Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla.

Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. Už více než dvacet let.

Hledala jsem kamaráda

Nikdy jsem nebyla žádná ošklivka, ale na partnery jsem prostě štěstí neměla. Možná za to mohla moje více méně introvertní povaha. A tak jsem si po dalším nevydařeném vztahu řekla, že na to půjdu jinou cestou.

Když jsem se před lety přihlásila na seznamku, byla v tom víc zvědavost než cokoli jiného. Určitě jsem nehledala lásku ani partnera, nevěřila jsem, že totiž by se to „přes síť“ vůbec mohlo povést. Ale potkat dobrého kamaráda, tomu jsem se nebránila.

Přestože jsme se seznámili on-line, po lásce jsme ani jeden netoužili. A tak jsme si jen psali. Bylo v tom i to, že byl Tonda zadaný. Věděla jsem, že nemá zájem o milenku, a já nechtěla dělat dusno v jeho vztahu. Takže naše komunikace po nějakém čase ustala.

Společné zájmy

Jaké bylo moje překvapení, když se mi po pár měsících ozval s tím, že je volný, a jestli mám ještě zájem! Měla jsem, jak by taky ne. Tonda byl vtipný, chytrý, bavil mě. Koketovali jsme na síti asi čtrnáct dní a pak jsme se rozhodli, že se sejdeme.

Oba rádi sportujeme, máme rádi dobré knížky, hudbu, filmy. To, že máme stejné zájmy, nás zaujalo. Takže od dopisování ke schůzce už byl jenom krůček.

Velké rozčarování

Naše první rande ovšem byla hotová katastrofa. Jednak jsem přišla pozdě a zadruhé mě ani Tonda nijak zvlášť nezaujal. Znala jsem ho z fotek, ale realita je vždycky jiná.

Viděla jsem před sebou týpka se širokými rameny, v kšiltovce a v obrovské bundě, opřeného ležérně o roh. V duchu jsem si říkala: „Co to je?!“ Nejraději bych se bývala otočila a odešla, jenže už si mě všiml.

„To kafe s ním přežiji a už nikdy víc,“ řekla jsem si v duchu a šla za ním. Kuriózní bylo, že časem z Tondy vypadlo, že ani on nebyl nijak nadšený. Pospíchal, aby byl na místě včas, a pak na mě dvacet minut čekal – a na mně viděl, že jsem z něj rozčarovaná.

Další schůzka byla ještě horší, Tonda byl trochu přiopilý po srazu s kamarády a čekal na mě u baru, kde se živě bavil s nějakou holkou! Naše rande se povedlo až napotřetí, kdy jsme spolu šli do kina.

Film se nám oběma líbil, hezky jsme si o něm popovídali a pak mě Tonda doprovodil domů a nic si ke mně nedovolil, což jsem ocenila. Ani do bytu se mi nesnažil vnutit. Jenomže pak se skoro dva týdny neozval! Říkala jsem si:

„Co jsem udělala špatně?“ Už to vypadalo, že z nás bude pár, tolik jsme si rozuměli a já s ním měla svatou trpělivost, když jsem přežila první nepovedené rande i druhou schůzku, kdy jsem ho musela odtáhnout od jakési slečny.

Chci s tebou chodit!

Smiřovala jsem se postupně s tím, že z toho nic nebude. A tehdy mi přišla zpráva se stručným: „Chtěl bych s tebou chodit!“ Potěšilo mě to a řekla jsem si, že tomu dám šanci. Naše každá další schůzka už byla jen lepší.

Začali jsme spolu bydlet a po třech letech mě požádal o ruku. Do roka a do dne byla svatba. Dnes jsme spolu už přes pětadvacet let. Máme dvě báječné dcery a těšíme se na vnouče.

Simona H. (51), Cheb