumím udržet tajemství, všechno na sebe vykecám. Jsem odjakživa taková, máma byla to samé v bledě modrém. Byla jsem v oddíle nejstarších, patnáctiletých holek.

Jardovi bylo devatenáct a dělal vedoucího malým klukům. Zbožňovali ho. S dětmi to uměl. Beznadějně jsem se zamilovala. Nevěděla jsem nic, kde bydlí, kdo jsou jeho rodiče, jestli má holku.

„Jestli má holku, tak snad ani nechci žít, třeba se zastřelím,“ naříkala jsem po večerce, kdy jsme se s děvčaty slézaly do mojí postele a svěřovaly se s láskami. A on holku vážně měl! Přijela za ním v neděli, štíhlá blondýnka v džínách z Tuzexu.

Celý večer jsem probrečela. „Ta holka je nesympatická. Co by si počal s takovou můrou? Uvidíš, že se s ní rozejde,“ říkaly holky.

To funguje

„Bude tě zachraňovat, to funguje,“ rozhodla Dita, nejpodnikavější z nás. „Ztratíš se v lese. My poběžíme pro záchranu, jako náhodou narazíme na Jardu, on tě najde a vyvede z temného lesa jako bájný hrdina. Dobrý, ne?“ Fakt jsme to provedly.

Zoufale utíkaly pro Jardu, nechaly mě čekat na mýtince u starého dubu, jenomže mezitím jsem se v krajním rozrušení ztratila doopravdy.

Hledal mě celý tábor, až mi nakonec zasvítila do tváře baterka hlavního vedoucího, kterému bylo dvaašedesát a vážil sto deset kilogramů. „Tak to se nepovedlo,“ konstatovala Dita po večerce. „Ale mám ještě spoustu nápadů. Budeš se topit.“

Hračka

Bylo krásné léto, my táborníci jsme se koupali a jezdili na lodičkách skoro denně. Vyčíhaly jsme si ten nejlepší okamžik. Jarda na břehu, letím z lodičky, kterou jsme jako z legrace rozhoupaly, do hloubky, nevynořuji se. Holky křičí:

„Ona se topí!“ Bravurní šipkou vletěla do vody kuchařka Jarča a vytáhla mě. Večer jsem holkám řekla, že to bylo naposledy a že už ze sebe nehodlám dělat blbce.

Den nato Jarda přišel s tím, že je potřeba některé táborníky zocelit, protože jaksi nesouznějí s přírodou. Koukal při tom na mě a smál se. Zorganizoval kurz plavání a orientace v lese.

To už pak byla hračka, vyptávat se ho, podle čeho se pozná, kde je sever atd. A hračka bylo i zařídit, aby se rozešel s blondýnou a začal chodit se mnou. Ji ostatně táboření nebavilo, a já mu naopak začala přicházet na chuť.

Jiřina (61), Ostrava