Domů     Líbím se mu, jaká jsem!
Líbím se mu, jaká jsem!
3 minuty čtení

Jako dítě jsem utrpěla ošklivé popáleniny na obličeji. Myslela jsem si, že jsem ošklivá a že nikdy nepoznám lásku…

Když mi bylo devět let, hrála jsem si s partou stejně kamarádů v lese. Chodili jsme tam do opuštěného rozbořeného domu. Jednoho dne jsme se rozhodli, že si tam uděláme ohýnek.

Plameny kolem mě

Klukům nešel rozdělat oheň, a tak nalili do ohniště urychlovač hoření. Ani jsem si nevšimla, že tam kluci hodili zapálenou sirku. Všechno se to seběhlo neskutečně rychle. Matně si na to vzpomínám. Rána a plameny.

Najednou mi hořely vlasy a cítila jsem pach spáleného masa. A pak už si nepamatuji vůbec nic. Nastalo hrobové ticho a tma. Probudila jsem se v nemocnici napojená na hadičky. Od rodičů jsem se dozvěděla, že mám těžce popálenou tvář.

„Jitunko, jsi po operaci,“ hladila mě maminka po ruce. „Všechno bude dobré, zlatíčko,“ ujišťoval mě tatínek. Ale nebylo.

Děsila jsem sebe i jiné

Když jsem byla v pubertě, nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla. Nechtěla jsem ani chodit mezi lidi. Nevěřila jsem, že se mi nebudou spolužáci posmívat.

V každém pohledu jsem hledala nějaký výraz hrůzy z mé ošklivosti. Malé děti se mě na ulici vždycky lekly. Připadala jsem si jako stvůra.

Přijala jsem samu sebe

Docházela jsem k psychologovi a za několik let jsem dokázala přijmout samu sebe. To bylo mé největší vítězství. Přestala jsem si na tvář nanášet tolik krycích emulzí a zapracovala na svém sebevědomí.

Hodně mi pomohlo si uvědomit, že nemám žádné jiné zdravotní komplikace a někteří lidé jsou na tom mnohem hůř. Hodně sil mi dodal také internet a příběhy lidí, kteří po úraze přišli například o nohu, a přesto nepřestali žít aktivně.

Myslím, že toto byl začátek mého psychického uzdravení, které mi dopomohlo k osobnímu štěstí. V knihovně, kde pracuji, jsem potkala Luboše.

Byl moc sympatický a choval se ke mně mile, ale zpočátku jsem si vůbec nepřipouštěla, že si se mnou povídá proto, že se mu líbím.

Našla jsem lásku i štěstí

A když mě jednoho odpoledne pozval na rande, nic jsem si od toho neslibovala. Ale časem se ukázalo, že k sobě my dva prostě patříme. Dnes jsme už dvacet let manželé, máme spolu jednu dceru a já jsem moc šťastná.

A Lubošovi věřím, že myslí upřímně, když mi říká, že jsem krásná. A někdy, když se na sebe dívám do zrcadla, tak tomu začínám i věřit.

Jitka M. (54), severní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud