Domů     Líbím se mu, jaká jsem!
Líbím se mu, jaká jsem!
3 minuty čtení

Jako dítě jsem utrpěla ošklivé popáleniny na obličeji. Myslela jsem si, že jsem ošklivá a že nikdy nepoznám lásku…

Když mi bylo devět let, hrála jsem si s partou stejně kamarádů v lese. Chodili jsme tam do opuštěného rozbořeného domu. Jednoho dne jsme se rozhodli, že si tam uděláme ohýnek.

Plameny kolem mě

Klukům nešel rozdělat oheň, a tak nalili do ohniště urychlovač hoření. Ani jsem si nevšimla, že tam kluci hodili zapálenou sirku. Všechno se to seběhlo neskutečně rychle. Matně si na to vzpomínám. Rána a plameny.

Najednou mi hořely vlasy a cítila jsem pach spáleného masa. A pak už si nepamatuji vůbec nic. Nastalo hrobové ticho a tma. Probudila jsem se v nemocnici napojená na hadičky. Od rodičů jsem se dozvěděla, že mám těžce popálenou tvář.

„Jitunko, jsi po operaci,“ hladila mě maminka po ruce. „Všechno bude dobré, zlatíčko,“ ujišťoval mě tatínek. Ale nebylo.

Děsila jsem sebe i jiné

Když jsem byla v pubertě, nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla. Nechtěla jsem ani chodit mezi lidi. Nevěřila jsem, že se mi nebudou spolužáci posmívat.

V každém pohledu jsem hledala nějaký výraz hrůzy z mé ošklivosti. Malé děti se mě na ulici vždycky lekly. Připadala jsem si jako stvůra.

Přijala jsem samu sebe

Docházela jsem k psychologovi a za několik let jsem dokázala přijmout samu sebe. To bylo mé největší vítězství. Přestala jsem si na tvář nanášet tolik krycích emulzí a zapracovala na svém sebevědomí.

Hodně mi pomohlo si uvědomit, že nemám žádné jiné zdravotní komplikace a někteří lidé jsou na tom mnohem hůř. Hodně sil mi dodal také internet a příběhy lidí, kteří po úraze přišli například o nohu, a přesto nepřestali žít aktivně.

Myslím, že toto byl začátek mého psychického uzdravení, které mi dopomohlo k osobnímu štěstí. V knihovně, kde pracuji, jsem potkala Luboše.

Byl moc sympatický a choval se ke mně mile, ale zpočátku jsem si vůbec nepřipouštěla, že si se mnou povídá proto, že se mu líbím.

Našla jsem lásku i štěstí

A když mě jednoho odpoledne pozval na rande, nic jsem si od toho neslibovala. Ale časem se ukázalo, že k sobě my dva prostě patříme. Dnes jsme už dvacet let manželé, máme spolu jednu dceru a já jsem moc šťastná.

A Lubošovi věřím, že myslí upřímně, když mi říká, že jsem krásná. A někdy, když se na sebe dívám do zrcadla, tak tomu začínám i věřit.

Jitka M. (54), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.