Alkohol se mi zprotivil, když mě kdysi na jedné oslavě ranila kamarádka a ponížila mě před ostatními.
Dodnes nerada slavím a zcela se tomu i po tolika letech vyhýbám, protože už nikdy nechci zažít takové ponížení. Když mi bylo šestnáct, máma mi dovolila odjet na oslavu narozenin k rodičům mé tehdy nejlepší kamarádky ze třídy.
Naši rodiče se také znali, proto se o mě výjimečně nebáli. Do té doby jsem logicky nikam přes noc nemohla. Až tehdy v prváku na střední máma konečně svolila, že mohu jet s partou na oslavu narozenin Kláry na chatu jejích rodičů, kteří tam byli také. Dodnes lituji, že jsem raději nezůstala doma.
Rodiče mě tam odvezli
Dovolili mi dokonce koupit kamarádce láhev vína. Jasně, bylo mi šestnáct, ale nebyli tak naivní, aby si mysleli, že na oslavě nebude vůbec žádný alkohol. Dorazila jsem jako první ze třídy, naši chvíli zůstali, popovídali si s kamarádčinými rodiči a pak odjeli.
Během odpoledne se sešla celá naše parta a my se přesunuli do velké stodoly, kde se měla oslava konat. Vše už zde bylo nádherně připraveno. Jídlo, pití i hudba. Mohli jsme i nahoru na prázdný seník.
Všechno nám vycházelo
Byl to pro ten večer náš prostor a bylo to neuvěřitelné. Jak si asi dokážete představit, netrvalo nám dlouho a už jsme se potáceli, nebyli jsme zvyklí pít. Tančila jsem, skromně popíjela a najednou jsem si všimla, že se kolem mě všichni začali párovat. Dvojice se držely za ruce a líbaly, pro mě to byla novinka.
Tu zlost nikdy nezapomenu
Pak jsem uviděla Kláru, jak se líbá s Jakubem. Byl to nejhezčí kluk z posledního ročníku, všem se nám líbil, i mně, ale v tu chvíli jsem neřešila jeho, ale Kláru. „Kláro, co blbneš? Máš tady rodiče,“ upozornila jsem ji.
Podívala se na mě tak zle, jak jsem ji nikdy neviděla: „Závidíš? O tebe by si nikdo z ročníku neopřel ani kolo, natož Jakub, a ty mi to chceš zkazit?“ Pak se odlepila od Jakuba a vztekle do mě strčila, až jsem spadla na zem a bouchla se do hlavy.
Ti, co byli kolem mě, se mi začali smát, a ještě do mě šťouchali. Nechápala jsem, kde se to v Kláře i v dalších spolužácích vzalo, ale nechtěla jsem to nechat jen tak.
Pomstila jsem se
Celá rudá jsem vstala a došla jsem pro Klářiny rodiče. Vymyslela jsem si, že se jedné spolužačce udělalo zle a že se bojím o její život. Samozřejmě hned vystartovali, Kláru načapali a všechna zábava skončila. Já raději hned zavolala mámě, aby pro mě přijela.
S Klárou jsem už ten školní rok nepromluvila. Ostatně, nikdo z našeho ročníku se mnou moc nekamarádil, ale přežila jsem to. Jen kdykoliv si vzpomenu na tehdejší kamarádčin opilý, zlý výraz, ztratím chuť cokoliv slavit.
Danuše R. (58), Havířov
